Vyhořelost po rozchodu

No mám práci a žiju v Praze a tady nemám až tak moc přátel, vzhledem k tomu, jací jsou tady lidé,ale i těch pár přátel mi moc pomáhá. V mé práci ale potkávám spoustu lidí a máš pravdu, že nějaké to malé flirtování mi dělá taky dobře. Jde o to, že jeden den je líp a pak zase hůř...ale myslím, že dělám malé pokroky)každopádně mi i teď MOC pomohlo se tady svěřit a přečíst si pár milých slov.-)Jinak ale nevím, zda je to nějaký Murphyho zákon, mám pocit, že když jsem byla ve vztahu, tak jsem potkávala daleko více lidí...chlapů, kteří by byli na stejné vlnové délce čili pro mě nějak přitažlivíTeď mě na ulici zastavují 60-tiletí pánové a v baru pokukují 20-ti letí klučinové....

Reaguji na Kacenka28:
Ještě mě napadá - sebevědomí nepřidá, když by tě on měl vidět sraženou na kolena. Nedělej nic, čím bys mu dala najevo, jak tě ranil a jak tě to pořád trápí.

To Xella: však u nás to brzy zkoncí nějakou hádkou.-)já taky ani nemám pocit, že mi něco uniká, chtěla jsem ditě, protože jsem myslela, že mám toho pravého a byla jsem moc zamilovaná, ale teď už jsem vystřízlivěla.Jinak já celou dobu taky někde uvnitř doufala a možná i doufám, že doleze zpět a odprosí mě,ale říkám si jakej to už pak bude mít smysl? Může si mě pak ještě vážit? A já jeho? Co když to udělá znovu, proto jsme se rozhodla, že i kdyby mě to mělo bolet sebevíc, což asi bude...nechci ho zpět!

Máš pravdu, nedám mu už najevo žádné emoce, i tak už jsem dala dost....

tohle se tady řeší často, že toho, koho chceš potkáš nejdřív tehdy, když to nečekáš nebo nechceš
já si myslím, že to není tak úplně pravda - je to spíše prostě našim nastaveným myšlením , takže nakonec můžeš být vlastně ráda - ti mladíci nebo naopak ostřílení "senioři" - ti kolikrát zajistí milé a úsměvné zážitky , a prostě tak . . .

Děkuji moc za podporu

Reaguji na Kacenka28:
Za 14 dní odlítám pryč a jsem v jednom kole kvůli zařizování všech potřebných věcí, škoda, mohly jsme se v Praze potkat a vzájemně si postěžovat Ba ne, hlavně se podpořit Naštěstí mám kolem sebe taky přátele, kterých si moc vážím a kteří mi pomáhají jako nikdo, ale přece jen nechápou. Pro ně je to "jen" rozchod jako každý jiný. Ale já vím, že i když dva, tři bolestivé rozchody za sebou mám, že tohle se ani trochu nepodobá tomu, co už jsem prožila. Tohle je prostě absolutní zklamání a absolutní prázdnota. Ale hlavu vzhůru, snad bude zase dobře

Joo to je škoda,ale zase na druhou stranu, i ten rok uteče a já tě zrovna ráda uvidím a třeba když bůh dá, bude nám už oběma líp. Pobyt v cizině ti určitě hodně dá, sama jsem si to zkusila a člověku to báječně vyčistí hlavu....přinese nové přátele. Máš pravdu, chlapi to cítí jinak, jdou na pivo a je jim fajn. Nejvíce mne pobavilo když mi přál k velikonocům a nezapomněl se zmínit, že jelikož se mu vůbec neozývám, jsem zřejmě již v pohodě a za to, že je velmi rád...jak sebestředné!Hold jsem si našla chlapa lovce, který uhání za dlaší kořistí. To je život!A je pravda, že jediné co vím je, že čas všechno zahojí!

Jinak ještě moje malá zkušenost, před 4 lety jsem prožila podobný rozchod. Chlapec, že už mě nemiluje a že není připraven na vážný vztah, atd. atd. brala jsem to byli jsme docela mladí,ale i tak me to vzalo,ale ne tak moc, jako nyní. Pak byl dlouho sám, pak přišla nějaká holka, co ho půl roce podvedla, pak mě po 2 letech chtěla hrozně zpět, bylo pozdě. Dnes někoho má,ale obšas písne, jak lituje toho, že mne tenkrát nedokázal ocenit. Nyní nejde o moje egooo ano, dělá mi to dobře,ale jde hlavně o to, jak oni přemýšlí a že do učiitého věku ani vlastně nevědí co chtějí....nebo mají přehnané nároky, hledají miss z bulvárních titulek...a pak dospějou a z některých jsou fajn chlapi, věková hranice je různá..ale mě tedy děsně imponují muži, kteří vědí co chtějí a jdou si zatim. Pro mě tohle je doslova magnet.

tuto větu používá prakticky každý kdo se zklame v lásce a je to zcela normální,čas hojí rány a až si projdeš všemi porozchodovými fázemi bude zase líp Až přijde ten vhodný čas pro tebe láska si tě najde sama.

jíné to je zřejmě v tom , že se k tomu moc upínáš, protože nestrávené myšlenky a pocity ti ani nedovolí zapomenout - odpoutat se .

To mikkysek.to ano myslím na to téměř pořád až malá bota v práci mě přimela na to nemyslet a rychle se vzpamatovat

Psychologovia odporúčajú po rozchode dodržať 1 rok pôst, tak ako keď partner zomrie. Rok smútiť a až potom je človek pripravený na ďalší vzťah.

Poznám to, tiež mi prišlo až zle od žalúdka ked ma chvíľu po rozchode balil iný chalan a zdôveril sa že by chcel mať rodinu ... skoro som ho poblila chudáka. Proste sa nemá začínať príliš skoro.

Naprosto soucítím Kacenko28...U mě ta vyhořelost trvala bezmála rok a to v neskutečné intenzitě. Tolik slz jsem snad nevyplakala nikdy, musela jsem začít brát prášky na psaní (předepsané od psychiatričky, která mi spolu s terapií velmi pomohla) a konečně jsem začala nějak spát.. Je pravda co tady holky píšou - dělat to co nás baví, myslet na sebe ( i když tohle je pro někoho fakt těžký) a hlavně si dělat radost. A u mě je to hlavně "neotáčení se do minulosti",neb to mě vždycky rozhází takovým způsobem, kdy začnu řešit co a proč se tenkrát stalo a co jsem měla udělat.Největší způsob sada-masa na své osobě...Držím palce všem, co se snaží zapomenout a chtějí znovu žít

Já myslím, že tahle vyhořelost je jen dočasná, že to přejde. To, že předchozí rozchody jsi zvládala líp nic neznamená, každý vztah i každý rozchod je jiný a někdy to prostě zasáhne a zabolí víc než jindy. Věřím, že teď se cítíš zle, že máš pocit, že takto odtažitá a vyhořelá už zůstaneš. Ale jsem přesvědčená, že jak se vrátíš k běžnému životu, najdeš si koníčky, budeš se věnovat sama sobě apod, tak to časem samo odejde. Držím palce!

To lila_star:Moc děkuji za podporu...doufám, že je to jen dočasné...někdy je líp a někdy zase hůř. Mám docela zajímavou práci, teď budu mít i druhou, docela dost koníčků a i pár dobrých přátel. Jen mě už nic tak nenaplňuje jako dřív. ON byl zároveň i můj nejlepší přítel a zkrátka mi moc chybí. O všem jsem s ním mohla mluvit.Musím se přiznat, že v noci taky někdy velmi špatně spím a o nějaké psycholožce už jsem taky přemýšlela.Zase se cítím trapně, vím, že spoustu lidí je na tom hůř než já...tak jen doufám, že to brzy přejde samo.-)