Nechci žádnou konkrétní radu, spíš by mne zajímaly vaše příběhy, zkušenosti ohledně přátelství. Máte takzvanou „nejlepší kamarádku“, více dobrých kamarádek, nebo spíš jen různé známé, se kterými nesdílíte důvěrnější věci a nemáte s nimi žádný bližší vztah? Poslední jmenované je zrovna můj případ, což je mi líto a snažím se přijít na to, v čem to vězí. Napadá mne jedna varianta, která souvisí se situací v mé rodině. Nechci ji nijak detailně rozebírat, ale jde o to, že táta mně, sestru a mámu opustil v brzkém dětství a máma si o pár let později začala žít svůj vlastní život (odstěhovala se ke svému příteli – bez nás) a já se sestrou jsme byly vychovávány prarodiči. S tím mým problémem s kamarádkami to souvisí tak, že jsem nyní asi zkrátka hodně náročná na lidi, které si připustím k tělu, jelikož si stále říkám, že když jsem neměla štěstí na rodiče, tak si chci vybrat o to kvalitnější přátele. Partnera mám úžasného – je na mne moc hodný, se vším mi pomáhá a je mi velkou oporou a mým velkým štěstím. Přesto ve svém životě postrádám kamarádku. Jsem v předposledním ročníku VŠ a bohužel nemáme moc dobrý kolektiv – přestože jsme v ročníku samé holky, panuje zde velká rivalita, možná proto, že se jedná o studium oboru, ve kterém panuje dosti velká soutěživost a my se už teď vnímáme jako soupeřky. Ve volném čase se věnuji z velké části sportu, jsem instruktorka v jednom sportovním centru a cvičím tam už několikátým rokem, ale kupodivu ani tam se žádné větší spřátelení nekonalo (vím, že samo od sebe to nepřijde, ale navázala jsem tam právě spíš jen takové ty povrchnější známosti – po odcvičené hodině se většinou každý rozprchne domů, asi to znáte…. Přemýšlím tedy nad dalšími aktivitami, které bych mohla podnikat, aby se mi poštěstilo nějakou fajn kamarádku potkat.
Věřím, že se některé z vás rády podělí se svým příběhem ohledně přátelství nebo zkušeností, kde a při jaké příležitosti jste navázaly kamarádství.