Všichni kolem mě jsou šťastní

Dobrá nálada nevyřeší všechny naše problémy, ale ****** tolik lidí, že stojí za to si ji pěstovat!

PS: "Miluj svůj život" (L. Hay)

Nejlepší je se obklopit pozitivně naladěnýma lidma. To hodně pomáhá. Ale mně kolikrát přijde, že lidi se vyžívají v takových naladach a stavech a strašně rádi se litují, jak je nikdo nemá rád a bla bla. Místo, aby se sebou konečně něco dělali.
Zkus aspoň jako první krok kamarádce ten telefon vzít a popovídat si, nakonec budeš ráda. Vyraž někam ven, zasportuj si prostě neseď doma a nelituj se.

Ano, ano, ano. Taky mám poslední dobou blbou náladu a můžu potvrdit, že mi maximálně pomáhá, když si jdu třeba sednout s kamarádem na kafe nebo s kamarádkou zacvičit. Takže určitě přestaň vysedávat doma a litovat se, jak ti radí bucinek07 a někam vyraž. Prospěje ti to

Jak radí holky-nesedět doma, pokud máš kamarády je nejlepší vyrazit ven, sportovat, jít na diskotéku, do kina...Je pravda, že někdy se tyhle pocity a nálady zdají nekonečný-ale opravdu mi můžeš věřit, že ze všeho se dá dostat.Touhle dobou jsou to dva roky zpět, co jsem onemocněla-zhoubný nádor-operace,chemo, a nezrovna nejlepší prognóza. Přítel byl v tu dobu na zahraniční misi, takže jsem na to nejhorší byla sama. A taky jsem si myslela, že se z toho kruhu nedostanu. Dostala-důležitý je nevzdat to-řekla jsem si, že může být hůř-dnes mám prima práci a zdraví se pomalu,velmi pomalu stabilizuje-je mi fajn, jsem na světě a žiju. Život miluju a stojí za to ho žít, tak se snaž dostat z toho kruhu co nejdřív-utíkají ti krásný chvíle. Nevím, co konkrétního ti poradit, na každýho platí něco jinýho. To co platilo na mě, je dost extrémní, ale vzhledem k mé situaci to zabralo Můžu se litovat, utápět v depce a umřít-nebo to nevzdat a radovat se úplně ze všeho, z maličkostí, z každýho dne-ale jak říkám, já jsem extrém Přeju moc síly a štěstí, ať tohle období co nejrychlej překonáš

Jo a aby jsi si nemyslela, že jsou tohle kecy ženy, která má spoustu životních zkušeností apod. Když jsem tohle řešila, tak mi bylo 24 Zvládneš to věř mi

Musíš se přestat litovat a začít žít Každý má své problémy, jen se raduje i z maličkostí tím pádem na tebe působí šťastným dojmem. Uvidíš, že hned, jak začneš být pozitivnější a muži a celkově tvé okolí si toho všimne a pak už to půjde samo. První krok je nejtěžší.

Štěstí musíš hledat sama v sobě, ne okolo sebe. Jsou věci, které jednoduše neovlivníš. Jediná cesta, jak se z toho dostat, je změniť sama sebe, svůj pohled na věc a začít se mít ráda. A taky si upřímně odpověděť na otázku, jestli dané problémy, byť jsou jakkoliv špatné,zlé a ubližující, nevyhovují mému Egu, které rád problémy, protože si pak člověk připadá důležitý. Je to jenom pocit a pocity si ovládáš sama. Mysl reguluje tělo, ne tělo mysl.
Ale trpět psychicky je ze začátku mnohem horší, než jakákoliv tělesná bolest, až do té doby, než se s ní člověk naučí pravocat.
Píšeš o začarovaném kruhu.. znám to moc dobře Pomohlo mi si uvědomit, že ten začarovaný kruh je pro mě bezpečný, že jsem se bála změny, ptž jsem nevěděla, kam jdu a tvé prvotní pokusy a následný "pád" tomu nasvědčují.
Chce to se hecnout a stát si za svým rozhodnutím. Chceš změnu? Ale opravdu jí chceš? A jaká má být? Kam tě má posunout? Jak můžeš těžit ze situace, ve které jsi teď?
Začni u toho,že si najdeš všechna pozitiva, která máš.
V sobě máš sílu, která všechno změní, jen jí musíš najít, nejsi spojena sama se sebou, se svým nitrem.

možná používáš moc silná slova..deprese je jedno z nejhorších psychických onemocnění.. spíš si jen ztratila takovou tu "chuť do života" .. mrkni se na film tajemství,nebo si přečti knihu - je tady o tom rozsháhla diskuze
vidíš to strašně pesimisticky.. já třeba ze své zkušenosti mohu říct,že plno lidí vypadá jak jsou šťastní, dokonalé páry,ale opak je pravdou...Jsem taky sama, taky mě mrzí,že nemám partnera a všichni kolem mě ano..ale zas si někdy říkám,že je lepší být sama a počkat si,než třeba mít takový parohy,že bych neprošla dveřma

Naprosto souhlasim!!

Reaguji na AlmaSinger:

to je pravda!

To je pravda. Kdybys měla depresi, tak sem nepíšeš, ale ležíš v posteli, smradlavá, rozcuchaná a pořád spíš... a sem tam se rozbrečíš, ale když máš vztek nebo pocit smutku, je to pořád krok dopředu, než když jsi v depresi.

Vím, co píšu....

Ještě mě napadlo, já jsem se teda několikrát léčila na psychiatrii z depresí a brala hory prášku..
Ale nic mi tak nepomohlo jako psychoanalýza dne.
Jednoduše si sedneš a sepíšeš,cos dělala a pak ta horší část, zkusíš si vybavit všechny pocity, které si měla během dne u dané situace. Tak poznáš sama sebe a zjistíš, jak citlivě na co reaguješ a lépe se poznáš. První krok je vlastně přijmout se taková, jaká jsi.
Máš právo mít zlé nálady, ale pak se za ně netrestej, jestliže začneš akceptovat to,jaká jsi, lépe se sama se sebou vyrovnáš....
[cituji=MarsTx] Kolik ti je let, jestli se můžu zeptat?

Mám stejný pocit. Přijde mi, že je to snad trend dnešní doby

Taky teď nemám přítele, ani dokonalou rodinu, sedím na zadku a učím se na zápočty a zkoušky, ale jsem šťastná.
Pomáhá mi hlavně pohyb, posezení s přáteli, procházky se psem, občas si udělám radost nějakou drobností,... myslím, že se člověku prostě MUSÍ CHTÍT, zvednout se a něco dělat.
Kdybych seděla doma na zadku a jen si říkala, jak je to hrozné, co mám a nemám tak je mi stejně jako tobě. A když na mě jdou občas takové chmury, tak si dám horkou koupel, dám si masku a hned mi je líp.
Nechci tvoji situaci zlehčovat, ale zkus na to jít od lesa