Volba křesťanské církve

a opět jsem pocítila, že jsem tam, kde mě Bůh chce mít a to mě uklidnilo

Občas mám taky takové období, kdy nevím jestli je všechno správně, ale Bůh mi nakonec ve všem pomůže a poradí, tak je fajn, že poradil i Tobě

Já myslím, že to je hodně důležité pro každého člověka - neustálá komunikace s Bohem, a vůbec se to netýká jen náboženských věcí. Je to o tom, sdílet s ním starosti a radosti, vítězství a prohry i všechno obyčejné lidské přemýšlení a pochybnosti...prostě celý život.
Proto není, až tak důležité, v jaké jsme církvi - pokud to vůbec důležité je - ale, jestli toužím po přítomnosti živého Boha uvnitř sebe sama - jak krásně píše Tomáš Halík v knížce Chci, abys byl.

hm...nad tímto jsem dlouho přemýšlela. Kdysi jsem si to také myslela, ale každá církev má trochu jiné učení a v některých věcech se církve hodně rozcházejí a proto si myslím, že je důležité k jaké církvi (učení) se člověk kloní. Těžko říct, jak se na to dívá Bůh a jak bude člověka nakonec soudit.

budu se křtít do Církve Adventistů sedmého dne. Čili do stejné církve, kde je pokřtěnáReaguji na True: , jestli jsem to dobře pochopila
Zpočátku jsem s tím vnitřně bojovala. V Boha věřím, nedokážu si představit že člověk vzniknul z nějaké buňky, která se všelijak vyvíjela - to podle mě není možné. Lidská bytost je neuvěřitelná..no ale zpět k tématu. Vždycky jsem se chtěla nechat pokřtít ale nejlépe ne do žádné církve, ale pak jsem si uvědomila, že musím oddělit učení církve od členů církve. Lidé totiž dokážou i tu nejlepší věc úplně zkazit. Momentálně chodím na bohoslužby mezi konzervativní lidi s jejichž názory většinou nesouhlasím ale ...nevím jak to správně napsat, chci tím říct, že si myslím, že Adventisté se řídí (se snaží) řídit Biblí a jejich zásady z Bible vycházejí, narozdíl od jiných církví, které si často spoustu věcí upravují. Například sedmý den - není neděle, ale sobota

určitě je velmi důležité jak tomu sama věříš a jak to ve svém životě aplikuješ, ale člověk je tvor společenský a potřebuje svou víru s někým sdílet. A právě proto jsou bohoslužby. Člověk má zde prostor nejenom načerpat nové myšlenky v kázání ale také se sdílet Od malička jsem chodila do našeho společenství a čím jsem byla starší tím víc jsem to cítila tak jako ty. Říkala jsem si na co tam chodit pravidelně, zapojovat se a podobně...Ale pak jsem se přestěhovala a najednou jsem byla v cizím prostředí a často jsem zůstávala doma a zjistila jsem že mi to chybí. Chybí mi sdílení se s přáteli, chybí mi ta atmosféra, prostě bohoslužba má svůj smysl

Já jsem teda v BJB - pro mě ta nejlepší církev, ale to je asi proto, že jsem tam už mala.. jinak jiné církve nijak neodsuzuji, ale myslím, že katolíci mají spoustu věcí jinak než by mělo být--.....

Myslím, že lidé, kteří už od mala vyrůstali v určitém společenství se budou zastávat toho, že právě to jejich je nejlepší. Znám katolíky i protestanty a obě dvě skupiny se zuby nehty drží svých zásad Přikláním se k protestantům přesně pro to, že se člověk nechá pokřtít teprve až když cítí, že je připravený a chce žít s Bohem dobrovolně a sám od sebe. Taky jsem si dřív myslela, že se člověk obejde bez církve, bez jakékoliv podpory a teoreticky by to i možné bylo, ale pravda je taková, že bez společenství je člověk hrozně sám. V církvi si věřící dodávají sílu, navzájem se za sebe modlí a každý zde většinou nachází své uplatnění. Někdo zjistí, že má předpoklady pro to sloužit jako misionář, někdo má dar léčit nebo mít vize Myslím, že je důležité vybrat si společenství, s jehož myšlenkami souhlasíme, kde najdeme své uplatnění, cítíme, že tam jsme užiteční a milovaní...

Ahoj, já jsem v římskokatolické církvi - pokřtěná už jako miminko. Ale svou víru jsem našla až teď jako dospělá. Zjistila jsem, všechny náboženství ať už je to křesťanství, judaismus nebo třeba buddhismus a hinduismus mají společné myšlenky a jejich význam je totožný jen podaný trochu jinak. Takže se prakticky můžu ztotožnit s kterýmkoliv z nich a je jedno, že jsem byla pokřtěná v římskokatolické církvi. Nevěřím, že Bůh je pán který sedí na obláčku a má vousy až do pasu (tak jsem si ho představovala jako malá a celkově tu podstatu víry nechápala, povinně jsem musela chodit aspoň jednou měsíčně v neděli do kostela, kde jsem se nudila) teď věřím že on je světlo, láskyplná energie, která nás obklopuje, které se snažím přiblížit. Už to chápu uplně jinak než dřív. Našla jsem svou vlastní cestu. A taky jsem potkala pár farářů, kteří + - v mém věku, dokázali Bibli podat takovým způsobem, že to zaujalo i pár mých kamarádů ateistů.

Dokáže mě rozčílit, jak se pod záštitou náboženství páchají vraždy, umírají nevinní lidé a vedou svaté války, hrabe se majetek a další zvěrstva.
Lidé mohou být nevěřící ale žít duchovním životem a naopak, Ti kteří každou neděli vysedávají v kostele desatero přikázání zcela ignorují ....