Vidím v noci duchy

Mě se stává běžně to,co se stává Vám.Začlo to jedním sklepem a od té doby se mě duchové drží jako vás.

Reaguji na lidus.1988: uvažovala jste,že třeba patříte k odvaděčům duší do Světla? Pokud se Vám zjevují,pak něco od Vás chtějí,většinou to bývá dořešení věcí +karmických závazků nebo jen žádají pomoc-pokud jste odvaděč...já jím jsem a denně se s tím u svých klientů setkávám..nakonec pro to ke mně chodí,potřeba odvést přivtělené duše z aury nebo z domů,či prostor

Reaguji na Khaooo: máte v prostorech/domu,bytu/ přivtělené dušičky,které chtějí odejít,kam patří+pravděpodobně chtějí pomoc od Vás

Ahoj. Viem ako sa cítiš pretože ja duše fyzicky vnímam. Vyhľadávajú ťa preto, pretože vedia že ich vidíš. V tejto dobe sa veľa ludom otvárajú zasunuté schopnosti a začínajú byť vnímavejší k veľa veciam.. a takto to bude pokračovať. Každopádne bola tu dobrá rada o AA Michaelovi, pomocou ktorého môžeš skúsiť duše odviesť. Ak by ti to nešlo najdi niekoho kto by ti pomohl prípadne ťa to skúsil naučiť hoci tieto javy budú už čoraz častejšie

Ani nevím odkud začít, ale přesně vám rozumím, co prožíváte. Celý letošní rok spím při zapálené svíci, abych měla světlo, a to nejsem žádný strašpytel. Je mi 33 a už od dětství jsem byla hodně vnímavá k myšlenkám dospělích a vůbec energiím a věřila na věci mezi nebem a zemí. Od puberty sem četla esoterickou literaturu apod., a od dětství mi funguje dobře intuice, vždycky sem měla náhlé vize nebo pocity, které se potvrdily. Ale od letošního roku, asi jak jsme na vzestupu a světy se prolínají, cítím, že u mě v noci někdo je. někdy to bylo dokonce takové, že to po mě přeskákalo od nohou až k hlavě a zalehlo mi to uši, že jsem přestala slyšet. To sem se fakt vyděsila a ležela bez hnutí ještě několik minut. Jindy zas sem citíla jak se silně náhle prohla postel, jak si vedle mých nohou někdo sedl. Tak to nebyl právě nejpříjemnější pocit. Už několik let mám knížku od Judy Hall Umění psychické ochrany, vždy jsem do ní jen tak nahlídla, ale letos ji mám přímo v posteli, a začala z ní číst a učit se techniky. Mám dobrou vizuální představivost, a tak někdy mi techniky z knihy pomohly, někde dokonce velmi rychle, a nebo sem si je intuitivně trochu předělala pro sebe, a jindy prostě ne a ne. A používá v ní např. laser, kterým můžete bytosti z nižšího atrálu, což tyhle jsou (protože bytosti světla se projevují jinak, a nenaženou člověku strach, s nimi mám zkušenosti), vymazat nebo poslat do světla. Nedokážu říct, jestli ten laser skutečně pomáhá, chce to si ho stále upravovat, tak aby to člověku sedělo, a někdy se mi stalo,. že když na mě v posteli něco sedělo, začlo mě to fyzicky ubližovat, ne že by se to nedalo vydržet, ale ony se proti tomu odvedení laserem brání. Takže to chce vytrvat vůlí, a působit, a pak je to pryč. Jenže to pro mě začlo být vyčerpávající, člověk si jde do postele přeci odpočinout, a nejhorší když vlastně jsem tak unavená, že nemám sílu se bránit. Někdy pomohlo je navést na světlo jen myšlenkou, jindy zas odevzdání se tomu a smíření a bylo to. Jinak mám osobní terapeutku, která čistí od přivtělených duší, a vím, že lidi, zejména ti co žijou hodně ve stresu, ty duše fakt mají. Někdo si je přitahuje svými neg.stavy, za jiným chodí kvůli pomoci. Faktem je, že se to děje. Jinak mě pomohlo se na tuhle sféru přestat soustředit, jinými slovy přestat tomu věnovat svoji pozornost, pže na co se soustředíme, to posilujeme. A ještě víc se začala obracet na moje ochránce, a taky používat znak AA Michaela, stačí jen pomyšlení a je klid. Přemýšlím nad tou svěcenou vodou, když to tak čtu.

A jsem tady zas, ač velmi nerada. Jak jsem si myslela, že mám klid, tak teď se bojím jít spát víc než kdykoli jindy. V noci jsem se vzbudila a u postele mi sedí chlapeček, tak možná kolem 5let a kouká na mě. Jak já se vyděsila! Koukali jsme na sebe dost dlouho, rozklepala jsem se, srdce mi bušilo, byla jsem vyděšená na smrt. Seděl na zemi, rukama si objímal kolena a jakoby se bál, já ale určitě víc. Stalo se to sice jen jednou,ale každou noc mám strach jít spát. I když na druhou stranu si říkám, že bych se ho měla zkusit zeptat, co ode mě potřebuje. Třeba jsem mu měla nějak pomoct. Napadlo mě, že to třeba není duch, ale že je v nesnázích a potřebuje mou pomoc. Ale už je to asi týden a od tý doby nic. Možná jsem to promarnila. Doufám, že neumřel.

No a co to teda bylo podle tebe? Když ne duch?

Reaguji na Elienka: co třeba přenesení mysli? Co když někam padl, topil se nebo mu někdo ubližoval a já mu měla pomoct? Tak jsem to myslela. Zdá se mi to absurdní, já vím. Zdá se mi i absurdní, že v noci ke mně někdo chodí, že je vídám. Připadám si jak blázen, že o tom s někým mluvím. Sama tomu odmítám věřit. Manžel pořád tvrdí, že se mi to jen zdá. Co když je to jen hra unavených očí a stínů? Ale tohle nebyl stín, byl to skutečnej kluk s tváří a se vším, co k bytosti patří. Tohle nebyl černej stín, který se vznáší místností. Byl to kluk, malej kluk, co seděl a díval se na mě. Chce se mi z toho brečet. Jak to mám vysvětlit. Proč vidím cizí lidi u mě v domě? Děsí mě to.

Ty černý postavy nevídám od doby, co jsem byla v tom kostele a pokřižovala se svěcenou vodou, ale na tohodle chlapečka to nejspíš nezabralo. Muselo to být něco jinýho.

Najednu stranu se hrozně bojím, že se zase objeví, ale na druhou stranu bych ho chtěla znovu vidět a třeba přijdu na to, co mám dělat....

Reaguji na BlackCoffee: to bylo hnusný co jsi napsala....

Reaguji na lidus.1988: pokud ještě pořád potřebuješ pomoc napiš mi....

no jestli to neni člověk, nějakej uchylnej co tě pronásleduje? nějaký stalker? nebo není to třeba já nevim halucinace nebo tak?
já na duchy nevěřím tak si spíš myslím že to bude něco takového... jestlli těhotenství nezpůsobilo náhodou nějaké halucinace nebo tak něco, protože když je žena těhotná tak se jí mění chování

Reaguji na deniko:
Ahoj, úplně náhodou jsem se dostala na tyto stránky. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, protože jsem měla strach, že si o mě druzí budou myslet, že jsem blázen. A sama jsem o tom už taky občas uvažovala, protože se mi párkrát přihodilo něco, co je prostě racionálně nevysvětlitelné. Přesně, to co popisuješ, jsem já prožívala skoro rok a myslela jsem, že z toho zešílím. Od malička jsem měla docela bujnou fantazii a trpěla jsem hodně na noční můry - někdy byly opravdu děsivé, že jsem se bála, jindy zase neskutečně brutální, že jsem ve snu brečela, když mi někdo brutálně zavraždil třeba někoho z rodiny a já byla ve snu u toho. Taky se mi dost zdálo o smrti. No asi v deseti letech to přestalo a teď už naštěstí takové sby nemývám. Ale za to se mi dějí trochu jíné věci. Asi před čtyřmi lety, v sobotu, jsem se ráno probudila, nějak se něchtělo jseště vstávat, tak jsem opět usnula. Pamatuji si, že jsem najednou měla strašně příjemný pocit, cítila jsem, jak mě něco hladí po vlasech a měla pocit, že je to přímo přede mnou a kouká se to na mě. Chtěla jsem vstát, brobudit se, otevřít oči, ale nešlo to. několi minut mi trvalo než jsem se probudila a byla jsem z toho hodně vyděšená:-/ Nevím, možná se mi to mohlo jen zdát, ale připadalo mi to hodně nereálné.
Před dvěmi ůety, v mých 23letech jsem měla docela ošklivé období..rozešel se se mnou docela nehezky přítel, měla jsem toho hodně ve škole i v práci, cítila jsem se sma. No a v tom období jsem právě prožívala to, co popisuješ. Pokaždé se mi to stávalo večer, když jsem šla spát. Zalehla jsem do postele a najednou jsem měla pocit, jakoby mi něco pohupovalo u nohou, občas mě to jakoby šťouchlo a postupně to postupovalo kolem celého těla až k mé hlavě. Jindy jsem zase cítila, že mi něco jakoby sedlo na postel a já cítila, že se trochu propadla nebo jsem cítila, že mi něco pohupuje po posteli. Pokaždé jsem byla úplně vyděšená, rychle jsem rozsvítila lapičku u postele, ale nic jsem neviděla. Nespala jsem, skutečně to bylo v takovým tom momentu, kdy člověk zaleze do postele a je ještě nějakou chvíli vzhůru. Byla jsem z toho nešťastná, někdy jsem jako nějaký blázen začla křičet, ať mě to něchá na pokoji, že ráno brzy vstávám. Doteď si to neumím vysvětlit. Někdy od toho bylo pár dní pokoj, ale pokaždé se to opět vrátilo. Trvlalo to skoro rok než to přestalo. V té době jsem asi nějakou náhodou poznala člověka, který údajně ve snech bojoval s démony a probouzel se úplně vyčerpaný. A on mi poradil, abych se zkusila obrátit k Bohu. Začala jsem příležitostně chodit do kostela, modlila se. Kdyby mě někdo viděl, tak by se řezal smíchy, kdyby viděl, jak jsem zkroucená pod peřinou a vyděšená odříkávám Otče náš. Ale pomohlo to a od té doby se mi to již nestává. Ale mám strach, aby se to ještě nevrátilo. Nicméně když přítel nené doba, tak bez rozsvícené lampičky už neusnu.

Na tom není nic trapného. Tohle prostě pomáhá. Pokud budeš něco takového příště cítit, zavolej si arch. Michaela a popros ho aby odvedl duše, které za tebou chodí. Ony ty dušičky z tebe asi něco cítí, většina z nich chce jen odvézt. Ale chápu, že máš strach. Když jdeš spát, zapal si svíčku. Přes den zapal aspoň vonnou svíčku.

Na duchy věřit nemusíš, ale je spousta lidí, co je viděla, i já jsem viděla jako malá průhlednou postavu, totéž jednou má sestra. Kousek od nás je les, do kterýho žádný příčetný člověk v noci nejde, páč tam straší (což už zažilo pár lidí). Nebo se zkus zeptat nějakého starého faráře na vymítání, by ses divila. A kdo zažil vyvolávání duchů, by mohl povídat. Ať tomu věříš nebo ne, duchy zažily stovky lidí a každý nemůže mít halucinace. A jen tak mezi námi, Bílá paní taky není pohádka, ale to ti kastelán hradu jako návštěvníkovi neřekne, pokud nechce vyhazov.

Na duchy mohu poradit jediné, posvěcený kříž ke všem dveřím, pokud nepomůže, tak vysvětit celý byt. A není pravda, že duchové se zjevují jen tam, kde někdo zemřel, to by se zjevovali všude (kromě nových staveb). Pokud by to tak bylo, tak u nás doma se to jimi jen hemží, protože náš původní dům, bez přístavby pochází z dob Marie Terezie. Nemusíš být věřící, ale nikdo by neměl podceňovat sílu modlitby, já když mám strach, pomodlím se, vezmu si svůj křížek, který jsem měla u svatého přijímání a je mi líp.

Zdravím všechny .. já tedy naštěstí měla takový zážitek jen jednou (a doufám že to tak zůstane). Bylo mi asi 10 let .. tenkrát jsem zrovna spala s našema .. vystrnadila jsem taťky a ležela vedle mamky .. v noci (spíš už nad ránem) jsem se přetáčela z jednoho boku na druhý a když jsem v "otočce" nevím proč - otevřela oči, stála tam má babička z maminčiny strany .. smutný výraz, na sobě cosi bílého (až později jsem zjistila že to byl pravděpodobně ten nemocniční oblek co se vzadu jen zaváže) .. stála, dívala se a já taky .. nebo, já spíš naprosto v šoku zírala a nechápala jsem co se děje .. první moment mě napadlo že tam stojí opravdu, pak jsem si všimla, že je "průhledná" .. po chvíli zírání jsem zabořila hlavu do peřiny a bála se znovu otevřít oči .. vyzkoušela jsem to po pár minutách .. a viděla už jen takovou jakoby mlhu, postupně se ztrácela .. ještě si pamatuju, že před tím, než jsem otevřela oči a uviděla babi, tak se mi zdálo o psech - husky .. pamatuju si jako poslední pohled do jeho modrých očí .. utkvělo mi to tak v paměti .. no a babi se asi za 3 týdny dozvěděla že musí jít na bypass srdíčka .. nevím proč jsem ji viděla, možná jsem to měla vědět dřív než ostatní - ale proč? To asi zůstane mezi nebem a zemí .. Babi je naštěstí živá a zdravá ..
Od té doby naštěstí nic .. bojím se, že bych to neustála .. myslím, že jsem taková docela vnímavá, snažím se mluvit s anděli .. pomáhají mi .. zajímám se o takové věci .. ale proč tenkrát proběhl tento zážitek .. netuším ..