Věřte nevěřte - příběhy

Už nevím, jestli to napíšu přesně, ale pamatuju si na příběh o hrobníkovi, který se nějak neuctivě choval k pohřbívaným. A úplně si vybavuju takový hrozivý hlas, jak říká "(nevím co)...ten k nikomu žádnou úctu nemá, ani k mrtvým ne!" To mě fakt dostávalo, brrr.

Nebo o hrobce, kde byla pohřbena nevlastní matka s dcerou a vždycky ráno, když byli zkontrolovat tu hrobku, tak tam byl hrozný ******. Už to ty lidi, co to hlídali, štvalo, tak tam nasypali mouku, aby aspoň podle stop mohli zjistit pachatele. Další den byl v hrobce zase hrozný ******. ale mouka byla úplně neporušená. Bu bu bu!

Nebo pamatujete na:"Tenhle vlak nejede nikam!"

Btw. Teď už scénáristům fakt nesežeru, že byly některé příběhy založeny na skutečné události, ale jak jsem to mohla jako malá vědět?

v té době jsme měli pouze 4 programy bylo to z toho, ten s tou popálenou tváří jsem viděla snad 5x a ten druhý tak 2x

Reaguji na UsmejSe: jé toho hrobníka si taky pamatuju

mě se stejně nejvíc líbil ten o těch asi 5ti starých babičkách, jak se jim do domu vloupal lupič, zavřel je do sklepa a ony začaly: Ó duchu temnoty nastal čas abys spravedlnost zjednal zas (nebo tak nějak ) a na lupiče padaly ty hrnce a pánve

tak tohle si přesně pamatuju!

jako malá jsem to milovala a teď jste mě znovu navnadily! jsem nemocná, tak mám dnešní program jasnej

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

Už vím, asi jsi myslela tenhle příběh s tím popálením.

Reaguji na bejbee: jooo babičky si pamatuju, hrávaly myslím že karty.. tenhle díl mě ale vůbec nebavil ..

Reaguji na Labtec: já sem se u toho aspoň zasmála ale je fakt že strašidelnej nebyl ani za mák no..

To byl super seriál, žrala jsem to. A pak jsem se bála i jít na záchod

Reaguji na UsmejSe: jo tak z toho dílu jsem několik nocí nespala - Hrozný hrozný muž, špatně dopadne. Ten k nikomu úctu nemá, ani k mrtvým ne. Fujtajbl.
Pak si ještě vybavuju díl o holce, co se chtěla stát čarodějkou, mamina s ní kvůli tomu chodila k psycholožce a ta jí nakonec nechala vstoupit do řádu "hodných" čarodějek protože k nim sama patřila.

Pamatujete seriál Bojíte se tmy? http://www.csfd.cz/film/72007-bojite-se-tmy/

Tak Věřte-Nevěřte jsem měla vždycky strašně ráda. Do teď si to někdy pustím na youtube Nevím, jestli to byl příběh V-N ale myslím, že jo:
Nějaký chlápek něco udělal a jeden policista ho vyslíchal v nějaké té místnosti ale ten chlápek nic neudělal a policistovi se to nelíbilo tak ho totálně zmlátil a potom myslim umřel. Jak ho odváděli z té vyslíchací místnosti tak zanechal na stěně krvavý obtisk ruky. Chtěli to zamalovat ale pořád to nešlo, nakonec to museli až oškrábat a pak znovu zamalovat a bylo to v pohodě. Pak jednou něco udělal ten policajt a byl v té vyslíchací místnosti sám. Najednou slyšel nějaké hlasy a na stěně se objevil obtisk té ruky a policista zemřel.

Nevím, jestli to tak bylo přesně ale do teďka mi běhá mráz po zádech, fuj

Reaguji na Fane:
Jojo .. Ta babička.. Ten hlas slyším úplně přesně.. : Hróóznýýý můůůž, špááátně dopadnééé..
Toho se bojím doteď..
Bylo mi asi 6 a já jsem se v noci zbudila, že se půjdu napít... A rodiče se na tohle koukaly.. A mám z toho bobky opravdu až doteď...

Ty babičky si taky pamatuju .

Holkyyy, našla jsem příběh s červenýma očima! Pusťte si to večer, nejlíp

http://www.youtube.com/watch?v=4X7xqUsAYSc

Já mám takovej dojem, že si všimly, že ta deka se někde páře, a protože když byla ta maminka malá, tak jí babička vždycky říkala něco jako že když má něco díru, že to má hned zašít, že si ušetří práci, že by se to rozpáralo víc a musela by zašívat větší díru.
Tak to tedy šly zašít hned a všimly si peněz schovaných v ní.

Pro mě byly nejhorší tyto příběhy: Hrrrroznýýý můž špatně dopadne...
A potom jeden, který tu nikdo nepsal, z toho jsem byla na infarkt!! Fuj!

Takže: byli dva manželé, ona byla narozená v Rusku a do USA (nebo kde se to odehrávalo) přišla s rodinou jako hodně malá holka. Plánovali pořídit si mimino, ale ta ženská se svému muži svěřila, že chce počkat, až oslaví třicetiny, protože se jí často zdával velice živý sen, jak v den svých třicetin umře. Sen vždy provázel zvuk houkání.
Přišly ty třicetiny. Slavili spolu a čekali na půlnoc. Byla myslím strašná bouřka a houkala někde sanitka nebo něco takového...
Ještě teď mi běhá mráz po zádech když to tu píšu.

Nestalo se vůbec nic, paní si oddychla, sen se už nevracel, a tak si pořídili to mimino.
Tak - a přišly 31. narozeniny. Přijeli se podívat také příbuzní z Ruska na miminko.
A teď to přijde: Jeden strejda ale řekl, že ta paní je o rok mladší, nevím, jak je to možný, ale že jí je třicet. Ona šla pak dělat kafe a když zapískala konvice s vodou dostala infarkt a zemřela.
Mám dojem, že to prý byla pravda.