Věřte nevěřte - příběhy

Ááááá, já jsem to jako malá žrala. Mně zase utkvěl v paměti příběh, jak se rodina nějak stěhovala kvůli chlapcovi neustále do nových baráků, protože měl pocit, že viděl dvě červený oči a měl noční můry. No, tak k němu volali psychologa, chodili na sezení atp. No, a stěhovala se s nima i chůva a pamatuju si, že ho nějak šla uklidňovat jednu noc a pak byl záběr na dveře, jak odchází a červeně jí zasvítily oči, fuuuuj. Prej to byla pravda.

Reaguji na Sandyna_:
Jááj, to mi jednou vyprávěla kámoška.. chtěla bych ten díl vidět Zní to dobře

Reaguji na Wendy007: Já jsem si vždycky radši strčila hlavu pod deku . I když jsem to znala. Možná to najdeš někde na netu, ale na díl nebo tak, si nevzpomenu.
Pak si ještě pamatuju, jak se dohodla nějaká partička, že udělají zkoušku odvahy na hřbitově a že musí zapíchnout nůž do hrobu nějakýho masovýho vraha. No a šla tam holčina a pak ji tam našli mrtvou. A údajně si strachem bodla do kabátu a do hrobu zároveň a tak se nemohla dostat pryč(asi jak si myslela, že ji tam drží duch toho vraha) a chytil ji strachy infarkt či tak něco.

Brrr, uplně mi leze mráz po zádech, jak to tady čtu některý díly se mi vybavují )) ale jen tak bych si to nepustila, nemám na to náturu

Jéé,taky si na tento pořad vzpomínám,vím že jsem vždycky měla husinu z téměř každého příběhu,ale o čem většina byla si pamatuju jenom matně.No jo,už nejsem nejmladší
Vybavuje se mi něco o hořícím pokoji ve kterém spala malá holka a probudil jí obraz na kterém byla nějaká paní a ona zachránila matku tím,že se vzbudila nebo tak nějak

Reaguji na Janissinka:
Díky,oživím si paměť.

sakra, že já vždycky na tyhle diskuze o tajemnu narazím když jdu spát

jinak pořad jsem měla ráda, sympatický moderátor

ještě si vzpomínám na jiný pořad - byl myslím na Primě asi před 12 lety o ufounech, uváděl ho Miroslav Moravec ... pokud si vzpomínám, tak tam třeba říkali, že mimozemšťana nepoznáte, klidně to může být člověk vedle vás v kině a podobné věci, takže jsem se vždycky pak strašně bála

Reaguji na berryblue: teď jsi mě to připomněla, po tom jeho: Už se ti to líbí, KYPE? sem nemohla spát kolik nocí

ještě si vzpomínám na jeden, už nevím přesně jak to bylo, ale byla malá holčička a měla náměsíčného tatínka a on ji vyrobil dům pro panenky a řekl něco jako že jednou tady nebude a pak jednou v noci zmizel a místo něho byl v tom domečku uplně stejný panáček možná to bylo trochu jinak, snad víte co myslím

Reaguji na bejbee: Vím, pamatuju si to

Tak tohle mám v živé paměti dodnes ... jako malá jsem z toho měsíc nespala

Tak to já si červený oči teda vůbec nepamatuju, asi jsem to neviděla

Reaguji na Labtec: Možná buď ráda

Tak to je konec.

Já se dívala na Věřte-nevěřte s bráchou, když nám bylo tak 10 - 11 let a to byla, panečku, hrůza! Vždycky jsme pak šli spolu do našeho pokoje a báli jsme se. A když jsem rozsvěcela v pokoji, tak jsem se tam nechtěla dívat, protože co kdyby tam někdo stál, že jo. Tak jsem tam strčila jen ruku, abych rozsvítila, a hlavu jsem radši odvrátila směrem na chodbu, abych se nedívala do tmy.

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

Tak tyhle příběhy vůbec neznám, a to jsem viděla snad všechny díly V-N. Není to z nějakého jiného seriálu? Prý běžel s Věřtě-nevěřte paralelně ještě nějaký podobný pořad na nějakém zahraničním programu. Tak jestli to nebylo z toho.