Věříte v myšlenku ovlivňující hmotu?

S tím souhlasím.

Podle mě to souvisí hodně s výchovou. Dítě má sny, rodiče mu vysvětlí, že to tak nebude fungovat, nepůjde to a ono se zlomí, sice třeba sní dál, ale nevěří tomu. Jako dospělý si přečte třeba Tajemství a snaží se znovu uvěřit, ale je to pro něj sakta těžký.

Mě taky, třeba jedno opravdu velké přání mi vyšlo, i když tomu málokdo věřil (možná jen já), jenže nakonec mě to ani neudělalo tak štastnou, jak jsem si myslela. Z čehož plyne staré modro - dejte si pozor na to co si přejete, mohlo by se to splnit. Když se na to teď koukám z větší perspektivy, tak v tom co se mi jevilo jako velký krov, vidím spíš začátek něčeho většího a nelituju...
Teď momentálně se snažím zhmotnit jedno velikánské přání. Je to něco, co si přeju asi od osmi let a poslední dobou je mi až nepříjemné, jak moc to chci (což mě trochu děsí a nevím, jestli je to ideální, měla bych spíš mít pocity radosti).
Už se vám někdy stalo, že jste něco chtěli tak moc, až jste měli pocit, že vám exploduje hlava? I když tu radost z toho taky dokážu získat, když si představuju, jaké je to potom, ale teď ve stádiu před to "bolí".

Holky někde jsem četla, že je dobrý svůj strach příjmout (přijímáte své vnitřní dítě) a taky, že když říkáte nějaké přání v přítomnosti, mlže se stát, že uvnitř někde nemusíte uvěřit, Proto je lepší si říkat "Já chci to a to", na to podvědomí reaguje lépe.. Ale asi máme každej svou vlastní cestu i způsob..