Věříte na Anděly? Pomohli Vám?

Věřím na ně. A hodně často se k nim obracím s prosbou o pomoc. Jestli mě slyší? To sice nevím, ale myslím, že mi kolikrát pomohli, aniž bych o tom věděla.

Bibonka
mluvíš mi z duše. Taky na ně věřím, moc. Myslím, že víra, ať je jakákoli, člověku moc pomůže. Mě se stalo už tolik až absurdních náhod, kdy jsem je požádala a ono se to vyplnilo, že jsem prostě musela začít na ně opravdu věřit. Jsou to takové ty věci, kdy si řekneš: A kruci... Dělala jsem přijímačky na výšku, moje motlitba večer před: Andílci moji prosím pomozte mi, ať se dostanu a jsem spokojená nebo ať skončím nejhůř desátá pod čarou... (Říkala sem si, že to by mě ještě vzali...) No skončila sem hádejte kolikátá a nevzali mě. Šla jsem na jinou školu a neumím si představit být jinde, jsem moc spokojená. Tehdy jsem to řekla mamce a ta mi řekla: Když je o něco prosíš, tak věř v to nejlepší, neměla sis přát skončit desátá pod čarou, splnilo se ti to. A takových situací se mi stává hodně. Prostě věřím

Toto téma je zajímavé....ráda bych se spojila se svým andělem,vědět jeho jméno,slyšet ho...prosím ho třeba o nějaké znamení,že je se mnou,ale zatím nic necítím ani neslyším.Jak to máte vy,slyšíte je a víte jejich jména?

Pomůžou andělé od bolesti z nešťastné lásky?

V anděly věřím a touto cestou svému andělu strážnému za všechno moc děkuju!

na anděly věřím. Také ale věřím na to, že vše nám není strčeno pod nos ale jen mpodstrčeno abychom to pochopili také sami například je nám to dáváno sny. Každý má svého anděla. Já například když se bojím, nebo když mám strach ze zlé moci tak vím že je se mnou můj strejda který zemřel a byl moc hodný a já ho měla hrozně ráda. Že to on je můj anděl a vždy mě ochrání a nenechal by aby mě někdo ublížil. Andělé jsou krásná věc. Dělají nám život aspoň o trochu snažší

colette11

podle mě pomůžou....

Já teda věřím i v Boha a ted poslední měsíc jsem ho cítila, někdo se tomu možná zasměje, ale já jsem z toho štastná....každý večer se modlím před spaním, zašla jsem ted před měsícem do kostela, který vyznává víru, ve které jsem byla pokřtěná a nikdy jsem nezažila takový klid v duši, byl to pro mě tak silný zážitek...večer jsem usínala a cítila Boha ve svém srdci...bylo to úžasné...a ted minulý týden jsem měla autonehodu, jela jsem a dostala "hodiny", točila jsem se ze strany na stranu, podél cesty z obou stran stromy a po pravé straně sráz až k potoku...a já jsem zajela do sněhu v jediném úseku, kde stromy nebyly a na levou stranu...auto zapadlé....mě se nic nestalo, autu v závěru také ne a díky Bohu tam nikdo nešel, nejel autem, ani na kole...a po mém nabourání jsem vytsoupila z auta a jeli akorát tři auta po sobě...beru to jako zázrak....
a Já třeba kolikrát se modlím k Bohu i Andělům a neříkám, jakým způsobem mi mají pomoci, ale prosím je, at to vyřeší nebo mi nastíní řešení a hlavně ať mě to nebolí....
a kolikrát se mi stalo, že mi pomohli a hodně brzy....kolikrát se modlím proto, abych jim poděkovala a nebo jim doma zapálím svíčku jako poděkování, jen tak....za to, že tu jsou...
a za to, co vše pro mě dělají....

rattty

To je krásné, ale
rattty

toto je právě to opravdové, chci tím říci, že kostela netřeba, i když ta atmosféra je tam vždycky kouzelná, ale cítit Boha v srdci a nezapomínat na něj, to můžeme stále - je to nepopsatelně nádherný a hlavně sílu dodávající pocit. Mně osobně velmi pomáhá a myslím, že zdaleka nejsem sama, jak je vidět.....

pro mě to tak nebylo, nebylo mi tam špatně, ale tak hezky taky ne...

Já chodím do konkretního kostela kvůli sobě, protože oproti katolickému kostelíku není ve zlatě, ale ve skromnosti....a já se tam cítím dobře a cítím tam i Boha...

v katolickém kostelíku jsem se nedokázala uvolnit a takhle to tam cítit...

a za další, chodím tam i kvůli Bohu, protože si mylsím, že je rád....jako když někomu uděláš radost dárkem, nebo mu uvaříš něco, co má rád....tak proto já tam taky jdu...

ale chápu, jak to myslíš...nemá smysl tam chodit proto, abych jako měla splněno, pokud to tak necítím....

rattty

atd.....
... to jsi řekla moc,opravdu moc pěkně, Tvá slova mne pohladila, díky.

občas Bůh sešle anděla na zem,jedno z jakého důvdu.Mě ho poslal,aby mě ukázal cestu,pokaždé,když nevím kudy jít.Andělé byli,jsou a budou.-Muj anděl mi nedá lepší práci,lepšího chlapa ani peníze,ale dává mi sílu hleda víru a cestu,a bez víry člověk nenajde na světě nic.)

Mě andílci od jednoho chlapa odvedli, i když byl super. Ale měla jsem si touhle zkušeností projít, protože mi nadělili ještě lepšího chlapa, na kterém se mám dále učit mezilidským vztahům. Tak to cítím. Mě zahrnujou hojností, zdravím a láskou, takže vším co jsem od nich chtěla. Věřím, že se mi vyplnilo vše o čem jsem snila, protože v ně plně věřím a jsem jim za každý den opravdu vděčná, to je podle mě základ.

Já na ně věřím 100%!
Ale vážně,můj strejda byl jedním zachráněný a já přísahám,že nekecám!
Tady je jeho příběh:Můj strýc se před několika lety rozvedl se svojí ženou.Dlouho jim to neklapalo.Měli spolu 3 syny (moje bratrance).U soudu se rozhodlo,že půjdou všichni 3 do péče matky,ale strýc je smí vídat,jak bylo stanoveno.Jenže jeho ex-manželka se odstěhovala až na Moravu,kam to má můj strýc hrozně daleko,i proto,aby se nemohl s dětmi vídat.Platil na ně peníze,ale jeho ex manželka pořád chtěla víc peněz,i tak posílal,ale ona mu nedovolila je vídata našla si i přítele.Tak to šlo asi 2 roky,a ze strejdy se stal alkoholik,měl i dost vážnou bouračku,málem tam umřel.Taky měl dost dluhů.Prostě byl strašně zoufalej a jednoho dne se rozhodl,že skoncuje se životem.Chtěl si vzít nějaký prášky a pak se upít k smrti.Byl sám doma,jo něco už vypil,ale když chtěl pokračovat,tak se v rohu místnosti začala rozšiřovat nějaká záře.On si toho všiml,koukal na to a ze záře se začala vynořovat postava,až bylo vidět,že je to krásná bytost,žena s modrýma očima,dlouhými blond vlasy a celá v dlouhých bílých šatech.Pořád měla okolo sebe tu záři a pak přistoupila k strýcovi,pohladila ho po ruce,a on se začal cítit šťastně,potom uslyšel jak mu říká,ale ne hlasem,jakoby telepaticky,že všechno už bude v pořádku.Potom se začala vzdalovat do záře,až zmizela.Strejda nevěděl,co si má myslet,ale už se cítil líp.Tak vzal telefon,zavolal svý matce a vyprávěl jí,co se stalo.Ta za ním přijela.V místě,kde ho na ruce ten anděl pohladil,měl strýc naprosto ledovou kůži a na tom místě cítíl,jakoby tam měl přiložený led.I jeho matka mu šáhla na ruku a potvrdila to.Měl to tak s tou rukou ještě několik dnů,pak to zmizelo.Od té doby se začal cítit líp a šťastněji.A hodně se změnil,přestal pít,zbavil se dluhů,byl prostě jak vyměněný.O rok později si našel přítelkyni,po nějaké době se vzali.A nakonec soud dotlačil matku jeho synů k tomu,aby se vídali.Teď už jsou bratránkové dospělí a mohou se vídat,kdy chtějí.Takže je teď spokojený.Nevěřím,že by to byla jen tak nějaká halucinace,a strejda by v tomhle nelhal.Nikdy na anděly a podobný věci nevěřil.

Taky na ně věřím.
Dostala mě k nim moje mistrová.
Ptám se na znamení a o pomoc,ptala jsem se před usínáním jak dopadnu s mím bejvalým přítelem co jsem s ním byla 5 let a ted má jinou přítelkyni, ale táhl to s náma obouma.
Andílku jsme se ptala jak to dopadne zdali si vybere mne nebo jí a vždy ,když jsem se zeptala ,ptala jsem se 3 krát ukázali mi , že si vybere jí a s ní odejde a mě nechá napospas a po 3 měsících se tak opravdu stalo
Já ješě říkala nemužu tomu věřit přeci se vrátí ke mně a nebudu naslouchat snu přitom oni mi pomáhali a ukazovali mi cestu

Přidám sem i moje zážitky s andělem. Mimochodem, diskuzi jsem celou nečetla, přečtu potom.

Andílci jsou úžasní! Povídám si s mým "hlavním" (s tím, kterým si povídám nejčastěji a vlastně ten můj, s kterým jsem začala mluvit úplně poprvé) a hodně mi pomohl. Řešila jsem s ním i jeden vztah, jestli do něj jít nebo ne. Říkal mi, že bych byla nešťastná a ten dotyčný by mě jen podváděl ( Zatím to byl jen můj idol, o kterého jsem se snažila). Vydrželo by to nanejvýš tři měsíce. Pak mi anděl řekl dobu, kdy se o mě bude snažit a bude mě chtít do sbírky holek.
Byla jsem zklamaná, protože jsem do toho vztahu chtěla jít. Nakonec jsem udělala dobře, že jsem si svého "idola" přestala všímat. Zjistila jsem, že je to velký děvkař. Takže by to bylo k ničemu a já bych jen břečela. A i ta doba vyšla přesně.
Musím říct, že se se svým andělem i dobře nasměju. Jednou jsem jen tak odpočívala a poslal mi myšlenku, jak bych zesměšnila svého idola před ostatníma. Smála jsem se ještě den potom!
Večer mě občas pohladí po tváři. Zrovna včera když jsem usínala. Cítila jsem příjemné šimrání. Věděla jsem, že to byl on. Anděl.
A dokonce jsem se jednou rozbrečela štěstím.

Začátky byly těžké, nevěděla jsem jestli vůbec mluvím s ním. Bylo mi nepříjemné, že vlastně si povídám sama pro sebe v hlavě. Nakonec se to nějak prolomilo a teď si s ním povídám normálně (v hlavě) a vím, že je to on. Pochyby už nemám.
Můžu říct, andělé jsou úžasná stvoření a jedna z nejdůležitějších "věcí" (v uvozovkách) v mém životě. Dobře pomůžou a poradí.
Nikomu je nevnucuju. Ať si každý věří v co chce. A klidně ať jsem za blázna. Mě to nevadí.