Venčení štěněte

My chodili ještě častěji, tak cca po 1,5 hodině a ne vždy jsme to uhlídali, štěňata opravdu ten svěrač moc neovládají.

Vím, že se to nemá, neměla by správně vůbec ven, má za sebou pouze 1. dávku, teď bude 2. očkování a po tom druhém radši prý opět týden 14 dní být doma (jsem četla, aby se něco nerozjelo), no a pak ještě 3.

Moje ho nějakým zázrakem ovládá, to mi dokázala už 3x, měla bych být za to ráda (a opravdu denně žasnu, co to je za dokonalé stvoření), ale ten nácvik se může maličko zkomplikovat v tom, že když nebude chtít nevyčurá se.

Reaguji na gumisek:
Úplně chápu,že jsi celá nadšená z psího miminka,ale zkus to brát tak,že je to pejsek a vycítí zmatenost svého páníka.Ty jí stresuješ sama,ty se bojíš,zkus se uklidnit a v klídku venčit,raději se smíchem než ve stresu.
Čivavky jsou maličké,ale neměla by být strašpytel ty jí to moc neusnadňuješ.
Jakmile jí naučíš chodit uvázanou,tak pak až bude velká bude problém,uteče ti nebude zvyklá být na volno.Neboj,nikdo ti jí přece neukradne,když je s tebou.

Tady to, že štěně chce čůrat jenom doma, docela často někde čtu. Zkus projít nějaké psí diskuze, měla bys najít řešení. Ale je divné, že se prcek nechce venku hýbat, většinou je všechno zajímá. Z jakých je podmínek, nezažila už nějaké špatné zacházení?
A s tím očkováním to nebude tak horké Určitě je potřeba po tom druhém očkování brát psa ven a seznamovat ho se vším možným. Akorát bych se vyhla místům, kde se víc venčí psi.

No pár stupňů nad nulou, špatné zacházení ne.

No přesně, ona kdyby se trošku oťukala, začla se zajímat, tak se i vyvenčí, jenže to bych jí tam musela nechat dýl, a ona se klepe fakt dost a k ničemu se nemá a samozřejmě čím je jí větší zima, tím je to horší, protože když se cítí nepohodlně, tak se ani nerozkouká, potřebovala bych na ní ušít péřovku i s nohavicema.

To není z miminka, ona JE dokonalá

To máš úplnou pravdu a já to vím, já to dělám v pohodě, zpočátku úplně, a teď už se snažím si tu "pohodu" navodit, ale prostě nejde mi dívat se na klepající se štěně, mám u toho pocit, že ji trápím. Ona je taky v pohodě, v podstatě do chvíle než zjistí, že z tašky namísto do náruče nebo bytu se ocitla na studené zemi, je to ale samozřejmě i tím strachem, že neví proč tam je. První den to taky trvalo, než se rozkoukala a začla prozkoumávat celý byt, ale to se netřásla.

Tak naše ho taky ovládala, když byla venku Ale doma zázrakem nic nebránilo vykonávání potřeby. Naše ven chodila skoro normálně po prvním očkování a po druhém už v pohodě, jen nám bylo doporučeno, abychom ji třeba nenechali hrát si několik chodit s x psy, jinak bez problémů. Nepřeháněla bych to tak. Chápu, že jsi z ní hotová, že je krásná atd., ale jak píšou holky, je to prostě pes a neměla bys z ní dělat přílišné ,,tintítko" - buď v klidu, at ona vidí, že si užíváš procházku a ona pak taky bude v pohodě. A hlavně jí moc neutěšuj, nepodporuj v ní ten strach. My takhle chodily a třeba jelo auto a naše se lekla a já se jí vysmívala, že proč se bojí a nekonejšila jsem jí nebo tak. A navíc si myslím, že je dost mmladá na to, aby pro ní bylo čůrání venku automatické. Doma se cítí v bezpečí a tak tam vykonává potřebu. Až se otrká, začne i venku.

Zkus vynechat tu tašku
Popadni čivavku do náruče a hurá ven.Samozřejmě jí dej svetr.Jinak ony se klepou některé i v létě.Je to třepající pejsek,nezmrzne.

Kup čivavce teplou bundičku a můžete být bez obav venku i dýl. Když obejdeš pár obchodů tak určitě seženeš i takhle maličkou. Ale určitě to venčení neodkládej, ona za tu chvilku venku nezmrzne.
Známá má takhle zimního jorka a právě to pořád odkládala po očkování, pak až nebude sníh atd... a teď má doma ročního pejska, kterého není schopna naučit čůrat venku. V létě, když jsme byly celý dny na zahradě, tak pejsek chudák to radši celý den držel až přijde domu, ale na trávu se prostě nevyvenčil

Zkus jí odvést pozornost, vezmi ven nějakou hračku, mávej jí tím před čumákem. Nebo jsi tu myslím psala, že se docela chytá na piškotek, tak ten klidně taky. A vodítko odlož, štěně má opravdu přirozenou potřebu někoho následovat, využij toho, nemusíš přece odcházet daleko, stačí když před ní začneš couvat o dva tři kroky, ona popoběhne za hračkou/piškotem. Hlavně jí nesmíš dávat najevo, že se děje něco špatného (zima, strach, že zmrzne, to, že se klepe atd) tím, že ji vezmeš zpátky do náruče a začneš ji chlácholitt/uklidňovat, ona si pak může začít myslet, že venku je opravdu něco špatného, čeho se má bát. Chce to čas a trpělivost

Myslíš, že taška to může brzdit? Je na tašku už naučená, nejdřív v ní dostávala dobrůtky, byla po chvilkách, teď už je v tašce zvyklá cestovat, je to pelíšek.

Ono já jdu z baráku pěšky ze čtvrtého patra po takových trošku vyšších schodech než jsou obvykle, tak proto ta taška, případný pád ať už můj nebo její, to by nemusela přežít (nemá srostlou fontanelu), budete mě teď mít za nemehlo, ale já už na těch schodech za tu dobu co tu bydlíme dvakrát sebou pěkně sekla (vím sem tele).

Držím jí skoro vždycky dvouma rukama, tys takhle toho vašeho pejska když byl štěňátko asi nosila, pamatuju si, žes to někde psala, tak ti asi musím teď přijít jako hrozná nešika ale nestalo se ti někdy, že by vám jako maličký spadnul - vysmeknul se?

To vůbec nedělám, občas jí řeknu "ale ďi ty", ale vím jak to myslíš, já prostě dělám jakobynic.

Já nejsem ten typ, že bych ji vozila v kočárku (to jsem fakt viděla).

Co myslíte, je pro ni lepší chodit ven jenom za denního světla a radši ne za tmy? Jakože by na to zpočátku víc viděla

Reaguji na gumisek:
pes nám nikdy neupadl z náruče.
Ty se o ní straśně bojíš,timhle způsobem budeš mít psa neurotika.
Jo,je malá,vypadá křehká,ale ve smečce se štěňata perou a taky přežijí.
Tu tašku ona má jako pelíšek,tak ať v ní cestuje,ale nechodit v ní venčit.

Čivavy a další malí psi se třepou už pouhým rozrušením, neznamená to hned že jí je zima. Může se klepat klidně i ze stresu, z překvapení, sestřenky york se třepe když vezmu do ruky hračku jak se těší na hru, takže se tím nenechávej zmást.
Nikdo ti jí nesebere, není důvod. Podle mě to jen moc hrotíš a ona to moc dobře pozná a díky tomu ti nevěří. Nějaký čůrání venku bych teď neřešila a soustředila se na to, abys jí ukázala, že venku je to super, že ty jsi super a může ti věřit. Jinak sis určitě povahy musela všimnout už když jsi štěně byla vybírat, ne? Taky je možný, že se sekne a nechce chodit právě díky tomu oblečku (můj pes v oblečku stojí a čumí) nebo obojku a vodítku. Doma tohle zvládá v pohodě? A pokud jí nechceš pouštět z vodítka, kup si dlouhé stopovací vodítko.

V tom pádě pro ní piškot není moc atraktivní a musíš vymyslet pamlsek, který pro ní bude mít vyšší hodnotu. U nás nejvíc bodovalo kuřecí stehno (upečené bez koření, pochopitelně). A pokud jí bude chutnat, tak dost pochybuju o tom, že když si pár kousíčků vezmeš ven a budeš před ní s pamlskem u čumáku couvat, že by se za tebou neposunula.

U nás má nejvyšší hodnotu právě piškot, i proto, že ho dostane vždy jen kousínek a jinak nic sladkého nedostává, to bys koukala jak ho schlamstne a pak ještě hledá kde upad drobeček, po tom vede losos, myslím, že proto, že je z těch ryb takovej aromatickej (a to je pečený v troubě bez ničeho) - jenže to je člověk od toho dost mastnej, to kuřecí bych řekla že je až za tím vším, ale taky si dá.

Mě se její povaha líbí, na to si nestěžuju, nebo jak to myslíš?

Ale musím napsat, že s tím výběrem to není zas tak horký, protože některá štěňata můžou být zamluvená, pak taky dost omezuje pohlaví - chtěli jsme holčičku, no a nakonec, kdo plánuje se psem i na nějakou tu výstavu, tak tam taky platí nějaká kritéria podle kterých si vybírat štěně, a u čivav specifické, že v jednom vrhu jsou fakt hrozně různá štěňata, já chtěla krátkosrtou, sestřička byla dlouhosrstá, a ještě každý měl úplně jinou barvu, a to si lidi vybírají i podle toho, a třeba když je štěně modré (prý vzácná barva) tak si ho i chovatelka nechá.

Jinak každé mělo jinou povahu, ale třeba je pověra, vybrat si štěně, které se k tobě první přibatolí, to je myslím spíš náhoda.

Taky jsem si myslela, že si vyberu štěňátko podle toho jak se bude projevovat, ale nakonec to tak u nás nebylo.

No ona zrovna si myslím, že to nebude tenhle případ, je zkoumavá, ikdyž se nejprv lekla něčeho tak se nikdy nerozstřásla.

No vždyť moje taky byla dokonalá a přece se to naučila . Hlavně žádný stres, žádné vodítka a žádné krčení se na chodníku. Pokud si se štěňátkem doma, tedy že můžeš s ní chodit ven kdykoliv, zkus ji dát vývar s maličkými kousky vařeného masa - štěňátka někdy moc pít vodu nechtějí a pak nemají co čůrat, tohle bude lepší. Když s ní půjdeš ven, rozběhni se kousek někam do trávy popřípadě i s nějakým pamlskem - fakt by tě měla následovat, ta tráva ji bude lechtat zespodku na podvozku a trochu ji to navede na čůrání ( to mi poradila chovatelka ) . Když se vyčůrá, tak samozřejmě přehnaně chválit.

Hm, moje se klepe pořád, ne od zimy ale od vzruchů, stačí říct " jdeme ven" a už je natřepaná na vycházku ... já myslela, že to tak mají všechny čivavy