Velká vzdálenost mezi rodinami

Copak 50ti letá tchýně je nějakej věk?! Mojí tchýni je Přes 60 a mojí mamce 70 a obě fungují super. Tchýně s tchánem to k nám mají taky 3 hodiny cesty autem, ale vůbec si nestěžují. Naopak, vždycky když přijedou, ještě nám dají nějaké peníze. Já vím, ono záleží na povaze každého člověka, proto to nejde soudit, ale pravdou je, že milá tchýně, neboli babička, je lepší než ta která si pořád na něco ztěžuje.
Pokud však touží mít hezký vztah s vnoučkem, nemělo by ji být líto peněz vynaložených za cesty za ním. O to se bude muset přičinit především ona sama.

Taky nad tím v poslední době hodně přemýšlím, že je to spíš o vztahu. Tchýně je na svůj věk čiperná (letí každý rok s manželem k moři). Vím, že jsou docela škrti, takže chápu, že nechtějí dávat peníze za benzín (i jsem přemýšlela, že bych se nabídla, že bysme jim cestu zaplatili, manžel slušně vydělává - a i to mi neustále připomíná, že nestrádám). Ze začátku vztahu s manželem mně neměla vyloženě ráda a dávala mi to neustále najevo, po narození synka je to lepší, ale myslím, že to z její strany není upřímné (já se snažím v mezích slušnosti, ale taky mně to dá hodně úsilí). Dokonce mi to po narození malýho řekla, že mně prostě nemusí. Má ještě dvě dcery, od jedné dvě vnoučátka a druhá je v očekávání (tam jsou vztahy dobré, hodně jim pomáhá, takže tam jako babička funguje). Prostě mně to mrzí .... Moje maminka je její pravý opak, obětavá (ale neuzneužívám toho ) a zdravotně je na tom daleko hůře. Nejde tady o mně, ale spíš o malýho jestli si ho bude vůbec ochotná brát třeba na prázdniny (pokaždé říká, jak se na něj těší a že nebude problém, ale z její strany jsou to jen plané sliby....).

kate taky bych neřekla, že 50 je věk, kdy cestování lidem dělá potíže...tady jde o chuť přijet, o nic jiného...a jestli jsou v tom finance, tak se to nechá řešit tak, že jim na benzín přispěje, pokud můžete...z vlastní zkušenosti vím, že když někdo hází důvody, proč nemůže přijet, tak je to spíš tak, že se vymlouvá....mám stejnou zkušenost se svými rodiči...jinak ani krátká vzdálenost Ti nezaručí dobré vztahy, vše je o lidech....když jsme bydleli jinde, než rodiče, tak tchýně s tchánem byli s naší malou v kontaktu také častěji, než moji rodiče a nyní jsme se přestěhovali do stejného místa a stejně s našimi je kontakt malý, z důvodu jejich chování a mamka nechce k nám návštěvu, i když bydlí kilometr od nás a autem, kterým bychom ji dovezli, to trvá 2 minuty - není schopná sednout do auta a přijet, cestu by prý nepřežila - víme, že lže, je zdravá, jen je stará v hlavě a to od relativně nízkého věku, a máme s ní velký kříž - ani dcerka k ní moc nechce, jelikož má v paměti její hysterické a sprosté scény při každé návštěvě....a potom to máma těžce nese, že častěji je u tchýně, která tráví dny v přírodě, chodí plavat, a žije jako normální člověk a ne jako mrtvola, tam děti jsou raději, to je jasné......takže bych na Tvém místě pořešila to, aby za Vámi jezdili i oni, protože jednostranné návštěvy jsou sice fajn, ale za chvíli si na to druhá strana zvykne a bude Vás nutit do častějších návštěv, bude Vám tlouct o hlavu, že je to Vaše povinnost a a přitom návštěvy z jejich strany se nedočkáte ani omylem - mám to tak doma, tak vím, o čem je řeč....a pokud si někdo v 50 letech myslí, že je starý na cestu, tak tady začíná trasa k pozdějším, mnohem hlubším problémům, to mi můžeš věřit....

kate
To máme tchýně dost podobné.Jenže já s ní,bohužel,bydlím a velkou vzdálenost bych jen uvítala.Moje mamka je naopak ode mne daleko.Takže moje děti nemaj vlastně ani jednu takovou tu klasickou babičku jako jsem měla v dětství já.Takovou,která peče,zavařuje,plete a hlavně o vnoučata stojí.Moje mami o ně sice stojí,ale je daleko,neřídí a navíc pracuje,takže to není jednoduchý.Tchýně mě a ani děti nemusí,přetvařuje se jako ta tvoje a já vlastně taky.

Jo, jo s babičkami je někdy kříž, ať uz to jsou naše maminky, nebo tchýně. Opravdu záleží na každem člověku a na jeho chuti budovat vztahy.
kate
Je mi líto, že některé tchýně mohou být tak zlé. Já Ti řeknu, že tak jak o tom píšeš, jsi ještě zlatá snacha. Myslím, že všechno ukáže čas a ona pochopí, jak je nespravedlivá.
Teď jsem řekla svýmu chlapovi, že jestli bych jednou měla být tak "milá" tchýně, tak jak je na mne hodnej, ať mi klidně jednu vrazí.

Jedni prarodiče bydleli s námi doma, druzí asi 200 km cesty. Děda, který bydlel u nás zemřel měsíc po mém narození, babička nedávno. Vzpomenu si na ní jen vyjímečně a ještě ani necítím žádnou lítost. Nikdy se nás na nic neptala, dokonce si ani nedokážu vybavit jediný rozhovor mezi námi. Byl to pro mě jenom člověk, který u nás bydlí.
Babičku a dědečka z druhé strany miluji. Děda v létě zemřel a není jediný den abych si na něj nevzpomněla a častokrát i brečim. Oba se nám věnovali po celou dobu co jsme byli my u nich nebo oni u nás. Vzdálenost neni důležitá ani ty náklady. Oba byli dlouho v důchodu a přesto k nám jezdili jak mohli. Každý měl spoustu aktivit a nebylo jednoduché si najít čas, ale snažili se. Na Vánoce k nám babička přijela sama vlakem, i když má panickou hrůzu z toho, že dojede někam jinam a 10x se někoho zeptá, jestli sedí ve správném vlaku a má vypsané všechny stanice, přes které pojede ! Když někdo chce tak si to prostě zařídí.

možná to bude znít drsně, ale neřešila bych to. Prostě jsou daleko, jednu babičku má a pokud stojí za to, tak o nic důležitého nepřijde. Já jsem měla jenom jednu babičku, dědu žádného a nikdy jsem necítila, že bych jich "bylo málo".

Tchýně je na cestování stará v 50letech? Trošku výmluva, ne? Finančně náročné to může být, ale nikdo nechce, aby k vám jezdili ob víkende. Pokud člověk chce, možnost a způsob si vždycky najde.

Ahoj, taky jsem to měla tak. Děda ani jeden, jedna babička a ta nám to vynahrazovala až až a i teď to tak děla . Její 88 let a stále bydlí sama, bez pomoci jiných lidí.
Myslím, že záleží na kvalitě lidí, ne na kvantitě. Možná divně napsaný,ale myslím si, že víc vnoučatům dá prarodič, který si jich všímá, jezdí s nimi na výlety, atd., než prarodič, který si stěžuje na vše možné. Pokud chce pravnouče vidět, tak není problém dojet i jen 2x do roka na několik dnů a plně se věnovat.

Holky děkuji jste zlaté . Já si pořád myslím, že se na to dívám zaujatě nebo že je to v tom, že jsme každý z jiného koutu republiky (i když to si osobně nemyslím, že by to tolik ovlivnilo). Když jsem jen jednou u nich nadhodila, že až bude větší, že za nimi bude jezdit malej sám, tak mi hned odpověděla, že ještě musí vydržet chodit do práce a do důchodu má asi 8 let (i když svým dcerám a vnoučatům tam u nich by se rozdala). Já jsem takový typ, který nemá rád konflikty, ona je generál (pracuje shodou okolností jako mistrová na dílně ). Musí být všechno po jejím. Kolikrát nemám už ani chuť tam k nim jezdit, protože mám docela nervy, co si na mně zase vytáhne a jsem neustále ve stresu, takže to nejsem já a na její dvoujsmyslné narážky nemám neustále náladu.
Syna jsem ji nijak neukradla, odešel sám z domu v 18letech pracovat právě do toho města odkud pocházím já (a až po 4 letech jsme se seznámili). Když se manžela ptám jestli utíkal z domu, tak mi nikdy neřekne že kvůli rodičům. Vždycky to hájí tím, že tam u nich doma nebyla práce. Ale přiznal, že se prý v pubertě hodně hádal s otcem (přes to všechno stojí na straně své rodiny, proto takticky mlčím a dusím to v sobě).
S tchánem se to dá, ten je vpohodě, ale prostě velí ona. Asi se tím moc trápím a nechám to plavat, jenomže já bohužel nejsem flegmatik, ale spíš se vším moc zabývám.
Ještě vám pro příklad dám toto: když slavila svoji padesátku tak chtěla jet do Paříze, tak ji manžel samozřejmě na to přispíval. Její dvě dcery jsou na tom špatně (jedna je bez práce a ta druhá nyní těhotná, takže peněz nemají nazbyt). Když jsme byli posledně na návštěvě při příležitosti synkových 2 roků, tak nám neustále předhazovala, jak jsou na tom všichni špatně a že jak já se mám dobře.
Manžel daroval byt (který na něj přepsala jeho prababička) svojí sestře (ta která má 2 děti). Ta ho posléze vyměnila za větší. Prababička (která už nežije) ho prý přepsala na manžela jen kvůli tomu, že měl 18 a ty jeho sestry byly ještě mladší, takže to nešlo. Ale manžel s tím vším souhlasí, chápu, že má svoji sestru rád. Jen mi to opět připadá jako docela slušný vydírání, ale zase musím se vrátit zpočátku textu, možná se chovám moc zaujatě a někdo na to může mít jiný názor.

všechny tyto kontakty jsou o tom, jak to lidi mají v hlavě a především srdci...způsob, jak se navštěvovat, lze najít vždy tam, kde je dobrá vůle obou stran a když zájem z jedné strany chybí, tak jsou potíže....dnes zrovna moje mamka svolila k návštěvě u nás, jak jsem psala, dvě minuty jízdy autem, a přijedou za měsíc - prý...to nám už slibuje 2 roky a nic...z toho je zřejmé, jaký má o vnučku zájem...my tam chodíme, sice ne často, protože je dost zlá a protivná, ale jdeme....a nebo alespoň telefonujeme, i když i to je s potížemi....v pátek mi sprostě nadávala, že co to po nich chci, aby jezdili na návštěvy, že už nemůžou toto absolovovat kvůli stáří, ale já vím, že problém je jinde..návštěvy mají být oboustranné, jasně, je to horší při velké vzdálenosti, ale v našem případě to neplatí, je mezi náma ten kilák a na naší straně je samozřejmost přivézt je a odvézt nazpět, nikdo po nich nechce, aby šli pěšky, autobusem prý také nemohou, i když kolem zastávky chodí denně, a tak se jim snažíme co nejvíce ulehčit a vozit je autem a ani to nechtějí - pro mne je to jasný signál, o co jde...a to má moje máma plnou pusu řečí, jak žije pro vnoučata - zvlášť pro mou dcerku - jsou to bohužel jen řeči a skutek utek, jak se říká....za mou sestrou a její rodinou donedávna jezdila a to musí jít dost daleko na autobus, potom jede kolem 50 minut autobusem a plná tašek, a tam jde ještě kus pěšky k nim domů - a tam to jde jezdit a kde je to kratinká vzdálenost, tak je to neřešitelný problém....ani když mám vystoupení, tak se neobtěžují, muž by je odvezl a přivezl, ale prostě nechtějí....komu zestárl předčasně mozek, tak má i dost podivné způsoby, někdy se mi zdá, že někteří se už jako staří narodili....a taky si myslím, jak se tu píše výše, že raději jeden kvalitní prarodič, než parta lidí, která zájmem neoplývá, toto se odráží na vztazích a ne vzdálenost...moje máma je třeba toho názoru, že na tom, jak se ona jako babička věnuje dětem, naprosto nezáleží, říká, že vnoučata jí budou znát tak, jak o ní budeme doma vyprávět, a protože třeba já jsem podle ní potvora, tak moje holka jí bude znát špatně a je to tedy moje vina, to, že holku viděla málokdy a to ještě v drtivé většině z naší iniciativy, je pro ní vedlejší....ale moje mamka nenavštěvovala ani svoje rodiče, ani sourozence, nikoho, její rodinu neznám, v životě jsem je neviděla a ani mi to nevadilo, druhou babi jsem viděla omezeně, tam byly styky lepší, i když vzdálenost veliká a tuto druhou si pamatuji, tu první ne, viděla jsem jí dvakrát v životě...takže tak....

kate
Tak pro mě Tvá výpověď v žádném případě nezní zaujatě. To co Tvá tchýně v rodině tropí, je prostě od začátku špatně. Kate, já nevím, jak bych takovou tchýni vydejchávala já, ale moc dlouho asi ne. Jsem dost prudký člověk, tak nevím, nevím. Trochu se divím Tvému muži, že se Tě nezastane, ale chlapi, až na vyjímky, si nechtějí dělat problémy. Vy máte přece svoji rodinu a jeho sestry také. Nejhorší jsou matky, které si myslí, že všechny jejich děti se musejí o všechno dělit a stále být spolu v kontaktu i když už jsou dávno dospělé. Nemám nic proti tomu, když spolu sourozenci dobře vycházejí, to rozhodně ne, ale musí to být jejich volba a né mámy, která to stále organizuje.
Ještě malá otázka. Jak Tě přijímají Tvé švagrové a vůbec jak se k Tobě chovají ony?

Romísek: manžel od sester nikdy (kromě pár maličkostí k vánocům) nedostal, ani za byt nikdy nebyla zmínka o nějakém částečném vyrovnání. Manžel chtěl klid a hlavně žádné hádky, tak to vlastně tchýni vyhovovalo, nikdy by nešel proti svojí rodině. Bohužel nestojí při mně ani v nějakých konfliktech s tchýní, proto jsem to už rezignovala, jinak je to skvělý táta, prostě nechce problémy. Jde mi teď především o malýho. S těmi švagrovými. Vlastně, jak už jsem psala všechno organizuje tchýně, takže ty vztahy jsou takové spíš ze slušnosti, nijaké vřelé, to určitě ne. Švagrová je docela pohodlná (ta co má ty dvě děti, říká, že práci nemůže sehnat, ale já si myslím, že pracovat nechce) a taky se mi zdají všichni takový vychytralý, všechno mají dopředu promyšlený. Druhá (ta co je těhotná, je jí teprve 1, ještě takový děcko, nemá svůj vlastní názor. Tchýně těží vlastně jen z toho, že manžel je při nich. Dřív mně to hodně trápilo, ale co mám synka, tak jsem více méně přilnula k němu. Už jsem od svatby zažila docela hodně, ale pořád si říkám, může být hůř.

nejde mi upravit místo smajlíka, že jí je osmnáct, tak se omlouvám

my máme obě babičky 140 km od bydliště, jedna nehlídá nikdy ( špatný psych. stav) a druhá je super, většinou když chceme někam jít, tak jdeme buď v místě jejich bydliště nebo tam malou v pátek odvezu a v neděli nám ji přivezou. Takže pohoda