Věčné hádky - konec?

Ahoj všichni Už nějakou dobu pročítám tyhle stránky, ale ještě jsem nikdy nic nenapsala.. teď mám ale trápení, se kterým si nevím rady, tak třeba některá z vás s tím má podobné zkušenosti a nebo se na to prostě podívá jako objektivní pozorovatel a poradí mi, co je špatně... tak abych začala...
...Jsme spolu s přítelem přes rok (mně je 24 jemu 26 let), skoro od začátku náš vztah provází nejen bezhlavá zamilovanost a láska, ale i vášnivé hádky... Máme se opravdu strašně moc radi, zvládli jsme spolu dost těžkých chvil (dlouhodobější odloučení, když jsem byla studijně v zahraničí,úmrtí v rodině, neúspěšné státnice a mnoho dalších, to myslím není podstatné) vždy si dokážeme být oporou, přítel je neskutečně hodný a chytrý člověk a moc si ho vážim, ale jak dojde na hádání (nutno říct,že ve většině případů to jsou zbytečné hádky), tak se oba chováme jako cizí, řekneme si ošklivý věci a téměř nikdy to hned nekončí usmířením, oba jsme hodně paličatí. Většina těchto hádek vzniká, když jsme spolu ve společnosti a oba pijeme nějaký ten alkohol. Vím, že někdy umím být rýpavá a stejně tak i přítel, ale když se napijeme, tak pro to nějak nemáme pochopení. Já bych řešila hlouposti a většinou je z toho ostrá hádka... Poslední byla teď v sobotu, kdy jsme žárlila na jeho bývalou, řekla jsem mu, že to budeme řešit až s čistou hlavou, ale bohužel přítel to pak znovu vytáhl a dopadlo to fackou (já jemu), ostrou hádkou,oba jsme se urazili a já jsem šla sama s pláčem v 5 ráno 2 km domů i když jsem měla spát u přítele. Přítel mě teda nepřemlouval, ať zůstanu,otočil se a šel taky domů. Přitom před tou akcí jsme se na sebe hrozně těšili a přítel mi tam říkal, že mě miluje,.. Až v úterý jsme se sešli (přítel neměl čas, je dost parcovně vytížený), chtěla jsem se za tu žárlivou scénu omluvit, ale přítel přišel s tím, že už to takhle dál nechce, že tyhle hádky nejsou normální.Což já si myslím taky, ale moje navrhovaná řešení odmítl s tím, že nechce, aby se někdo z nás měnil, přímo řekl, že lidi by se měli doplňovat a né si pořád ustupovat.. Zároveň řekl, že se teď nechce rozejít, ale že neví, co má dělat, tak z toho vyšlo, že jsme ( no spíš on, co jsme mohla dělat jinýho,než souhlasit) si řekli, že si dáme týden na rozmyšlení co dál... No a já jsem už na pokraji sil, miluju ho a nechci ho ztratit a vím, že i on mě ne. Ještě před týdnem mi navrhl, že bychom spolu mohli bydlet.. byla jsem na vrcholu blaha a teď tohle... Byl úplně bezradný, říkal, že si myslí, že se takhle budeme hádat pořád... Menší hádky myslím vždycky nějak zvládneme, ale musím se přiznat, že často byly z důvodu, že já jsem očekávala, že přítel vidí, jak se cítím a podle toho se zachová, ale je to hloupost, to už teď vím taky.. Jinak nám to ve všem skvěle klape, kamarádi říkaj, jak se k sobě hodíme... Je nám spolu opravdu krásně, ale s těma hádkama se to opravdu nedá... Bojím se, že se bude chtít rozejít i přes to všechno krásné, co jsme prožili... Nemáte některá zkušenost nebo radu, jak z toho ven? děkuju....

Reaguji na MiskaMed: Já to taky měla taky.. S přítelem jsme si dobře rozuměli ale pak začali hrozně hádky.. byl to už asi z takový ponorky. Přítel mě taky nechtěl ztratit a vrátili jsme se k sobě za pár dnů.. Pak jsem se fakt snažila, neutrhovat se, bejt veselá i když mě třeba zrvona něco naštvalo nedávala jsem to znát protože to většinou byli maličkosti.. Jenže lidi se opravdu nemění a za chvíli jsme se vrátili do starých kolejí.. Nebudu řikat, že to byl důvod rozchodu ale spolu už nejsme.

Reaguji na Bejbiss: no moc jsi mě nepotěšila... já mám pocit, že spolu dokážeme i tak vycházet, ale když se přítel zatvrdí, tak je to těžký. Někdy mám pocit, že vidí všechny ostatní vztahy hrozně ideálně, že se nikde nehádají a tak... On měl myslím jen jeden vážný vztah a pak dlouho nikoho, jelikož se z toho bývalého vztahu nemohl vzpamatovat ( proto na tu holku tak žárlim), tak mi připadá, že nemá moc zkušeností a hned všechno vidí černě... když to jsou malé hádky, tak se je snaží urovnat.

No já jsem tady řešila před nějakou dobou ten svůj problém a musím říct, že jsme se taky nakonec rozešli. A pro mě to byla hrozná úleva. Když se na to podívám zpětně, zas tolik jsem ho nemilovala. Prostě to byl asi strach z toho být sama a po rozchodu jsem byla asi týden smutná,ale pak už jen hrozně šťastná a brzy po rozchodu jsem si našla nového přítele. Nutno říct, že s tím se taky kolikrát dost pohádáme, jenže je to asi tím, že já jsem horká hlava, urážlivá a je to prostě ve mě. Uvidíte za ten týden, třeba se to příteli rozleží v hlavě. A pokud máš pocit, že ty hádky vznikají hlavně když jste pod vlivem alkoholu, tak se domluvte, že nebudete tolik (nebo vůbec) pít. Já když jsem připitá tak jsem kolikrát opravdu nesnesitelná

Ahoj, taky řeším něco podobného, s příletem se na můj vkus hodně hádáme, s nikým jiným jsem se dřív tolik nehádala.....je to trochu pruďas a nervák, lehce se rozčílí i nad maličkostmi jako je politika, události atd....je taky celkem perfekcionista (a já spíš flegmatik), takže máme někdy i jiné názory na všední praktické věci. Máme se moc rádi, bydlíme spolu, plánujeme budoucnost a deti, ale občas se bojím a neumím si to úplně představit...ke svým synovcům a rodině se ale chová moc hezky, je zodpovědný a pracovitý, na mě hodný, pokud se teda nehádáme, on teda tvrdí, že to, že jsem se s předešlými příteli nehádala znamená jen to, že jsme problémy neřešili, ale přecházeli..... co si o tom celém myslíte?