Vděk

no tak jestli tohle byl její jediný problém, tak je to takové...blbé no. Já bych ji odpověděla: musela no. Cos jí na to řekla? Nebo tím to skončilo? Fakt sms neposlala? Kolik měla kredit? Já třeba už když mám 15, 20 korun tak škudlím hodně...posílám z netu, což bych ti i poradila

Hm, tak pak mě napadá jedině, že by k tomu měla nějaký vedlejší důvod, který Tě třeba nenapadl... například že z nějakého důvodu nechtěla kontaktovat konkrétně toho daného člověka, nebo pokud šlo o poslání SMS cizí osobě, tak nechtěla aby se někde šířilo její telefonní číslo... Netušíme pozadí celé story, tak co s ní zajít na kafe a zmínit se, že Ti tahle událost vrtá v hlavě? Pokud je to fakt kámoška, normálně si pokecáte. Pokud je to jen nějaká kolegyně či spolužačka, mávla bych nad tím rukou (ale tohle já dělám skoro u všeho, chápu, že existují i jedinci, kteří přemýšlí celé dny nad tím, co, proč a jakým tónem jim kdysi kdosi řekl... Nic ve zlém, každý jsme nějaký.)

Já od nikoho nic nečekám. Ani jsem to tak nikdy "nastavený" neměla. Když pomůžu někomu, koho ani pořádně neznám, tak je to jen z dobré vůle, protože mám zrovna náladu a čas. Odmění se mi milým slovem a poděkováním. Někdy jsou lidé v dobrém slova smyslu udivení, že se najde někdo, kdo jen tak nezjištně pomůže. To mi uplně stačí a hned mám lepší den. Tím se nechci nějak vychvalovat, to opravdu ne. Jde jen o maličkosti. Co se týče přátel a jiných blízkých lidí, tak tam je to pro mě samozřejmé, pokud mohu, pomůžu. Zrovna tak, když něco potřebuju já, oni se na mě taky nevykašlou. Pokud by mě někdo nechal ve štychu, přestože by pro něj nebyl problém pomoci, asi bych se celkově zamyslela nad tím přátelstvím, jestli je to skutečné přátelství...

Reaguji na Consuela Banana Hammock:
má paušál a sms neposlala... neřekla jsem jí na to nic, protože mi v tu chvíli bylo trapně za ní a zařekla jsem se, že týhle osobě pomáhat nebudu, když jí nestojím ani za poslání jedné sms...

Kamarádi si mají pomáhat a jestli se na tebe kamarádka vykašle, tak to asi není dobrá kamarádka. Ovšem moc to s tím ano nepřehánět. Když někdo někdy řekne NE určitě to neznamená se hned zlobit. Není to o skore 2:0 apod. Jednou jsem měla takovou kamarádku udělala bych pro ní první poslední a ona nic. Od té doby takového nevděčného člověka vedle sebe nechci

to by mě ani ve snu nenapadlo, říkat někomu, aby poslal sms někomu cizímu...
byla to její skoro příbuzná, s kterou se normálně baví... to vím na 100% protože se o ní normálně zmiňuje a nikdy neříkala, že by se pohádaly atd.
musím říct, že mě to zaskočilo a bylo mi i trapně za ní, takže mě ani nenapadlo si o číslo říct a ona mi ho nenabídla...

no...tak to je koza, mohlo v tom být i něco jiného, ale to už mi přijde scifi .... já bych se ji na férovku zeptala proč nepošle, já si v tom zas servítky moc neberu, ale to už jedno, to se nedozvíme ....

Já bych nad tím rukou mávla no, neb bych ji tedy řekla ať mi dá to číslo, že si to nějak zařídím...což bych možná udělala jako první.

tohle už mám dávno za sebou... ale chápu, že na někoho tohle téma může tak působit... ale jak jsem psala výše, mě spíš zajímá, jak se k tomu staví jiní lidé...

víš, já to beru tak, že je to její svobodná vůle, jestli chce nebo nechce pomoci... byla to prkotina, o co jsem jí požádala, proto mě zarazilo, že nepomohla... ale je to její právo, jen jaksi důvěra k ní klesla hodně hluboko...důvěra - jako kdybych potřebovala fakt pomoct, kdybych byla ve velkým průšvihu, tak jí bych nevolala ani omylem... po tomhle ne...
vím, že se spolu budeme kamarádit dál, jen jsem jaksi přehodnotila naše kamarádství ...

Moje práce mne naučila nečekat od nikoho žádný vděk, pomáhám druhým, ale jsou to ve většině případů lidé, kteří to berou jako samozřejmost a nějaké poděkovaní...ani náhodou, dokonce se jim to někdy i nelíbí. Ale na druhé straně, je to moje práce, tak co bych chtěla. Co se týče kamarádů, pokud jsem potřebovala pomoct, nikdy se nestalo, že by řekli ne. A já taky podám pomocnou ruku a nic neočekávám.

Já jsem v tomhle celkem poučená, měla jsem kamarádku, považovala jsem ji za nejlepší, ale jak jsem později zjistila, měla mě jen na půjčování věcí - jednou si půjčila auto, pak potřebovala někam hodit, půjčit boty, šaty...a když jsem jednou potřebovala něco já, vyčetla mi to (přitom to byla blbost). Viděla jsem to i na své babičce, každému strašně ráda pomáhala a oni ji za to akorát pomluvili. Takže já se do nějakého pomáhání rozhodně nehrnu, pokud to není někdo opravdu blízký, nebo to není někdo, kdo mi taky pomohl. Někomu třeba můžu připadat jako sobec, ale já už ze sebe prostě nehodlám dělat blbečka, na to mám už moc špatných zkušeností.

Obávám se, že někteří lidé jsou tak vypočítaví, že umí jen brát. Ale jen co by pro někoho druhého měli hnout prstem, tak to je ani nenapadne a dělají mrtvého brouka. Zatímco když mají sami nějaký problém tak berou jako hotovou věc, že se každý přerazí jen aby jim pomohl. Mám ve svém okolí pár takových lidí, ale naštěstí to člověk pozná brzy, aby je nepočítal mezi přátele...

ano, dotklo, protože jsem jedné dotyčné pomáhala opravdu hodně a pak se to proti mě celé otočilo.
Od té doby nepomáhám nikomu, kdo o to nestojí - a to poznám.

žádný vděk nečekám a pomáhám ráda