Cituji Yanika: A jednou, když jsem kdysi byla odvezena do nemocnice s nesnesitelnými křečemi a oni mi nemohli podat žádné analgetika, aby lokalizovali bolest, tak jsem chtěla umřít, byla jsem se smrtí smířená a přála jsem si ji jako nic jiného na světě.. taky jste to zažily? Nebo jste naopak bojovaly?
No jéje, já nejsem žádná citlivka, ale taky jsem si kolikrát říkala, panebože, ať už ta bolest skončí... jakkoli...
Pollinko
Taky že jsem se za to pak styděla netušila jsem jak jsem slabá.. snad to příště tak lehce nevzdáma budu se snažit bojovat..a snad to "příště" jen tak brzy nebude
Já se vybourala ve 130 km/h. Dostala jsem smyk, raz dva a vidím, jak se auto "vzneslo" a letím do pole. V tu chvíli jsem pevně chytla volant, otočila hlavu nabok a zavřela oči. V tu ránu mi bylo jasné, že je po mě, že už nikoho neuvidím. Jen jsem si říkala: "A je to tu".. Šílený náraz, pak jsem to ještě chvíli šněrovala po poli a bylo to. Nic se mi nestalo, měla jsem pás a bouchly mi přední airbagy. Instinktivně jsem si sáhla na nohy, jestli tam jsou, byly, tak jsem se uklidnila a volala pomoc.
karelia
Tak to je drsný. To si ani neumím představit, mám 2,5 syna, u kterýho věčně trnu hrůzou, kam zase vleze a jestli mě z něj brzo neodvezou. Ještě že nemám barák
při největším úrazu, co jsem zažila, když jsem skončila s proraženou lebkou na poslední chvíly v nemocnici, mi v hlavně fakt nebleskli žádné vzpomínky ani momenty, přijde mi že ani není možné aby vám v tak krátkou chvíly běželo něco hlavou
Virtuální_kuře
No,já měla dvě nehody,pokaždé jsem jela autobusem,bylo to opravdu hnusné,ale při nárazu jsem měla prostě tmu,nic si nepamatuji a nic mě hlavou neproběhlo,já se tak nějak vzpamatovala,až když nás z busu tahali.
Cituji pájík: Něco podobného jsem zažila, když jsem se topila...byla jsem hodně malá asi 11 let, ale nezapomenu na to... Vidím zelenou vodu, bubliny a v hlavě mi běží "tak to je konec"a hromada věcí, během pár vteřin fakt moc vzpomínek, nebo jakoby obrázků z mého tehdy docela krátkého života... Na tak krátkou chvíli toho bylo opravdu moc, ale byla jsem malá a nějak si to nedokázala vysvětlit ani mě nemuseli oživovat, jen jsem se lehce přitopila, hned mě vytáhli... Ale občas si na to vzpomenu..a hlavně dostala jsem z vody takový strach, že dodnes neumím plavat..
to se mi také stalo jako hnus! Od té doby se bojím vody!!
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.