Vadí mi, že když cvičím jsou lidi okolo

Třeba při běhání v přírodě, parku.... mi to vadí hrozně. Ty lidi na mě někdy koukají jako na mimozemšťana. Ve fitku mi vadí ty pohledy rádoby posilujících "mužů" , proto do posilovny moc nechodím. Skupinové hodiny jako zumba, aerobic mi nevadí vůbec.

Vadí mi to hrozně, vadulo mi to už na základce v těláku Běhat chodím do takovýho údolí, kde chodí běhat v podstatě všichni, takže když někoho potkám, tak taky běhá, takže to mi tak nevadí a na skupinovém cvičení mi to taky vadí, protože mám pocit že všichni cvičí líp než já

Vadí mi to jak u čeho, nejvíc ale asi u běhaní. Vadí mi třeba i když jen auto okolo mě jede u cvičení doma to jde, i na zumbě nebo aerobicu. Horší to je když někoho přístihnu jak se na mě dívá, protože třeba u zumby se někdy absolutně nechytám

Když potkám někoho při běhání, na kole, inlinech apod., tak mi to nevadí, prostě trochu přidám ať jsem z dohledu. Nevadí mi ani cvičit ve fitku, tam mám spíš problém v tom, že když chci jít k pásu, elipticalu nebo rotopedu, tak musím projít částí s posilovacími stroji a tam teda chlapi koukaj a zdraví mě (mám co dělat, abych nezakopla o vlastní nohu ). Co mi ale vadí, jsou pohledy, když sama cvičím na místě, takže nemůžu ujet ani utéct. Třeba když cvičím doma, někdo se zataví a kouká a když se zeptám, jestli něco potřebuje, tak to okomentuje slovy "Nic, jen je to zajímavý." a kouká dál. To mě vyloženě vytáčí.

já z toho taky nemám nejlepší pocit. Proto většinou chodím cvičit dopoledne, v dobu, kdy je většina lidí v práci nebo ve škole.
Taky se ale musím přiznat, že jsem se několikrát přistihla, jak v posilovně očumuji lidi. Jestli vás to ale uklidní, jedná se vždy o nějaké hezké štíhlé holky, které jsou pro mě motivací, když v potu běžím na pásu se snahou přiblížit se k jejich postavě .)

Na lekcích jako zumba, aerobik atp mi to nevadí vůbec, každej má dost starostí se sebou a koukají na lektorku. Ale při běhu mi to vadí, když třeba běžím, někdo jde tou samou trasou na procházku, tak si říkám, jetsli mc nefuním a tak .

Nevadí. Soustředím se na cvičení a lidi okolo jsou mi volní.

V tělocvičnách a ve sport centrech mi to nevadí, tam jsme na tom stejně ale nesnáším jak cvičím doma a je někdo doma a můžou prostě otevřít mi pokoj a debilně se ptát: Ty cvičííííš?? Trapáci no. Ale když sem chodila běhat je mi to nepříjemné venku, nejlépe to je jít s někým druhým...samotná u toho nevydržím dlouho

U skupinového cvičení, jako většině, mi to nevadí když někdo kouká.. Ale třeba když běhám, jsem spocená, rudá, úplně mokrou hlavu a to každej čumí jak na debila a to mi vadí.. Ale byla jsem se školou v Anglii a jak se tak řiká, jiný kraj, jiný mrav. Tam i lidi, co se jim to klepe na břiše a jsou spocení, běhají v pohodě, protože na ně nikdo nečumí a nedovolí si mít nejapnou poznámku.. To se mi líbí..

Mě jak kdy, ale třeba když jsem v posilovně tak se mi třeba nechce chodit na stroje , kde je kolem moc lidí, a hlavně namachrovaných chlapů.

Když běhám, funím a jsem červená jak rak, tak mi to vadí. Stejně tak jako cvičit před chlapama Ale zumba mi příjde v pohodě, i proto že tam jsou samé ženské a ty sami nemůžou, takže to nějak nehrotí Cvičím podle Jillian Michaels a při tom mě někdo vidět, tak nevím, nevím

Taky mi to není dvakrát příjemný, ale zase si říkám ať se podívají když mají na co

Reaguji na calipsso: Plně souhlasím

Nevadí. To, že se hýbu, mě spíš šlechtí a blbě bych se kvůli tomu rozhodně cítit neměla. Ať na mě kouká kdo chce jak chce.

Jojo taky mě to vadíí