Vadí mi, že když cvičím jsou lidi okolo

doma mi to taky vadí a i nerada cvičím,ale v kolektivu to vůbec nevnímám.....

Když cvičím v parku, ať už běhám, jezdím, nebo se jen protahuju, tak občas někdo koukne, ale pochybuju, že by to nějak extra vnímali, protože sportovců tam je habaděj

Tak když mi to vadí,tak cvičím doma sama ne

Dřív mi to vadilo, nedokázala jsem třeba venku běhat. Teď už se to nějak zlomilo, říkám si, že je to každému jedno, kdo kolem utíká a jak je přitom rudý nebo kde se mu co třepe

To mám stejně Už se těším až se přestěhujeme a budu moc funět, dupat a nadávat někde zavřená

U běhání mi to nevadí, běhám ve velkém parku, kde lidé taky běhají nebo jezdí na kolečkových bruslích, venčí psy a podobně. Na skupinových sportech nebo na hodině aerobiku, taeba apod. mi to nevadí.
Ale jen co bych měla jít do posilovny, tak se propadnu a prostě budu celou dobu cvičit jenom na stroji, který je nejvíc v rohu. Z posiloven mám všeobecně strach, protože tam chodí všichni krásní, opálení, namakaní. Kvůli tomu jsem i přestala v zimě běhat, protože na pás do posilky prostě nejdu, to se moc stydím.

Úplně to nesnáším, venku akorát jezdím na kole a na inlinech a takové ty sporty, ale že bych si šla zaběhat, tak už teď vidím ty pohledy jak se všichni dívají a to mi vadí. Doma cvičím jen když nikdo není doma a když je tady přítel, tak jsem zavřená v jiným pokoji a když přijde jen tak nakouknout nebo pro něco, tak okamžitě přestanu a počkám, až budu mít zase klid. Jsem už od malička takovej introvert, lidi jako takový mi nevadí, ale když cvičím, tak prostě potřebuju být úplně sama, nejlíp, aby o tom ještě nikdo nevěděl, že vůbec cvičím.

Ve fitku na páse nebo na kole mi to nevadí, při běhání venku mi to dřív vadilo nebo jsem si připadala ,že mě Ti chodci sledují,ale postupem času mi to začalo být jedno. I kdyby mě nakrásně pozorovali tak co, já to dělám pro sebe a lidi neřeším

Asi jako většina Doma to nesnášim! V posilce nebo někde na hodinách jakéhokoliv cvičení je mi to jedno, asi protože cvičí všichni A když běžim, tak mi to vadí dost..Ještě když jdou lidi roztažení po celé cestě já já je musim oběhnout

Ale ted si říkám, proč to běhání tak řešim? Když se jdu třeba jen projít a někdo kolem mě proběhne, tak se na něj kouknu a du dál, neřešim to..Občas mu ještě závidím, že pro sebe něco dělá a není tak línej jako já Takže pochybuju (a doufám), že to někdo řeší, když běžím já..

Vadí, a uplně nesnášim když jsem byla na zumbě tak lidi okolo mě, cejtila jsem se jak id*ot

Reaguji na Kyky: přesně ve fitku pohoda ale když cvičím doma je to hruza nikde nikdo nesmí být

Nevadí, protože jsem si pořídila stepper, cvičím v pohodlí domova u telky a nevidí mě nikdo krom manžela.

vadí strašně,musím kvuli tomu chodit běhat v noci,nesnáším zejména kolektivní dámské cvičení-typu aerobik atd.nesnáším to hecování v kolektivu od trenéra..to nesnáším,takže radši sama po tmě v noci ve 3 ráno to je nádhera..posilovnu jsem kupodivu celkem snášela,ale taky to není uplně ideál..

Když si myslím, že mi zrovna něco jde a připadám si jak hvězda, tak mi to nevadí , ale jakmile mám pocit, že dělám něco špatně, tak si vsugeruju, že na mě každej kouká a pak mi to vadí. Jinak cvičím sama, s rodinou, ve velkém i malém kolektivu, ale mezi lidma jsem víc motivovaná a mnohem víc mě to baví a snažím se a snažím... Jen kdybych u toho vždycky nebyla tak rudá

mně to taky vadí, když jsem na bruslích a vidím hlouček lidí tak už si říkám,že hodím takového rypoňa,že budu všude dodraná ... Zumba atd tam je moc známých,tak to se taky stydím.... Jediné co je v pohodě tak dámské fitko, tam mně to přijde v pohodě ....