Utracení psa

Reaguji na SOLU: Samozřejmě čím starší pes, tím větší riziko, že operaci nezvládne, ale jestli ho jinak chtějí nechat uspat, tak bych prostě radši riskla tu operaci.

No,nevim,to je každého věc a jiný pohled na situaci asi.Můj pejsan byl nemocný,vždy pomohla injekce,ale na týden,pak zase ne,mohla jsem ho takto nechat ještě nějaký ten čas,ale nemohla jsemJá mám i pocit,že to zvíře si o pomoc umí "říct".No ufff,je to smutné téma a už tu bulím...tak zakladatelce a její rodině přeji hodně sil!!

Reaguji na SOLU: To je něco jiného. Taky jsme před půl rokem nechali uspat kocourka, který už na tom byl špatně. Doktor taky říkal, že ho může dát na kapačku a chvilku mu bude zase dobře, ale bylo by to jenom oddálení a ne léčba. Nejsem pro umělé prodlužování života, ale pro léčbu, pokud je možná.

kokři se v průměru dožívají 13 let.. takže je starý.. operaci nám neudělají..zadní tlapky má hrozně slabé/neosvalené, takže praděpodobnost že by se naučil je znovu "používat" je mizivá..ještě mizivější je šance, že se probere z narkózy..operace je v tuhle chvíli už zbytečná..

Ahoj, chápu, co prožíváš, ale jako majitelé se musíte snažit myslet na dobro hafana.
Operace v tomto věku je velice riziková, psi často už nezvládnou narkózu, nehledě na to, jak náročná by pro jejich organismus byla další léčba (a tady byste jako páníkové museli být za každou cenu s ním poměrně dlouhou dobu podle mě, dále rehabilitace atd.).
Ono je i pro nemocného psa psychické peklo cítit nešťastné emoce své lidské rodiny a je z toho začarovaný kruh.
Radila bych, pokud se nepostaví a má viditelné bolesti, abyste ho nechali uspat.
Sama jsem to zažila u mé sedmileté boxerky, která zničeho nic zkolabovala a na veterině zjistili, že má břicho plné nádorů, že operace by možná byla s tím, že pak by musela podstupovat chemoterapii a žila tak rok. Už kvůli té chemce jsme to odmítli, protože to je prodlužování trápení zvířete. U uspání jsem byla, probrečela to... Ale bylo by kruté ji udržovat při životě jen proto, že ji ,,sobecky potřebujeme"....

Reaguji na Janča92:
Zcela souhlasím s tím co píšeš,jsi hodně silná a rozumná.Opravdu moc držím palce.

Nic moc jiného to není.

Moje slova

Pokud se pejsek netrápí bolestí, nenechala bych ho uspat... Naše Kessynka byla na pokraji už ve 2 letech. Měla něco s páteří a hrozně kňučela (brečela), tekli ji sliny, bolestí se počurávala Pořád sebou kroutila, nevydržela chvíli na jednom místě v klidu ležet Ještě teď když na to vzpomínám mi tečou slzy a mám husí kůži... Naštěstí jsme ji vezli až do Opavi, kde se o ni postarali a 4. den jsme si ji mohli vyzvednout.. Nikdy by jsme ji nenechali utratit, pokud by to byla jako poslední možnost... Od té doby se každý den bojíme, že ji to chytne znova, protože jezevčíci bohužel mají problémy s páteří... Udělej co říkaly holky, vezmi ho k veterináři, klidně i ke 3 a zjisti, co by ti doporučovali, jestli má cenu operace, nebo nemá a maminku vem s sebou, aby věděla, že se v tom nejhorším případě bohužel už vážně nedá nic dělat, než ji uspat... Vím jak se cítíš Je mi to moc líto... ale bohužel, každý kdo má pejska si to zažije

Reaguji na Janča92: Já to beru, s dysplazií nemám zkušenosti.

možná teď jsem silná, ale jestli přijde ten den, kdy ho budeme opravdu nakládat do auta a povezeme ho, tak se asi zhroutim a to nepřeháním je to prostě člen rodiny..není fér že když je zle mě tak on to vždycky vycítí a jen ke mě přijde, olíže ruku a jjen je prostě se mnou..žádný člověk neví co cítí zvíře a neví co je pro něj nejlepší a musí rozhodnout za něj

Poznáš,když je mu ouvej a on je vděčný,že mu pomůžeš,sám si zvolit nemůže,o tom jsem přesvědčená.

Chápu,já na rozhodnutí měla den a celou noc jsem probrečela ,ale když jsem tam broučka vezla,snažila jsem se být silná do poslední chvíle,slzy tekly,ale nechtěla jsem,abych mu tam vzlykala,potom jsem týden byla doma a řvala,dodnes si pobrečím,když si na ty všechny naše zlatíčka vzpomenu,ale věřím,že jsem udělala dobře,ač zezačátku jsem si to vyčítala a myslela jsem na to,že jsem je zabila,ale není to tak!Bylo to podle mne správné rozhodnutí a jsem moc ráda,že nemusel procházet peklem.

já brečim jen ty komentáře tady čtu díky za rady, musim se jít na chvíli uklidnit

Já kdyby to byl můj pes, tak bych ho dala operovat i stím rizikem, že operaci třeba nepřežije. Ale pro pocit, že jsem pro něj udělala vše co jsem mohla... Kdybych mu nechala dát injekci, kdoví jak dlouho bych si ještě vyčítala, že kdybych ho nechala operovat tak tu mohl ještě spokojeně žít dál...

Dámy, než začnete radit operaci, zjistěte si aspoň, co to je DKK. Víte vůbec, co by ta operace tam měla vyřešit?
Je několik typů, ne všechny se dají operovat. A i ty, co se operovat dají, se operují pouze do určité fáze. Mimochodem pokud v těch kloubech už pes má artrózu, což asi v tomto věku má, tak co si myslíte, že nějaká operace vylepší? No nic, vidím, že moudrých hlav je tady plno, ale skutečná zkušenost nebo znalost je nulová.
Zakladatelko, pokud pes nemůže vstávat, rozhodně ho to bolí. Je to jako u starých lidí.
Velmi snadno si to s maminkou můžete ověřit, pokud na několik dní vysadíte léčbu. Zánět v kloubech se ozve docela rychle (nevím, jaké antiflogistikum dostává, ale většinou je na psovi poznat už druhý nebo třetí den, když ho nedostane). Navíc je nutné si uvědomit, že všechny léky jsou poměrně velkou zátěží na játra, ledviny a trávení. Neuznávám udržování přestárlých nebo nemocných zvířat, považuju to za sobecké a necitlivé. Léky jsou v mnoha případech (netvrdím, že v tomto, protože neznám detaily) pomalým vražděním - a buďte si jistí, že bolestivým.
Zkušení veterináři i chovatelé obvykle poznají, kdy má zvíře ten pravý čas. Vždycky je nutné se ale aspoň trochu seznámit s problémem, uvědomit si, zda je nějaký progres a PŘEDEVŠÍM jaká je kvalita toho udržovaného života!

A ohledně toho "naložit do auta a odvézt ho tam" - není lepší zavolat si veterináře domů, aby pes mohl odejít ve svém prostředí, aby necítil ten stres a aby s ním byla jeho rodina? Je to běžná služba.

Reaguji na Petuliiina: Tady je na majitelích, oni tomu psovi vidí na očích, jak vážné to je. Možná bys trochu změnila názor, až by ti pejsek zemřel třeba 3 dny po operaci v ještě horším stavu, než v jakém jsi ho na ni dávala. (A že se pes může už za tři dny tak radikálně zhoršit, že by sis šla hodit mašli, to mi věř).
Nicméně souhlasím, že pokud operativní řešení je možné s tím, že rekonvalescence nebude ještě větší zátěží pro organismus a psychiku než dosavadní stav.
Ale u tohoto případu si netroufám odhadovat a opravdu je to na majitelích, protože oni toho pejska znají nejlíp. Připomíná mi to ožehavé téma lidské euthanasie (doporučuji film Million Dollar baby).