Umíte být asertivní?

Já s tím mám také problémy, neumím moc reagovat, neumím říkat ne, neumím odmítat.... četla jsem docela dobrou knížku o asertivitě a tam bylo pár vět, které byly dobré, bylo tam jak reagovat, typy na zvládání různých situací.
Bohužel si nepamatuju, jak se jmenovala, ale určitě je takových knih spousta.

Patty
Já si právě vůbec nejsem jistá, jestli by mi taková kniha vůbec k něčemu byla, vždycky někam napochoduju plná sebevědomí a jistá si výsledkem a pak odcházím zase jako vždycky s nepořízenou A tak jako podle knih nedokážu omotat chlapa kolem prstu, tohle bych asi taky zvládala podle mě dost těžko.

Být asertivní (sebeprosazení bez agrese a pasivního přizpůsobení se) není snadné a už vůbec to nejde použít ve všech případech. Někomu nenahrávají vlastní vlastnosti... Určitě není marné něco si o tom přečíst (např. PhDr. Miroslav Pospíšil - Asertivita aneb jak ze slepé uličky v mezilidských vztazích; nebo jakákoliv kniha či práce o soc. psychologii).

Má své zásady a techniky. I ten kurz by nemusel být k zahození, pokud by byl na určité úrovni. (smajlík)

to máš pravdu (smile), vynadat někomu rozhodně do asertivity nepatří (ale vím, co jsi tím chtěla říci)

Já osobně, bych ve všech situacích nedovedla být asertivní..

Morenn
No tak si asi fakt něco budu muset přečíst, protože když už ne úplná asertivita, aspoň trochu té zdravé slušné lidské drzosti bych potřebovala, protože takhle mám pocit, že mi může na hlavu nadělat kde kdo

Já to myslím nezvládám v žádné situaci

1EPE

Nu, určitě to bude i o zdravém sebevědomí a jestli jsi spíše submisivní nebo spíše agresivní v prosazování svého. Já dovedla být často v určitých situacích trochu ňouma, ale zlepšilo se to, jak přibylo pár zkušeností. Ne vždy, je důležité, kdo v tu chvíli proti tobě stojí.

Jak teď pročítám všechny ty psychologické tlustoknihy (dělám seminárku zrovna na tyto témata), dozvídám se docela dost věcí.

Určitě to tak vždy nebude. Jak říkají příručky: Myslete pozitivně. Ale hůř se to realizuje....

Morenn
Se umím prosadit možná tak před svými dětmi a tím to asi končí, ale můj chlap mi tím fakt imponuje, s ledovým klidem a ve vší slušnosti si vyřídí co potřebuje a většinou pak odchází středem. Asi se do toho ponořím, je mi jasný, že je to hodně dané povahou, ale aspoň trochu se na tom snad zapracovat dá.

Páni...tak to asi máš co dělat.

Nebylo to nějak do hloubky, tak to šlo zvládnout .

Co ti imponuje na tvém manželovi naprosto chápu, mě se také líbí, když si přítel umí sjednat pořádek nebo něco domluvit.

Tak já na tom s asertivitou bohužel nejsem moc dobře. Buď se zoufale snažím zabránit tomu, aby se mnou někdo zametal, takže spíš já sama jsem zbytečně útočná, no a nebo přistoupím na všechno, jenom abych nemusela někomu říct "ne", odmítnout ho, zklamat ho... Právě před pěti minutami se mi to stalo, a tak za 4 hoďky zase naklušu do práce, čímž jsem si svou vinou dopřála jen půlden volna za devět dní. Aspoň že mě ta práce baví...

Tak nějak. A když se jednou za sto let dokopu k tomu, že teda teď to přijde, budu asertivní, tak to dopadne tak, že se akorát neskutečně vytočim, a plivu jedy, a vždycky to pak dopadne špatně a s asertivitou to nemá vůbec nic společného.