Uhodila jsem přítele

Ujišťuju tě, že to tak být nemusí.
Jsem s manželem asi 8 let, před 4 lety, udělal věc, která si ani jinou reakci nezasloužila a nebyla to jen tak nějaká facka, byla to spíš rána pěstí, po které měl dva dny oteklý ret. Ani nepípnul a už jsme se k tomu nikdy nevraceli. Ani já, nejen k té věci, ani k té ráně, celé 4 roky
Takže neboj, nemusí se z toho stát pravidlo.

Reaguji na male-jelito:
Už se stalo, tu facku zpátky nevezmeš, přešli jste to, tak už to neřeš, ale opakovat by se to nemělo. Příště se raději jdi uklidnit do vedlejší místnosti, počítej do desíti nebo se běž projít, ale do vztahu facky nepatří a platí to oboustranně!

Reaguji na Gogejla: Já si neříkám, že je to v pořádku, je mi líto že se to vyhrotilo až tak moc ale taky vím, že by nepochopil co provedl kdybych to na něj jen vykřičela. Prostě to bylo takové to, že si uvědomil, že už to fakt přestřelil a dá si prostě příště pozor a neudělá to. Nechci to už nikdy udělat ale nevím jak udržet chladnou hlavu.

V tom případě je to pochopitelnější... Být to třeba to, že měl deset minut zpoždění, asi bych i jemu, ač chlapivi, radila ať prchá, ale jestli to bylo takto, nějak se s tím srovná, neboj se!

To se dopředu nedá nijak odhadnout, snad jedině poradit ti, abys to měla na zřeteli před/při hádce a věděla, že se máš jít uklidnit, případně se k němu raději nepřibližovat na vzdálenost natažené ruky

A holky, upřímně? Nedávno jsme se s milým bavili o fackách (začalo to tak, že neskutečně naštval mě jeden chlap a já mu ji chtěla vpálit, doma jsem to vyprávěla příteli) a on se mě ptal, zda takové "chutě" mívám často - já odpověděla, že sem tam jo... a on, že se diví, že jsem i jemu ještě nenatáhla - já se samozřejmě smála, i on to myslel v legraci, ale! pak už vážněji pokračoval, že chápe, že pár takových situací už bylo a naznačil, že by to bylo pochopitelné a že by se ani nedivil... dal mi pusu a dál jsme to neřešili - ale chlapi opravdu mají schopnost sebereflexe a vědí, že nejsou vždy vzorní. Čímž neříkám "fackujte je, bídáky!", ale když se vás opravdu dotkne a jeho chování vás zraňuje, není to až tak iracionální (a jak napsala bucinek, mnohým by to opravdu prospělo).

Reaguji na Adka: Vím, že facky do vztahu nepatří. Než se to stalo tak by mě to ani ve snu nenapadlo. Jak už sem psala byla to hrozně vyhrocená situace a neudržela jsem to pod kontrolou. Teď se i při menších hádkách které občas nastanou snažím uklidnit ale někdy to prostě nejde, uklidnit se.

no nevím, to je domácí násilí možná bych se mu ve vhodné chvíli omluvila, ale příště ho už nefackuj, protože až jednu on natáhne tobě, mohla bys mít taky zlomený nos, vzhledem k tomu, že chlapi mají větší sílu. takže nefackovat jo?

To mě taky napadlo, já tam zakládám téma o ponižovanýc ženách a ony přitom tohle...

Reaguji na ThinkTwice: Ne, domácí násilí je už až moc tvrdý název si myslím. Byla to jedna facka, taková ta výchovná a nehodlám v tom pokračovat. Jen prostě mám strach, že když to jednou bylo aby to nebylo znova a jak se případně podobné křeči vyhnout.

myslím si úplně to samé

Reaguji na XJiťa:
Taky jsem jednou přítelovi dala facku, prostě jsem to tak cítila. A jak říkám, nelituj žádného činu, co si udělal, protože prostě v tu chvíli si to udělat chtěl....

Taky jsem expřítele zfackovala, když mi lhal do očí. Pak mi řekl, že se akorát divil, kde se ve mně vzalo tolik síly, že to nečekal (jsem křehká štíhlá dívčina ).

Reaguji na LaArdilla:
Na co je šetřit ne? A buď uzná, že si to zasloužil a nebo začne řešit věci typu- já bych ti to nikdy neudělal...-
Můj uznal nečekaně chybu. Přenesl se přes mužské EGO.

Reaguji na Koliner:
a já jsem zase nafackovala bývalýmu, přímo před očima kamarádů a jedné holky která do něj valila zasloužil si protože byl opilej a nadával mi sprostě.
druhej den se ještě omlouval..
Tehdá jsem ještě měla 50kilo, a ani nevím kde se ve mě ta rána vzala .D

No po týdnu, kdy jsem zjistila, že mi stále lže, jsem ho zfackovala znova a je z něj expřítel.

a prý nehodlám v tom pokračovat