Já brečím jedině u Zelené Míle.. jinak mně snad nic nerozbrečí
Osm statečných fakt smutné, ale to pro mě každý film se zvířaty, kde je něco špatně. Ale vždycky pobulím jen chvilku u nějaké scénky. Zato ted jsem nedávno koukala na Hačiko, příběh psa, no a hruba od půlky filmu jsem řvala až do konce, hrůza. Hodně dojemné a navíc podle skutečné události
Cituji Lussi: Hačikó - Příběh psa
Cituji JessA: Zato ted jsem nedávno koukala na Hačiko, příběh psa
ehm.. koukali jsme o víkendu na animal planet, a tam bylo zrovna o akitách, a Hačikó tam zmiňovali.. brečela jsem už jen u popisu toho příběhu..
Takže na Hačikó prostě nejdu.. a ani to vidět nechci.
Jack Frost[cry]...ale pokaždé, když se na to dokoukám. Už bych si na to konečně mohla zvyknout
Reaguji na Markéta13:
Cituji Markéta13: Brečím vždy na konci Odložených případů - u písničky.
přesně dám sem odkaz sem si vzpoměla na minule zlé časy a je dost smutná ,ale nádherná
http://www.youtube.com/watch?v=8AEU5pBxY6E&feature =related
Takových je moc.
Velmi nebezpečné známosti-na konci,
Duch-taky na konci,
Hříšny tanec-jak se Johnny loučí s Baby, k tomu ještě Shes like The wind.
Sedmý hřích-ta scéna kdy Antonio mluví o velké lásce,o konci a pak vypije jed.
Tohle jsou zabijáky.
Tak naposledy Gran Torino (perfektní film), od Clinta potom taky Million dollar baby
Forrest Gump
Přelet od Formana
Crash
Zelená míle....atd... Já jsem u filmů hodně ubulená
pláču skoro u všech, dojímají mě projevy lásky a něhy, když taky někdo ve filmu bulí,jakákoliv nespravedlnost, násilí na lidech, zvířatech, přírodě..jako v životě..do filmů se bohužel nechá vtáhnout a přestanu rozlišovat mezi realitou a filmem..u některých scén prožívám strašný stres..ale i u knih..zhroutila jsem se po přečtení Sofiina volba...snažím se dívat spíš jen na komedie.
Jj, já jsem ubulená často. Naposledy včera večer. Bylo to psáno jako válečné drama, jmenovalo se to Černý jestřáb sestřelen. Jsem totálně rozložená ještě dnes. Na válečné filmy se moc často nedívám, chtěla jsem jenom mrknout na Erica Banu, můj oblíbenec. No ale uzemnilo mě to do křesla, že jsem prostě nemohla odejít, i když jsem chtěla kolikrát utéct. Bylo to o vojenské operaci amerických vojáků v Somálsku, která se zvrtla....To byla prostě hrůza. Strašná bída, hrůzy války, smrt všude, úplně mě to omráčilo.
Které jste viděly, tak asi víte... Bylo to natočené a ozvučené tak dobře, že jsem si myslela, že jsem tam s nima. Na to asi jenom tak nezapomenu. Hudba!
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.