Tvrdohlavá sestra

Reaguji na Jánošík: měla by sis pokecat s rodiči, to oni z ní udělali to, co teď je. Jinak ten starší většinou schytává za mladšího, to už tak bývá..Ale pokud jsi dospělá a máš to v hlavě srovnaný, tak bys ji měla konfrontovat a při nejlepším i s vašima.

Reaguji na Jánošík: Ahoj,tvůj "momentální" problém s tou večeří bych vyřešila hned-normálně si udělej v kuchyni jídlo,pokud je ti nepřjemné to žvýkat před ségry přítelem vem si ho do pokoje Zeptej se ho/jich jak se má zatím co si budeš mazat chleba a je to A jinak si taky myslím,žebys měla vyřešit s rodiči,to že za ségru nejsi zodpovědná...Věci typu dveře od koupelny brát s flegmatickým klidem,normálně v klidu odpovědět a zdůvodnit,proč si v koupelně za posledních x hodin nemohla být

Tak něco dělat s tím musí, když jí nevyhovuje to jak žije nyní-a to se tedy ani nedivím, si musí rozmyslet sama co chce, jaké jsou její možnosti a co si nechá líbit...

Akosi na tej tvojej sestre chybu nevidím

Alebo má s nimi taký vzťah, že si k nej nedovolia správať sa bez úcty.
K Tebe si to dovolia. A prečo? Pretože im to dovolíš Ty.
To nie je o Tvojej sestre.

Nehnevaj sa, ale upadnúť do takého zúfalstva ako ty, lebo dnes večer tu bude sestrin priatel a Ty sa preto nenaješ! ... no koniec sveta!

souhlas

No jasně, nakonec ještě udělejte z té její ségry světici

To, že se někdo chová k rodičům tím stylem, že když mu něco vytknou, zakážou apod., začne vyvádět, zřejmě i křičet (tak si to dle popisu zakladatelky představuju), že raději rodiče rezignujou a přestanou dceru jakkoli usměrňovat, protože se jí bojí, rozhodně normální není. A je to chyba rodičů, že to nechali zajít až sem. Bohužel zakladatelka tuto chybu rodičů těžko nějak může napravit. Takové to svolání rodičů a snaha vše probrat jsou většinou marné pokusy, jak už holky zmiňovaly výše.

Přirovnávat život introverta k životu důchodců je vážně ujetý. Každý má jiné priority!

Úvod bych měla podobný... jsem starší a sem taky ta hodná... Ségra byla vždycky rebel.. Nechci nikoho soudit, ale já osobně si myslím, že je zásadní chyba va vás všech.. Jednak v tvých rodičích a jednak v tobě... Je to sice blbé, ale chápu, že v afektu schytáš ty, když není ségra po ruce, pak už to vyšumí.. Bohužel, někdy je to opravdu tak.. Je to celkem i přirozené... Když já pujdu a něco mě naštve, tak se taky rozčílím (např, jak píšeš o těch dveřích), ale na druhý den nebo za půl hoďky si na to ani nevzpomenu... Každopádně bych pochopila, kdyby se rozčílil rodič, ale nevím, proč na tebe.... Chápu, že si asi moc hodná holka, ale přece se nebudeš bát vlastní sestry...? Až přijde domů, tak jí pěkně řekni, ať laskavě ty dveře zavírá, že kvůli tomu schytáš ty.. Je to uplně normální, ať se klidně vzteká, to jí jedině do života prospěje, ono se s ní lidi nebudou v životě mazlit a všichni ji padat k nohám... Nemluvě o partnerství... Taky jsem vždycky byla ta hodná, ale pak přišel zlom, kdy jsem začala chodit s přítelem a on viděla, jak mi všichni se--rou na hlavu... Bylo mu to líto a vadilo mu to, že se sebou nechám tak zametat.. Nějak jsem si to vzala k srdci.. Neříkám, že jsem nějaká tvrďačka, ale jsem dospělý člověk, který přece ví co chce a nenechá se sebou zametat..
Například uvedu-asi třičtvrtě roku bydlím u přítele.. Když pozdravím jednu sousedku, není mi schopna odpovědět, ale vždycky jsem si říkala, že třeba neslyšela nebo něco.. Včera jsem šla, ona se na mě podívala, já ji pozdravila a ona se ani nenamáhala otevřít pusu... A v té chvíli jsem si řekla, tak to teda ne. Já jsem normální dospělý člověk, nejsem žádné desetileté děcko, aby se ke mě takle chovala, tak jsem si říkala, že to je naposled, co jsem jí pozdravila. Odpoledne šla se svou dcerou a zase jsem je potkala, dceru jsem pozdravila, ale jí ne... Přece to není žádná královna, aby nemohla říct ani buu. Připomínám, že nejsem žádný otrhanec ani žádná šmudla, chovám se slušně, chodím slušně oblečená, zdravím všechny v baráku, takže, že by se na mě mohla dívat od pohledu skrz prsty nehrozí. Tím chci říct, že by si člověk měl uvědomit svoji hodnotu a nenechat si "kakat" na hlavu... Taky řekni rodičům, ať ti za ní nenadávají, ať to řeknou jí a nebo do vzduchu, ale ne tobě, která za to nemůžeš.. Nejsi přece její patron! Drž se, přeji ti hodně štěstí, nemáš to jednoduché....
Až teď jsem si všimla, že jsi psala ještě jeden příspěvek.. Jak píšeš, že si vyrovnaná, rozumější, o tom dětství-když ti vaši řekli nesahej na kamna, tak si to neudělala, ségra šla a udělala to a ještě dvakrát-to přesně o nás říká moje mamka, jak to bylo, když jsme byly malé... Moje ségra je taky ten typ, co hnedka začne řvát a rozčilovat se... Byly časy,kdy jí mamka nechtěla nic říct, ale já jsem si v tom dost podporovala, protože ne, že bych to přímo schytala, ale musela jsem si vše vyslechnout.. tak jsem vždycky říkala, ať to neříká mě, že já za to nemůžu, ale jí... Mám své rodiče moc ráda, ale když mi něco vadí, ale nebojím se jim třeba něco takového říct.. je super, že ty taky ne, že si to probírala i se svým taťkou a a že to bere... Nevím, jak to máš do budoucna, ale už si velká holka a za chvíli asi odejdeš od rodičů (nebo když to vezmu, jak to bylo u nás, třeba ségra odejde dřív a bude "klid" )

Nejsi náhodou zakladatelčina ségra?

Asi si nikdy nezažila nic jako je "psaní diplomky či bakalářky" případně "učení na státnice"... Takové lidi miluju, pl-nou hubu keců... Zakladatelka si nestěžuje na to, že nechodí ven a žije jak 70 bába... Stěžuje si na svou sestru, kterou její rodiče nechali vyrůst jako samorosta a sami se jí bojí.. Za to ona nemůže... To, že neuděláš vždycky pravý opak toho, než máš neznamená, že jsi nudná a uťaplá dvacetiletá holka, která žije jak 70 bába...

Ale on se vždycky někdo takový najde, kdo udělá ze zakladatele uplného hlupáka.. Takže klid, TheCarex bude asi velká REBELKA!

Aha, takže čím jsem starší, tím větší právo mám se chovat ke svým rodičům jako hulvát. Bravo.
Reaguji na TheCarex:
Jedině tvé smýšlení o životě je správné a ti, kdo se tomu nějak vymykají, jsou ztracené případy, které nejsou normální a potřebují psychologa. Probuď se, každý žije jinak a neznamená to, že je se svým životem automaticky nespokojený, když zrovna nemá život dle tvých představ .

Že se nedokáže najíst před sestřiným přítelem, tak to taky teda hodně štěstí až půjde s někým na první rande na véču, nebo na pracovní večeři.. A jestli podle někoho je řešení to, že má promluvit se sestrou aby se ta situace už neopakovala, tak pro mě je lepší řešení ať to prostě překoná.. Když já měla strach z prezentování svých prací před lidma ve škole, tak jsem si jich nabrala dvakrát víc a teď jsem schopná prezentovat kdekoliv cokoliv..

O. iste, áno. Prirovnávať ju k dôchodkyni je riadne nadnesené.
Ale pravda by ju mohla bolieť viac. Stresovať sa v dvadsiatke, že na druhý deň k nim domov príde sestrin priateľ a ona chce byť s rodičmi sama doma ... to je skutočne normálne.
Myslím to ironicky.

Predstav si tú srandu - ja som introvert. A poriadne veľký. A empatiu znám - a väčšinou ju použijem na obe strany, nielen na tú čo sa prvá sťažuje.

Jej sestra je tam DOMA tiež, to čo zakladateľka od nej požaduje je pomaly o obmedzovaní slobody jej sestry. Rodičia tú sestru doma radi vidia a jej priateľa prijímajú tiež.
Ale zakladateľka chce byť v dvadsiatke v sobotu večer doma sama, takže jej sestra je na vine.

Opakujem, ja som tiež introvert - ale nemyslím si, že som kvôli tomu lepšia od jej sestry. Som proste introvert.

Pepis, skutočne si myslíš, že to že otec kričal na zakladateľku kvôli nezatvoreným dverom je problém sestry?
Veď otec nevedel kto tie dvere nezatvoril. To je problém otca a zalkadateľky.
Natrafil na niekeho na koho si dovolí nakričať lebo má k nemu taký vzťah.