Svíčka zhasla sama od sebe

Reaguji na kobitka:

Také si myslím že mě dovnitř nepustí, prívě jsem tady na to doma myslela, jen...není to tak že se mi to vrátilo až teď, jak má děda výročí, trvá to už opravdu dlouho, asi rok, s výročím se to tak nějhak nespojuji.

Kdo ví, třeba mě jeden den přepadne odvaha a já tam zazvoním, maximálmě mě vyhodí.

Reaguji na daffny:

Ke kartářce bych jít měla, asi tak za měsíc, vezme mě kamarádka, která už s ní zkušenost má, takže se na tohle vše zeptám, třeba mi poradí.

Holky, některé radíte tam jít, některé ne, já vím, je těžké poradit. No, já srdcem cítím že by mi to pomohlo, ale hlavou si uvědomuji jak budu v jejich očích vypadat.

Netuším proč to tak pořád je. Přitom umřel před 13 lety, já už byla v pohodě. Co když to něco znamená? Jen netuším co
Chci se toho prostě zbavit. Ne myšlenek na děti, ale té bolesti a divného pocitu co cítím.

Práce podvědomí je to určitě, a nemusí to znamenat doslova to, co to navenek znamená. Sny o dědečkovi a jeho domě můžou být jen symbolem. Neprožíváš nějaké změny, něco těžkého, nějaký přechod?

To sice zažívám a vím moc dobře , že vliv by to a tyhle sny mělo, ale...měla jsem je i když jsem byla v životě spokojená. Snad je to tedy jen to pouto co jsem k tomu domu měla, jen nechápu až tak ty živé sny a i sen že jsem byla v tom novém domě zazvonit a pustili mě tam.

Děkuji holky za rady, vím že nic tady nevyřešíme. Jen jsem to chtěla vše probrat ze všech stran.

Já jsem racionálně založená, stejně jako mí rodiče. Ale už se nám stalo několik podivných věcí mezi nebem a zemí.
Myslím, že v takovém případě by mi zvědavost nedala a šla bych se k tomu domu podívat. Styděla bych se tam zazvonit a líčit cizím lidem důvod. Jen bych se šla podívat k němu, tomu domu. Není co ztratit. A ty sny se asi zdají proto, že nad tím hodně přemýšlíš. Většinou se zdá o tom, co jsme prožili nebo na co jsme mysleli v poslední době. Před spaním si pusť film nebo čti pohodovou knížku.

podle mě a těmi to věcmi se tak nějak zabývám jsi se zapoměla rozloučit...bylo by vhodné kdyby tě pustili na dvůr a ty by jsi se tam za dědu pomodlila a rozloučila se s ním.

ahoj holky, lidi jsou různí, těžko předjímat, jak se kdo zachová je zbytečný... spousta lidí nepustí, ale někdo pustit může... s jednou ex jsme se procházeli u nás na okraji prahy ve staré zástavbě... je tu i několik nových domů, a u jednoho, který se nám líbil, jsme se zastavili a majitelce, která byla v tu chvíli na zahradě, jsme ten dům upřímně pochválili... a následovalo bezprostřední pozvání dál, abysme se mohli podívat pořádně... a kdyby jejich dcera kamsi neodjížděla a byl trošku prostor, možná bysme směli i nahlídnout dovnitř domu... a to je dům v hodnotě nějakých 8 až 10 mega včetně pozemku... prohodili jsme několik a dál jsme nerušili... jsou to lidi, kteří zrestituovali nějaký činžáky, takže o peníze nemaj nouzi, a chovali se naprosto přirozeně a lidsky takže bych neházel flintu do obilí...

pokud tě tam srdce táhne, tak tam jdi, zkus to... třeba tě to tam netáhne proto, aby ses dostala na dvorek, ale abys získala jinou zkušenost, ke který se dostaneš jen tak, že tohle zkusíš... nelpi na výsledku a nech se překvapit... pokud ti otevře žena, tak jí klidně můžeš říct i to, že sama nevíš, proč tě to tam tak táhne, ale tu potřebu už máš dlouho a nevíš, jak jinak se jí zbavit, než to prostě zkusit... jestli tohle pochopí i muž, to je otázka taky můžeš zkusit třeba rodinný konstelace, nebo podobný techniky, který uměj nějakým způsobem zobrazovat věci, který my očima nevidíme... i ta kartářka by mohla něco napovědět...

možná jako blázen ale děda tě vidí a na to nezapomeň....uvidí že jsi se snažila....

Ano, ten pocit mámi já..že jsem nestihla...ve snech se vidím jak chodím v tom starém domě, ten ale už nestojí, není tedy kudy chodit a pak se vidím na dvorku, dělám kotrmlece na zelené trávě a cítím štěstí a zároveň smutek. Cítím že potřebuji na dvůr, jen mám prostě strach co bude , co tam dělat, jen tam tak stát? Mám strach že se rozbrečím a oni se na mě budou dívatr jako na blázna.

Myslíš že mě vidí a cítí že mi chybí? Sice jsem racionálně založená, ale tak strašně mi chybí že bych byla ráda kdyby to opravdu fungovalo.

Reaguji na jirik:

Jakmile v sobě ucítím tu odvahu se k tomu domu přiblížit, vždy ho vidím jen koutkem oka když jedu na hřbitov, do ulice nejsem schopná zabočit, tak u něj zastavím a pak se uvidí. Strach mám a velkej, říkám si že tito lidé z takové moderní vily , jen my jim pozemek prodali ta 4 miliony moc chápaví nebudou. Tak ale zase kdo ví, že. Pokud bych věděla že tím dostanu klidu zkusím to.

Lidi, ale fakt nejsem blázen, já jen aby jste si to někdo nemyslel Naopak jsem prý až moc rozumná, tak nevím co to semnou je

hmm, třeba máš přestat bejt až moc rozumná

Reaguji na jirik:

Jsem holt jaká jsem

Jdi a neváhej...děda ti chce možná něco říct a možná že ti chce něco ukázat.Běž a vysvětli jim že jsi prostě dědečka měla moc ráda a že by jsi chtěla jen na chviličku na dvůr.Oživit vzpomínky....zhluboka se nadechni a řekni dědečkovi sbohem.Opravdu to pomůže...věř mi....