Svatba nevěřící s věřícím jinde než v kostele

Jasně, máš pravdu. Omlouvám se, asi mam moc bujnou fantazii, hned si všechno představuju, kdyby tohle po mě někdo chtěl a už se to nabaluje. Ale už to tady bylo řečeno, odpověď máš, záleží na knězi.

A je pro Tebe svatba možná, i když si uvědomíš následky, které Tvé rozhodnutí bude mít? To znamená i problematickou výchovu vašich dětí.

Ježiši, to je zase drámo Tak holt on věří, ona ne...takových párů je! Copak existují dva lidé, aby se shodli úplně ve všem a nemuseli dělat kompromisy?

U nás se poměrně dost často bere v kostele pokřtěný snoubenec/snoubenka s nepokřtěnou, problém to tedy být nemusí. Dokonce si myslím, že by i řeč mohl kněz eventuálně nějak upravit, záleží jen na něm. Nebo se můžete vzít v kostele, ale civilně...

A otázky po tom, "proč někdo nevěří", mi teda přijdou jako hodně silný kafe, zní to, jakoby víra byla jediná možná věc, něco jako "a ty si nečistíš zuby"?

ninuš
V evangelickém kostele je snad možné se brát i bez nutnosti pokřtění nevěřícího. Chápu zas ale Tvého partnera, že by se asi nechtěl brát v kostele jiné církve než té, do které řadu let chodí a kam patří i jeho rodina.

No, držím pěsti, hlavně na tu přípravku. Já i parnter jsme nevěřící, ale bývalá šéfka byla věřící a když mi vyprávěla, jak probíhá přípravky, tak si začínám myslet, že ti věřící musejí být s prominutím praštěný, když si nechají od cizího člověka, který s nimi nežije, žít nebude kecat do nejintimnějších záležitostí. Já bych asi knězovi jednu vrazila po prvních pěti minutách nebo ještě dřív

Ale být tebou docela bych přemýšlela i co dál, přeci jen jestli jeho rodina i on je ortodoxní, tak bych měla strach - výchova dětí, regulace počtu dětí, co případný potrat....

Lisa
Já jsem to tak nemyslela. Jen se domnívám, že když si ninuš bere věřícího člověka, mohla by alespoň popřemýšlet o víře nebo mít alespoň jasno v tom, proč nevěří. Někteří lidé nad tímto ani nepřemýšlí, prostě jsou z nevěřící rodiny, tak nevěří a hotovo. Chtěla jsem tím opravdu jen říct, že pokud si beru silně věřícího člověka a budu si ho brát v kostele, měla bych nad vírou alespoň popřemýšlet s úcty k člověku, kterého si beru.

Souhlas.

Já myslím, že už to má v hlavě srovnané a nevím, proč by si k tomu měla snažit najít cestu..

A proč by se měli snažit začít věřit, když v tom mají jasno? Já bych to nehrotila, kdo chce, ať věří, kdo nechce, ať nevěří, proč to lámat přes koleno a do něčeho se nutit....

Jak to víš?

Nic takového jsem neřekla. Řekla jsem popřemýšlet v případě, že nad tím nepřemýšlela.

Jak to probíhá?

Vím jen, co popisovala (sama jsem si nikdy něčeho podobného nezúčastňovala). Probírali před knězem svůj sexuální život - čili co se jednomu líbí a druhému nelíbí a proč, ona (jako žena) by prý měla manželovi vyjít vstříc, na oplátku manžel by měl vydržet šestinedělí....No, čučím
u nás to funguje asi jinak, prostě když se mi nechce, manželovi to v klidu vysvětlím, místo toho, abych roztáhla nohy jen proto, že jsem žena. A fakt, že manžel vydrží neš*ustat během šestinedělí někde jinde, beru jako samozřejmost.

Nestrašíš zakladatelku tématu už trochu moc? Podle mě je toho vážně individuální, každý kněz to bere jinak. Vdávám se za týden, na přípravu jsme s přítelem chodili a nikdy se nás kněz neptal na sexuální život, tohle je soukromá věc a myslím si, že málokterý kněz si dovolí do toho šťourat - i když jsou možná vyjímky. Navíc v katolické církvi je sex před svatbou tabu, takže jak může řešit co se ženě nebo muži líbí, když by měli být panna a panic? Dneska sice většina věřících žije před svatbou sexuálním životem, ovšem veřejně se o tom nemluví.

Usoudila jsem tak z jejích příspěvků.

To mi připadá taky trošku jako pokrytectví No, jo věřící holt nechápu.

Jinak tam bylo i víc věcí, které se rozebírali - typu práce a předem se zavazovat, že nebudu dělat kariéru apod.

Miinka, děkuji za přiblížení.

já osobně bych do toho nešla, ani do vztahu s věřícím - taky souhlasím s miinkou a přijde mi na nich dost věcí jako pokrytectví, ale to je off topic..
já bych se osobně bála víc těch následků, než svatby, to je jeden den a pokud to není tvůj dětský sen, jeden den se "přežít" dá podle představ jeho rodičů, to bych klidně skousla, ale ne to, co přitom slíbím a co bude následovat, rozhodně bych nepřipustila výchovu dětí - ještě ke všemu tchýní k víře, obávala bych se, že to hodně naruší celý náš rodinný život a nebude se jednat jen o nedělní mše...pak bych se bála i rozvodu, problematiky antikoncepce atd....
a úplně nejhorší mi přijde nechávat se křtít kvůli svatbě, když nevěříš a věřit nechceš....to je fakt už úplný pokrytectví a divím se, že by na to kněz vůbec přistoupil.....ale stejně jako miinka, věřícím nerozumím, a že jich znám dost...

být tebou, spíš než svatbu zvážím to všechno okolo, ono svatba je jeden den, ale tenhle "konflikt" budete řešit asi celý život...

nikdy se dva lidé neshodnou ve všem, ale rozdíl ve víře je asi nejzásadnější rozdíl, co jde udělat, takže já bych to jako drámo viděla...