Svatba a manželství mě děsí

Dobrý den,
Mám podobný problém – strach z manželství, ze společného života, že přijdu o svobodu, o všechno.Že jakmile se vdám, tak se všechno pokazí. Již dvakrát jsem byla zasnoubena a následně ukončila vztah. Vždycky jsem se moc těšila na to, ale když přišlo na věc já jsem utekla. Teď mám také další vážný vztah už přes rok, začínáme spolu žít, klape nám to a klapalo by určitě více, kdyby se já pořad nezabývala otázkami typu: jestli je pro mě, jestli ho milují, jestli máme zůstat spolu, jestli mě miluje, jestli je správný výběr, jestli náš vztah je dobrý apod. Nedej bože, kdyby se něco začalo kazit, hned je to pro mě katastrofa, hledám důvody všude. Už mě požádal o ruku a řekla jsem mu, že zatím se necítím připravena a ať se mě zeptá za půl roku. Začínám se tím trápit. Na jednu stranu strašně moc chci, ale když přijde na to řeč a má se konat okamžitě se zablokuji a cítím úzkost a strach. Nevím jak tohle překonat. A nechci přijít také o tento vztah. Prosím poraďte mi. Přítel mi nechává volnost a vím že lepšího nenajdu.
Čtu, že některé z vás také měly ten stejný problém, poraďte mi, jak jste to překonaly. Děti se nebojím, už jsem s přitelem jedno čekali, ale bohužel o něho přišli. Děkuji za rady.

Připadne mi, že to moc řešíš, vždyť o nic nejde. My se brát nechtěli, připadne nám to zbytečné, ale líbí se nám jedno datum, tak se asi nakonec vezmeme. Fakt ale nechápu, proč máš takový strach, pokud s ním nechceš být, tak s ním nebuď, ne. Svatba je jen formalita na papíře.

jestli se nechceš vdávat tak se přece nevdávej-stejně je to jenom papír a nezaručí to kvalitu vztahu. A i ty majetkové věci-když byste třeba měli děti a tak, se dají vyřešit pár papíry. Pokud přítele miluješ a chceš s ním zůstat a nebojíš se svatby jen kvůli němu, tak nemáš co řešit. V dnešní době už to přece není problém už vůbec

Reaguji na vystrasena: tak tohle je zajímavý případ. Pokud je to takhle a chceš s ním být, tak ti nezbývá asi nic jiného, než mu to říct. Protože za půl roku se tě zeptá znovu a ty mu zlomíš srdce tím, že od něj zase odejdeš.

ahoj, já s Tebou naprosto souhlasím. Je mi sice teprve 22, ale ze svatby, dětí a celkově rodinného života mám hrůzu! Manželství mých rodičů nefungovalo a nakonec se rozvedli a já si už jako málá říkala, že se nikdy vdávat nebudu, abych se pak nemusela rozvádět.. Přítele mám, samozřejmě ho miluji, ale ani tak se vdávat nechci.. Bohužel přítel má jiný názor a na svatbu se naopak těší... Tak nevím, jak to všechno dopadne

Tak já jsem taky ten typ. Líbí se mi být svobodná a po dětech taky zatím netoužím. Bude mi třicet, 4 roky žiju s přítelem, ale cítím se na 20. Hned na začátku jsem mu řekla, jak to mám, ať ví, do čeho jde a případně si to rozmyslí Doma to o mně taky ví, jen brácha má blbý kecy, ptá se, že už mám nejvyšší čas a kdy půjdu na mateřskou, ale asi spíš jen proto, že on má 2 dcery a myslel si, že bychom si vyměňovali zkušenosti nebo hlídání nebo co.
Jinak moje babi to měla taky tak, vdávala se až v 28 (1949) a mamku měla ve třiceti, a to jen, že ji děda ulovil Byl o 4 roky mladší.Takže já jsem v klidu a pokud to má přijít, tak to přijde a když ne, tak ne