Strach z neuplatnění se na pracovním trhu od 20 leté neteře

Reaguji na Princeznouive30ti:

Je mi 23 a po škole sháním práci už 7 měsíců, takže obavy neteře plně chápu . Už jsem z toho celkem na mrzutá a to jsem rozeslala desítky životopisů, ptám se i tam, kde neshánějí, ale zatím se na mě štěstí neusmálo. Všude chtějí praxí a tu já bohužel po škole nemám .

Reaguji na Ewiii: Tak já se celkem bojím, že neteř z toho bude mít nějaké psychické problémy. Šla jsem s ní za psychiatrem a ten mi řekl, že je vše v pořádku, jen je toho na ní moc a moc si vše bere. Jenže já jí rozumím. Sama vím, v jaké jsem byla situaci před podnikáním.

Hrozí to, že bude na ulici, protože její matka je na podpoře, pije a neteř se jí chce ujmout. Je přesvědčená, že se o mámu musí postarat. K tomu ale potřebuje práci. Nechci tu rozebírat to, že jsem jí tuhle věc rozmlouvala asi tisíckrát, teď se bavím o té práci.

Reaguji na Ewiii: já nemohla sehnat po škole rok práci..bohužel musela jsem si si zařídit další školu... s praxí to mám stejně...na nic...

Reaguji na Princeznouive30ti: Nechápu její reakci, že z protekce by ji bylo špatně. Co já bych za to dala! já po škole nemohla najít práci rok a ptala jsem se všude , ale nikde prostě. Jakmile člověk nemá známé tak má smůlu...Já na jejím místě bych skočila po nabízené práci u tebe. A jakou by měla práci u tebe?

Já třeba taky protekci moc nemusím, ale na druhou stranu si myslím, že slečna momentálně není v situaci, kdy by si mohla moc vybírat. Prací u tebe může získat rok, dva praxe a pak si najít jiný zaměstnání, pokud by jí tak vadilo, že má pracovní pozici z protekce.

Co má vystudováno za obor?

Tomuhle přístupu moc nerozumím, vždyť přece nejlépe fungují právě rodinné firmy.
Možná by jsi ji měla dát najevo, že o ní opravdu stojíš, že ji potřebuješ...

Svatá pravda!

Myslím si, že práci u tebe by jiný bral všema deseti, i přes protekci. Je v situaci, kdy si nemůže vybírat. Může být u tebe třeba rok a pak si hledat práci jinde, kdy už bude mít praxi. A nebo odjet do zahrančí. Ať už na brigádu nebo na práci. Jinak práce je dost, ale většinou nesedí vzdělání, vyučení a praxe. A pak mám člověk hold smůlu .

Pokud bych byla na místě tvé neteře, nemohla najít práci a ty bys mi ji nabídla, ještě ráda bych to přijala, proto nechápu reakci, že "z protekce by jí bylo špatně".
Jinak - já jsem byla bez zaměstnání rok. Je mi 24 let, po maturitě jsem začala pracovat v administrativě, takže mám alespoň několik let praxe. Rozeslala jsem spoustu životopisů, obvolávala firmy, chodila na pohovory.. všechno bez úspěchu, za celou dobu jsem sehnala jen krátkodobou brigádu. Místo jsem sehnala tak, že jsem byla pozvaná na pohovor na základě svého inzerátu na webu a ještě ten den mi volal vedoucí, že jsem to místo získala.
Takže doporučuji i tuhle variantu, nejen hledat a reagovat na nabídky práce, ale i poptávat místo, zadat inzerát do novin, na web.. Neteř by taky měla počítat s tím, že ze začátku třeba vůbec nebude pracovat ve vystudovaném oboru, nebo že bude moct nastoupit jen do pro ni podřadné práce, ale u větších firem je zase relativně velká šance na postup na vyšší pozici, pokud bude šikovná.
Situace na pracovním trhu dnes opravdu není růžová, obrňte se trpělivostí, držím palce..

Možná bys ji tady tohle mohla dát přečíst.

Taky si myslím, že by měla být ráda za to, že může pracovat u tebe. proč by ne, co je na tom špatného. Platit ji budeš za práci a ne za to, že je to tvoje neteř, ne? Bez známých stejně dneska nic nesežene. Může získat třeba rok praxe a pak si může najít něco jiného. Ale mít šéfovou, kterou znám a vyjde mi vstříc, kdo by tohle nechtěl...

souhlasím, na 98%.

když jsem hledala práci já (a to byla situace podle mě ještě lepší než teď) tak mi na několika místech přímo řekli nebo silně naznačili, že by mě sice brali, ale mají už předem vybráno (jen prostě museli udělat výběrové řízení). stalo se mi to asi 3x, nakonec mám práci taky díky známým známých. původně jsem byla též silně proti protekci, jsem strašně zásadová, a byla jsem taky strašně naivní. ale když ani po 5 měsících naprosto intenzivního hledání nebylo možné najít práci, byla jsem za to ráda - neb přesně jak se píše výše, alespoň získávám praxi. zaměstnavatel je snad spokojený, snažím se, tak doufám je z toho oboustranná spokojenost.

Vysvětli jí, že bez známých těžko něco sežene. Měla by tu práci u tebe vzít aspoň na chvíli. U nás ve městě neseženeš bez známých ani brigádu za pokladnou a dokonce k zubaři chodím, jenom díky známé, která mi to domluvila, protože u nás zubaři nikde nechtěli nabírat nové pacienty a dětská zubařka mě ve 21 letech už u sebe nechtěla.

U mě by seděla maximálně v kanclu a zvedala telefony, jela se mnou na jednání, prostě taková ta pozice asistentky. Říkala jsem jí, že by měla co dělat, protože bych chtěla, aby se toho hodně naučila.

Má ekonomku

Přesně tak, to jsem jí taky říkala. Bohužel by se prý ve firmě cítila hrozně před ostatníma.

Jo,tak takhle je to u nás s gynekologií .

Díky všem, asi jí to tady dám opravdu přečíst. Já se jí snažila několikrát nabídnout práci i ve firmě, která s námi spolupracuje. Že by mě nemusela vůbec vidět a nemělo by to se mnou skoro nic společného, ale ona prostě protekci zavrhuje. Je to takový zásadový tvor. Zkusím jí to ještě jednou vysvětlit. O tom, že kdyby u mě zůstala alespoň rok a pak šla jinak taky nechce slyšet. Že by prý pak nebyla ze sebe spokojená, protože by věděla, že mi musí říct čau a jít dál. Je to sní těžké, snaží se být na sebe hodně tvrdá. Nebere si ode mě ani peníze, jen sní co uvařím (když vařím). Jinak se snaží si i vařit, prát atd. Prostě chce být samostatná.

Já její pocity chápu. Ale na druhou stranu. Když jí nabízíš práci, nebo alespoň na ten rok, aby měla praxi. Proč by to nevzala? Ať to bere tak, že ti oplatí tu pomoc tím, že bude tvrdě makat a ty budeš vědět, že máš ve firmě někoho, na koho se můžeš spolehnout. Proč ti má doma plakat na rameni, když ti takhle může pomoct, oplatit ti tvoji péči a ještě si vydělat a získat praxi?