Strach z nakažení nemocí v rodině

S přítelem na to moc nebereme ohled, to radši budeme nemocní oba. S rodinou, nějak se sobě nevyhýbáme

S přítelem se k sobě taky chováme normálně při nachlazení jednoho z nás, takže jemu se nevyhýbám, ani on mně. Co se týče rodiny, tak záleží na závažnosti nachlazení. Když hodně prskají tak při mluvení mám větší odestup, ale jinak jako normálně.

Záleží taky na tom, jak moc by se mi případná nemoc "hodila". Pokud si v tu chvíli nemůžu dovolit onemocnět, tak se opravdu vyhýbám nejužšímu kontaktu (i s případným přítelem) a navíc se nsažím jíst více vitamínů a dodržovat správnou životosprávu.....

Když je někdo nemocný, snažím se vyhnout se bližšímu kontaktu (žádné objímání), jinak se mu nevyhýbám (v jedné domácnosti člena rodiny přeci jen nejde izolovat do jiné místnosti a nevstupovat), ovšem s určitými pravidly - hodně se doma větrá, nemocnému uvařím čaj, podám léky, převléknu častěji povlečení, vyperu pyžamo... Pokud je nemocný přítel, žádné líbání, pokud to jde, spíme každý v jiné posteli. Nehysterčím, že bych vše desinfikovala, ale v rozumné míře používám opatření, abych se nenakazila taky.

V rodině se navzájem vyhýbáme, většinou se nemocný sám izoluje v posteli a kontakt je pouze na chodbě apod. Přítel mě teď ale překvapil, byla jsem marod (včetně horeček) a i tak to kromě omezení líbání a mého chrchlání opačným směrem ( ) vůbec nehrotil... Dokonce mi předčítal, abych snáz usnula a vypotila se Ovšem kdyby potřeboval být 100% zdravý, tak se na to pravděpodobně taky vykašle

Snažím se předcházet onemocnění, ale většinou to stejně nepomůže a chytnu to taky . Ono v bytě se to rozšíří tak či tak...

Když je nemocný někdo z rodiny, tak se nevyhýbám, pokud jde o rýmu nebo něco takového, ale když je to třeba angína, tak to si už dávám větší pozor... Když jsem měla přítele, neřešili jsme to a normálně jsme se i líbali, žádné speciální opatření..

Tak doma je málokdy někdo nemocný, to spíš do školy chodí spolužáci nachcípaní...a přiznám se, že se jich štítím

To já právě taky, nevadí mi tak když je to někdo blízký, jako když vedle mě kašle cizí člověk

Bydlím sama, tedy nemám obavy z tho, že by mě doma někdo nakazil. Ale pokud jsem nemocná já, všimla jsem si při setkání s kamarádkami, že se snažím dávat si pozor-moc se k nim nenahýbám, nesahám na ně či jejich věci a přítele taky vždy upozorním, že nejsem ok a je na něm, zda se nechá.

V rodině dbáme na to abysme se třeba nenapili z jedný sklenky nebo se snažíme nikde nenechávat kapesníky a tak, jinak se sobě nevyhýbáme. A s případným partnerem mi to přijde docela zbytečná námaha, bacily v člověku přeci přetrvávají nějakou dobu, než propukne nemoc, takže myslím, že když to má ten druhý chytit, tak to chytne ještě dřív, než začneme být nemocní

Reaguji na BellaEJ:
U nás je tedy většinou nemocný manžel, takže sebe a dítě začnu okamžitě cpát vitamínama, samozřejmě nepít z jedné sklenice, nenechávat položené kapesníky apod.Jinak tedy manžel nosí vždy roušku, když je nemocnej, ale to je jen kvůli malýmu, aby ho nenakazil.

Neřeším to. Ani doma, ani s přítelem. Tělo si musí vytvářet imunitu, ne? Ale já nebývám nemocná, když už, tak maximálně nachlazení a to hodně souvisí s mojí chronickou alergickou rýmou, ale téměř se mi nestane, že bych byla nemocná tak, že bych nemohla normálně fungovat, akorát třeba nechodím cvičit, piju víc čaje, ovoce a tak...

Já bydlím s přítelem a nijak to neřešíme. Prostě pokud s někým bydlíš, tak to myslím ani moc ovlivnit nejde, to by se dotyčný opravdu musel zavřít v pokoji. Ale pokud jde o cizí lidi, tak to si dávám pozor, třeba když vedle mě někdo kašle v autobuse, tak je mi to celkem nepříjemné.
Ale když jsem bydlela s rodiči a se sestrou, tak jsme se většinou snažili vyhýbat, ale stejně to nikdy moc nepomohlo