Strach při běhání

Holka by musela být buď hodně dobrá sprinterka nebo mít velké štěstí, aby utekla dospělému chlapovi. Navíc každý při strachu reaguje jinak - někdo se prostě sekne a nebude schopný udělat ani krok. Nemyslím si, že si úchyláci vybírají submisivní oběti - prostě stačí, že je to holka a je sama.
Stát se to může fakt skoro kdekoliv a klidně i v poledne ... bohužel - v tom máme my holky smůlu

Přesně.. A bohužel

Reaguji na Eveyli: Když se nad tím zamyslím, tak bych se víc bála třeba divočáka, na toho je větší šance narazit. Každopádně to nic nemění na tom, že při běhání mám vždycky podvědomý strach, i když si ho snažím vyvracet...

Navíc já moc fyzičku nemám a je to při běhu asi i vidět

no náhodou ne, ale stačí že mám jen dvě trasy, které začnu běhat ve stejný čas a jsem v háji... proto nechodím pravidelně běhat.. čas měním...

submisivní typ... a jak se takový typ pozná? pro každého to může být někdo jiný....

Reaguji na DragonLady: Jn, zrovna nedávno jsem jela po hlavní ( naštěstí v autě) a 3m od cesty byl divočák a koukal na mě
Jj podvědomý strach mám při všem a při běhání se tomu ani nedivím. Přece jen je holka sama a navíc někde, kde nejsou lidi..

Já se více bojím když jdu v jehlách z nějaké párty. Mám těsné džíny, vysoké boty, ovíněná a nemám takové reakce, jako když jsem ve sportovním, mám kecky a jsem více agresivní tím sportem. Kdybych se měla bát všude nějakých úchyláků, tak nejdu pro jistotu ani na zastávku, kterou mám dvě minuty od baráku. Prostě holky. Když nebudem neustále si myšlenkama přitahovat úchyláky, tak na ně prostě nenarazíme.

Reaguji na Eveyli: Vždycky nosím s sebou mobil, asi by mi ve výsledku nebyl k ničemu, ale jsem s ním klidnější
Reaguji na redzac: Já taky nechodím pravidelně a běhám taky jen dvě trasy, jednu okolo vesnice a druhou okolo sadů a polí (ale ne sama, většina té trasy vede kousek od dálnice a přes pole jsem tam krásně vidět - i to, jak si dávám pauzy, protože už nemůžu apod.)

Jj! Já už si to nemůžu připomínat. Za chvíli jdu na brigádu, od nádru asi kilák a je to kolem opuštěnějších míst ale je tam i jedna fabrika, i tak se bojím to je děs.. Ale půjdu kolem hlavní, je tam chodník a jsem v pohodě

Reaguji na Anaela:
tak ne že bych celou cestu na to myslela, to ne... ale kdybych měla běžet jinam, tak prostě neběžím, páč bych už fakt ten strach měla ...

Já většinou běhám v lese a polními cestami u nás na vesnici, kde mám tedy větší pocit bezpečí, než ve městském parku, tam vždycky běhám s někým. Jinak na vesnici mi to hlídá i pejsek, takže jediného čeho se občas bojím je, aby na mě nespadla nějaká větev, když jsem uprostřed lesa a najednou začne pořádně fučet, tak se otáčím a beru nohy na ramena. Jinak poslední "opatření" je mobilní telefon a navíc

Já chodím běhat jedině se psem na polní cestu. A to mám souseda, který by každou ojel. Nejvíc si oddechnu, až ho zavřou do ústavu, ale jestli se toho někdy dočkám. A tohohle bych nejspíš nepřeprala, má tělo jak slon.

roky behám rovnakú trasu pri rieke po hrádzi a lese.Strach nemám a nikdy žiaden problém nebol, dokonca občas niekoho stretnem.

bereš na to něco?...

Taky mi napadlo při běhání, že kdyby mě někdo napadl, tak ho snad utluču klackem, jenže pak jít sedět, kvůli nějakýmu haj.... to fakt ne.

Já se tedy při běhání obávám úplně jiných věcí např. zlomím si někde na samotě nohu, beru si proto mobil, abych nehybná mohla někomu zavolat MP3 si do uší nepouštím, protože se spíše bojím, že by mně srazilo auto, sníží se mi cukr v krvi a udělá špatně, tak si zase beru trochu čokolády atd.

Samotného přepadení se neobávám, možná proto, že běhám po trasách, kde běžné chodím pěšky jak přes den tak i v noci. Kdybych to měla brát takhle, tak by se musela bát tam i chodit. Přepadnout vás můžou všude, třeba i ve vlastním domě.