Stěhujeme se do domu přítelových rodičů - přepsat nemovitost?

Reaguji na farahh: A proč? Proč litují? To by mě zajímalo.

Jinak nejjednodušší bude, když dům příteli darují (je to levnější než pak dědictví) a dá se tam doložka na dožití rodičů a dále se to ošetří v předmanželské smlouvě.

Reaguji na Mia_Sofia: Mohou nám oběma? No tak to by bylo nejlepší řešení. Tak já jim to vyřídím - a samozřejmě doložka o dožití je jasná věc!

Pochybuju,že to udělají.Darovat dům "cizímu člověku" i když žije s jejich synem

Jak myslíš levnější? Pokud se dětí z rodičů na děti tak se žádné dědická daň neplatí

díky za informace - už jsem jim informaci předala

Reaguji na netík: prostě rozdíl generací. Neustálá kontrola a lustrace příchodů, odchodů vašich i návštěv, nákupů, výletů. Spory o výchovu dětí - co budou/nebudou jíst, jaké budou mít hračky, kdy budou jezdit na kole, co budou nosit, jaké budou mít kamarády...ať sem nikdo nechodí, dělají rámus....čím budou rodiče starší, tím to bude horší

A ty budeš ta, co ty spory a narážky bude muset řešit, ne tvůj manžel. Ten do sporu s rodiči nepůjde.

Reaguji na Myam: nemyslela jsem dědickou daň, ale poplatky s tím spojené.

Reaguji na farahh: souhlas.. já se takto přestěhovala k přítelovým rodičům (dvougenerační dům), kde druhá půlka byla dřív k podnikání a celou jsme si ji zrekonstruovali..máme i vlastní vchod..všechno..bydlim tam 4 roky..a vrátit čas zpátky nešla bych do toho..nejsme tedy manželé..a přítel ať by to bylo jak chce..věřím, že po rozchodu by s ním byla dobrá domluva co se týče investic.. i když má dobré rodiče se kterými jsem si rozuměla.. nedělá dobře když jsou dvě ženské na jednom pískovišti.časem mě začali vadit (i jí) věci co mi předtím nevadily ale časem prostě když je něco dokola to začne vadit..názory na chod domácnosti..kdy pak to vypráví svým kamarádkám protože je zvyklá na jiné hospodaření atd. nehledě na to, že ať je to jak chce tak on je její syn a vždy bude na jeho straně..a i když se občas chytnem soukromí není až tak velký a ona to slyší a chudák bude on a fůrie vždy já protože jdu víc slyšet navíc se musí řešit plno společných věcí co se týče chodu baráku oprav, zahrady, garáží pro auta (máme čtyři) prostě pořád člověk nemá pořádné soukromý a svobodu..a finance a věci výše jsou o kompromisu a člověk když to není jeho do toho extra nemůže zasahovat (max. říct přetelovi) a pak se kvůli tomu často pohádáme že já bych ty opravy a investice řešila jinak..tak asi tak ted máme díky tomu krizi a jsem u mamky a tam jezdím jak mám náladu tam všechny ty lidi vidět

Reaguji na farahh: Jak to můžeš hodnotit, když neznáš naší rodinu - bydlíme s nimi už přes dva roky a neřekli ani fň a když ano, tak právě přítel zasáhl jako první a řekl, že to tak chceme my a oni to naprosto respektují a já si do ničeho také kecat nenechám, když potřebuji zeptám se, ale jinak nevyžádané rady od nich nedostávám. Nikdy nekontrolují jestli jsme doma, nebo jestli jsme odešli, když přijde hlučnější návštěva, tak se k nám přidají.
Nebude to vždy růžové - s tím ani nepočítám, ale neberu je jako rodiče, jsou to naši kamarádi, parťáci na dovolenou.
Změnit se to může, ale taky nemusí .

Reaguji na farahh: 100% souhlas.. napsala jsi co bych dodala ještě já..ty příchody hrůza..zrovna nedávno mi po x letech řekla,ž e se jí neleíbí že poslední dobou jezdím o přítelovou noční někam pryč a vracím se později..že pokud tam budeme..budu hlídaná a u nich na vesnici je divný když se holka baví s klukem.tak pro klid vesnice nesmím ani s mým dlouholetým (znám ho pomalu odjakživa) kamarádem ani na večeři..fakt vtipný a to jsem s ním pět let..s přtelem a pracuji a myslím že když mi není 17 mi do toho nemá co mluvit..s kym se bavit a kam si jezdím a kdy přicházím

Reaguji na avrillka: vidíš...a to nemáte ještě děti. To pak graduje

Reaguji na netík: 2 roky je něco jiného než celý život

Reaguji na netík: asi tak jako: Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Reaguji na farahh: pořídili jsme si psa..a co je z něho díky jejímu rozmazlování a špatné výchově teď.. je děs.kdybych chtěla odejít..ani si ho nemůžu vzít protože by se zbláznil na co on je zvyklej.sám by se ukňučel a na granulích by umřel hlady natož děti.to jsem mu řekla sodoma gomora

netík: takhle jsem to taky měla..že byli spíš jako kamrádi..na akce a různé posezení když se popíjelo a grilovalo se přidali..do ničeho se nepletli nebo jim to stačilo říct jednou a pochopili a nechali toho..ale prostě najednou za ty léta nic neříkání to vygradovalo a tchýně spustila..no konec..tak jsme se tak chytli protože si taky nenechám kecat do života navíc od někoho kdo není můj rodič..a jsou z toho jen hádky s přítelem a nebo že ji v určitých věcech nemůžu vystát..prostě jiná generace..ukázalo se to taky časem.a to má mladou mamku.ale prostě je zvyklá na něco úplně jiného než jsem byla já vychovaná

Reaguji na farahh: jsi teda uplně mimo téma - s přítelem jsme se takto rozhodli, možná litovat budeme ale možná taky ne. Jsem si vědoma toho, že to nebude vždy růžové, ale v každé rodině se nějaký problém vždy najde.