Stěhování k příteli a domácí mazlíček

To znám z domu ....
Ale i takoví lidé se časem můžou vzdát svých dogmat : Jako děcko jsem psa hrozně chtěla, byla jsem takový ten jedináček, který se cítil docela osamělý. Kdepak, máti byl tehdy přednější vymydlený kvartýr a tátovi flaška. Nemohla jsem se dočkat vlastního bytu, až si konečně budu moct dovolit pořídit psa. A teď, když přijedu jednou za měsíc - dva domů ? Máti vymýšlí, co má koupit k snídani, aby z toho mohla nabídnout i psovi a otec se s ním kočkuje a honí jej po bytě. A posledně co jsem tam byla, tak jsem zaslechla dokonce nějaké úvahy o kočce.
Takže za mne jo, snad každého "jde předělat" , ono jinak vypadá slovo "kočka / pes" napsané nebo vyslovené a jinak vypadá, když ten konkrétní chlupatý tvor přijde, vykulí oči a chce se mazlit
Samozřejmě, v případě alergie je to horší ... nemám zkušenosti, neporadím

Evidentně alergii má

Já takyvždycky od Ježíška
No ale já jsem z rodiny, kde se mi na procházce venku říkalo nesahej na toho psa/kočku, má bacily a nedávno jsem si všimla, že to říkám i svému příteli, když někde jdeme a on si chce něco hladitpřítel má psy a já si pokaždé po kontaktu s nimi myju ruceprotože bych nesáhla na jídlo po nich, tak to prostě někdo má!
Já mám zvířata kupodivu ráda, ale do bytu bych si je nepořídila, do domu klidně, aby si lítali po venku a tak.
A pokud někoho uráží, že jsem řekla, že kočka smrdí, tak nemusím říkat smrdí, řeknu třeba že jde v bytě cítit kočičí pyžmo

A ten kocour mýho ex měl jakýsi pískový záchod přímo na jejich wc, takže dveře museli být neustále otevřené a všechny smrady ze záchodu šly do bytu. U mé kamárádky smrdělo močí naprosto vše, proto tam už nechodím, u naší sousedky, co má kocoury dva je smrad taky, ale to lidi, co se zvířaty bydlí, už prostě necítí, protože v tom žijí a jsou na to navyklí.
A můžete mít naklizeno jak chcete, ale ten pořádek a hygiena, co můžou mít lidé bez zvířat, tam prostě dle mého nebude nikdy.
anaon
Určitě bych přitele poslala na alergie, abyste zjistili, jak na tom je a kdyby ji měl, tak přes to nejede vlak.
Kdyby ne, tak myslím, že i tak bude mít s kočkou problém a bylo by fajn, kdybys ji naučila spát v pelíšku, protože společná postel s kočkou, to podle mě přítel hned tak nepřekousne.

Reaguji na miminko:
Teda nevím, možná to fakt necítím, ale žádná návštěva si nestěžovala Kočka má krytý záchod, s dvířky a uhlíkovým filtrem. Nekupuju písek, to mi taky přijde, že celkem smrdí, pokud ho dvakrát denně celý nevyměníš. Kupuju takové to silikonové, je sice dražší, ale vydřží hodně dlouho naprosto bez zápachu. A když pak ten záchod někam vhodně umístíš, tak je to myslím úplně v pohodě.

Kočka v bytě je cítit a to každá kočka.On i pes např. labrador dost smrdí,ale domácí lidé už to necítí.Podotýkám,že se mi kočky moc líbí,asi bych se vyrovnala i s tím kočičím smradem,ale kvůli alergii kočku mít doma nemůžem.
Přirovnala bych to k člověku co se potí a sám sebe už necítí,cítí to okolí a taktně mlčí,tak stejně ti neřekne návštěva,že kočka smrdí.

Tak přídám i svou zkušenost..
Také jsme se s přítelem stěhovali a já jako milovnice psů jsem příteli oznámila, že bych si do nového bytu chtěla pořídit malého pejska.. Přítel ví jak zvířata miluju a přesto psa nechtěl. Nikdy žádné zvíře neměl, tak asi proto.. Nakonec přítel povolil, ale s tím, že pes bude můj, že já se o něho budu starat atd.
Pejska jsme si pořídili a nebudete mi věřit, ale přítel se s ním od rána do večera mazlí, hádá se semnou když s ním chci jít ven, že jde on a do postele ho vzal jako první právě on
Nedá na něho dopustit !

Takže podle mě, pokud nemá přítel vážnou alergii, tak věřím tomu, že si malou oblíbí..

Jinak já mám také alergii na zvířata,pyl,prach atd.. Po měsíci žití se psem nemám žádné příznaky alergie.
Ale na kočky se údajně nedá co se týče alergie zvyknout, tak nevím.

no tak jak která návštěva

ale souhlasím - já kočku, protože jsem na ni zvyklá od mala necítím. Ani když přijedem k našim, ale manžel ano. Ale pokud přijedu někam, kde mají psa, tak se mi kolikrát dělá i na zvracení

Podle mě jde i o to, jak je kočka naučená a vychovaná a jaké jsou bytové prostory. Ti kocouři mé sousedky mají za svůj rajón všechny místnosti v bytě. Po všem skáčou a často si velebí na kuchyňské lince a ona na ní potom chystá jídlo, které bez problémů pozře a tohle nepochopím.
Kdybyste měli větší byt, lze kočce dovolit vstup jen do určitých místností a udělat jí samostatný pelech, to by byl možná rozumný kompromis.
Nevím, jak jsou kočky naučitelné teda, ale třeba u domácích králíčků lze tohle praktikovat dobře.

Jo, to já taky ne. Pro kočku je kuchyňská linka a jídelní stůl naprosté tabu, ví to a neleze tam. Někdy je pro ně lákadlo vůně jídla a to se pak špatně odnaučuje, aby tam třeba nepozorovaně nelezly. Ta moje je "naštěstí" strašně zmlsaná a po lidském jídle nijak netouží.

anaon: já jsem neměla nikdy doma zvířata až když mi bylo 14, kdy jsem si vydupala pejska. Přesto jsem zvířata milovala a miluju doteď neumim si to bez nich představit. Jsou to miláčci

Dost jasně formulováno...
Jinak ano, mám potvrzenou alergii, ale jak už jsem řekla, to se týká většiny lidí a NIC to neznamená, protože u většiny jde jen o lehkou formu. Pokud je takový člověk alergenům vystaven běžně, naopak se její projevy zmírní nebo zcela ustoupí.
Nicméně je škoda, že se nedá potvrdit i alergie na některé lidi, také bych eliminovala! Nic proti Tobě.

To také je. Mohl si hned na začátku vybrat, jít do vztahu se mnou a nebo se poohlídnout jinde.
Tutéž možnost jsem měla i já. Kdybych dělala "tajnosti" a oznámila něco takového mnohem později, když už vztah běžel a úspěšně se vyvinul, bylo by to vydírání.
Nehledě na fakt, že další věci ohledně zvířat jsou kompromis. Mimo to, žádné další si již nepořizujeme, protože to manžel prostě nechce a já to respektuji.

A tuhle blbost si slyšela kde? Je rozdíl mezi zanedbanou venkovní kočkou a kočkou o kterou je řádně postaráno...
Mimo to, sobecké by bylo, kdyby partner řekl já nebo kočka...a osobně nechat své zvíře u rodičů, je sobecké..zvíře není hračka. Je-li k tomu skutečně pádný důvod, prosím. Ale jen to, že někdo zvířata nechce a já je již mám, ten důvod není. Pokud nechce partner mé zvíře, může jít o dům dál. Pokud jsou již partneři spolu, tak to jestli budou nebo nebudou mít další zvířata, má být jejich společné rozhodnutí.

Reaguji na anaon:
Žádný člověk se předělat nedá, ale sám v sobě může najít vlastnosti o kterých nevěděl.
Můj manžel se sám rozhodl, že chce se mnou být a tedy přijmout i má zvířátka. Na druhou stranu já věděla, že k nim žádný zvláštní vztah nemá.
Dneska je to tak, že má je rád, ale zároveň není odvázaný z nějakých důvěrností. Všichni si našli svůj vlastní prostor. Když se chce čičina pomazlit a manžel má zájem, tak se pošmajchlují, když nechce, tak si prostě lehne vedle něj a nebo vidí, že fakt nemá náladu, tak jde pryč. Udělali si "pořádek" sami mezi sebou a funguje to.
To, že je třeba více dbát na čistotu je samozřejmé každému kdo zvíře má a dokonce je taková domácnost mnohdy i čistější, protože se uklízí skutečně důkladně mnohem častěji. Ale to je jen malá daň za to, co mi zvíře dává.