Stěhování k příteli a domácí mazlíček

Když se bavíme o čistotě a hygieně DOMÁCÍ kočky, tak si myslím, že leckterá je čistší než lidé. Náš kocour se myje asi 20x denně, pelíšek má jako ze škatulky a celkově je to hotový mýval. Nějací lidé by se spíše měli co učit . Nehledě na to, že určitě na tom budeme s hygienou hůře my, protože na rozdíl od domácí kočky řídíme, jezdíme v MHD, nakupujeme, telefonujeme, chodíme na veřejné WC, pracujeme s počítačem a tak dále - samé bakterie.

Bor.del je všude a já se mu snažím předcházet tím, že dodržuju hygienu a nechovám doma zvířátka.

Pokud upřednostňuješ zvíře před přitelem, přeji ti tolerantního partnera.
Já nepochopím tebe a ani ty mě, protože máme každá jiné návyky. Jen přináším pohled z opačné strany. Kdybych byla v kůži přítele anaon, zvířátko bych nesnesla prostě.

Dítě jsi ty, pokud mě takto napadáš.
Můj ex měl perskou kočku a vím co to je, neboj.
Na další tvoji připomínku nebudu reagovat, protože je naprosto zcestná.

Reaguji na miminko: Tolerantního přítele bezpochyby mám! Překonal strach ze psů a po měsíci vztahu jsem si přivedla domů 6letou pitbulku, která se svým pánečkům už nehodila. Ale kvůli žádnému chlapovi bych nenechala své zvíře, pokud nejde o život Měla jsem fenu chlupáče, která složila zkoušky a každý týden se mnou navštěvovala školy jako canisterapeutický pes...tohle pro mě žádný chlap neudělá Takže tohoto mokrého čumáka bych nedala Ona se mohla rozdat láskou pro mě i pro ostatní...
Já samozřejmě nechci, aby sis domů tahala zvěřinec, pokud to tak necítíš. Ale... „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá.“ "Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži...“

A to chceš jako naznačit,že my,co máme doma zvířata, žijeme ve špíně?!Já třeba luxuji každý den,takže se mi tu žádné chlupy neválý,kočky mám dokonce dvě a vždy svou potřebu zahrabují a že by nám po pokoji poskakovaly blechy jsem si také nevšimla!Jediný rozumný argument,proč zvíře ne,vidím v alergii.

Tak to určitě není, ale musí se víc uklízet, srst atd.

Jinak zvířete bych se asi nevzdala. Na druhou stranu když je alergie "drážděna" /a nemusí se to nijak vážně projevovat/ může přejít neustálým drážděním dýchacích cest v astma a to taky není nic příjemného, že. Trvat to může několik let, ale astma je vážná nemoc. Takže být alergická třeba na kočky a pořídit si jí - to bych tedy neudělala, nezahrávala bych si s tím.

Pak jsem tedy jen "slyšela" názor, že když si alergik "zvykne" tak alegie vymizí, ale co je na tom pravdy nevím....

Co se tím vůbec zatěžuješ? Pokud není na zvířata alergický, tak bych to vůbec neřešila. Kočka je tvoje máš jí ráda a budeš koukat jak ti psychicky pomůže až ti bude zle nebo až se s nim pohádáš. Jestli tě má rád, tak si tě vezme i s kočkou nebo by mě pak zajímalo jak by se choval, kdyby jste spolu měli potomka a ten toho povyku a bordýlku udělá ještě víc. Hodně zdaru

Tak to je samozřejmost, ale uklízet musím i po dětech drobečky a tak. Kdo neměl nikdy žádné zvířátko,těžko pochopí,že zvýšená hygiena k tomu prostě patří a asi si nikdo neříká,kdybych tu kočku neměla,nemusela bych teď vytírat podlahu!

Reaguji na miminko:
Koukám, že máš dost nekompromisní názory, ale díky za ně, zajímá mě právě pohled i z té druhé strany. Vztah ale o těch kompromisech prostě je, takhle to má asi většina párů, málokdo najde protějška, se kterým si úplně ve všem sedne.

Pro mě je třeba obrovský kompromis to, že s ním budu bydlet v bytě ve městě. Jsem z vesnice, hned za domem jsem zvyklá mít přírodu, doma jsme vždycky měli spoustu zvířat... Vyměnit tohle za 2+1 bude pro mě prostě těžké. Taky jsem zvyklá pouštět si doma úplně pořád nahlas hudbu, on to rád nemá... Hodně ponocuju, on zase vstává brzo do práce. Je toho hodně, ale jsem připravená se v tomhle všem podřídit.

I když jste jak píšeš z podobného prostředí, můj přítel tak ostře vyhraněný vůči zvířatům zase není a už vůbec mu to není nějak vyloženě odporné, jako tobě. Spíš ten vztah zvíře - člověk nechápe, není mu jasné, proč to ty lidi dělají, když jim to v podstatě ten život dost komplikuje. Neumí přijímat to, co lidem zase zvíře dává zpátky. Před touhle kočkou jsem měla ještě jednu, která mi umřela a on byl přítomen mému naprostému nervovému zhroucení. Proto asi taky chápe, že zrovna tohle je pro mě hodně důležité a že zvíře ke štěstí potřebuju.

Samozřejmě, že kdyby to bylo postavené buď přítel nebo kočka, tak je řešení jasné, přítele ke štěstí potřebuju přeci jen víc To je ale už opravdový extrém a snad taková situace nenastane.

Vidíš, mě by zase přišlo sobecké, kdyby on nutil mě vzdát se něčeho, co je pro mě hodně důležité, kvůli vlastnímu pohodlí.

Tak s tím naprosto souhlasím! V některých lidech ale prostě přetrvává názor, že kočka je špinavá a smrdí. To fakt není pravda, a neplatí to jen pro bytové kočky... Když je venku bláto, my chodíme domů s botama od bahna, venkovní kočky ale mají pořád sněhobílé tlapičky... Nechápu

Tohle určitě problém nebude, moje kočka je ve spoustě ohledech spíš takový pejsek Na domov právě moc fixovaná není, spíš naopak, chce být tam, kde jsem já, taky hrozně ráda zkoumá nové prostředí. Stěhovala jsem se s ní už několikrát a nebyl problém, často jí s sebou taky někam vozím, třeba na chalupu a tak.

Pro mě je třeba obrovský kompromis to, že s ním budu bydlet v bytě ve městě. Jsem z vesnice, hned za domem jsem zvyklá mít přírodu, doma jsme vždycky měli spoustu zvířat... Vyměnit tohle za 2+1 bude pro mě prostě těžké. Taky jsem zvyklá pouštět si doma úplně pořád nahlas hudbu, on to rád nemá... Hodně ponocuju, on zase vstává brzo do práce. Je toho hodně, ale jsem připravená se v tomhle všem podřídit.

Jak to tak čtu, tak jste asi každý jiný, ale podřizovat se? Jde o toleranci. Jasně, že člověk chce mít svůj klid, ale pokud mu tu hudbu nepustíš nahlas, když zrovna spí, tak co..když ráda ponocuješ, tak ponocuj a on ať jde spát..neznám tě je mi do toho houby, ale podřizovat se? Jasně..když spolu lidi bydlí musí se navzájem tolerovat a trošku se omezit, ale podřizovat se proti tomu jaká já jsem..nikdy nejlepší jsou takové, co se podřídí komplet a div by se nepřerazili kvůli tomu to pak končí špatně. Nepíšu to jen tobě, ale celkově aby ses nepodřídila moc a neztratila sama sebe na to bacha. Pak ti to jednou stejně může vyčíst

Reaguji na EleanorWoods:
Díky za podporu Já tohle téma spíš založila proto, abych se dozvěděla, jestli je možné človeka, který ke zvířatům nemá žádný vztah nějak postupně "předělat", aby je rád měl. Myslím tím aby ho to nakonec taky dokázalo nějak naplnit a nebyl to pro něj jen kompromis kvůli přítelce

Mimochodem, četla jsem nějaký průzkum o vlivu zvířat na výskyt kardiovaskulárních onemocnění u lidí. Vyšlo z toho, že u lidí co mají kočku je o 30% nižší riziko infarktu. Myslela jsem si, že tam nějaký rozdíl bude, protože zvíře umí člověka uklidnit, není tolik ve stresu... Ale že tam bude až tak velký rozdíl, to mě teda hodně překvapilo.

Reaguji na EleanorWoods:
Jo, slovo podřizovat jsem zrovna nezvolila vhodně Jsem prostě typ člověka, co je hodně tolerantní, ale to samé zase požaduju od druhých a nenechám se vyloženě omezovat. Na příkladu té hudby... Chápu, že někdo má problém při puštěné hudbě něco dělat, učit se, pracovat, číst si... Já to mám zase ráda. Ale tak nebudu přeci nikoho takhle omezovat, když chce něco z toho dělat. Ticho mi nevadí, můžu si to taky pustit do sluchátek nebo když nebude doma A ponocuju pořád, mám zvrácený denní režim a s tím prostě musím něco udělat, abychom byli vůbec spolu, ne abych já chodila každý den spát, když on bude vstávat

Ano, možné to je, v okolí mám takovýchto "případů" několik.
Je fakt, že třeba můj táta si nikdy vřelý vztah se psy nevybudoval, na straně druhé je bere jako součást rodiny, cítí za ně zodpovědnost a stará se o ně, je pro něj samozřejmé udělat první poslední pro jejich zdraví. I když milovník zvířat z něj v pravém slova smyslu není a už nikdy nebude.

tak to bude v pohodě. Držím palce, aby si partner na kocoura brzo zvykl