Stavy úzkosti a nic nechtění

Ahoj, já už Ti neodpověděla viď? Se teď učím na zítřejší zkoušku. Ale hned to napravím.
Jinak tu už na několika tématech řeším podobný problém. Akorát, že já mám tu úzkost z toho, že nemám s kým co podniknout a že nemůžu a čeká mě kopa učení. A pak se třeba sama těžko k něčemu přinutím, protože to je jak balvan... Už aby byl konec tohole, to zvládnem

já jen holky, nechápu, proč se tolik lidí trápí samotou. To přeci znamená, že někde blízko musí být další trápící se človíček. Tak proč je tak těžké ho najít a být s ním?

Já to mám, když mě něco konkrtíního trápí, a nebo mám starosti, které nevím jak mám vyřešit. Mám pak pocit, že se nemůžu nikomu svěřit a zase bych jen lidi kolem otravovala, co musí věčně poslochat, že mě něco trápí na srdíčku. Od Vánoc se snažím jest zdravěji a cvičím, taky jsem se k tomu dokopala, ale asi největší změna je, že se necítím tak unavená, když neponocuju a jdu normálně spá. Podle mého přes zimu je ideální čas na to, aby se člověk necítil moc dobře. Počasí, tma, nepřidá na náladě

nelunka: s tou samotou tě chápu, taky mám tyhle stavy, pak brečím a mám pocit, že všechny otravuju a je mi líto, že něco kvůli mě musí řešit, hlavně ty lidi, kteří mi moc chtějí pomáhat a být mou oporou. paradoxně mám pak pocit, že jsem ještě více osamělá, nechci je obětžovat. Každý má dnes problémy.
Všimla jsem si, že se poslední době vyhýbám společnosti, né, že bych nebyla ráda s rodinou, přítelem, jeho rodnou, to je ok ale nejdu mezi lidi, co neznám. Snažím se ale nepodvolovat se tomu, něco dělat, zksuit se vybrečet a druhý den nějak lépe fungovat.

Přidávám se.. poslední půlrok jsem vyloženě prozevlovala. Od ničeho, nikam. Dřepím tady, na FB, pak si prohlížím e-shopy s oblečením atd. místo toho, abych napsala byť i jeden řádek diplomky, našla si aspoň nějakou práci, naučila se anglinu, sportovala...
Jsem strašná a strašně se za to na sebe zlobím, ale ani mě nehne s tím něco dělat. Vůbec nevím, co to je nikdy jsem tohle neměla, byla jsem vždycky dost vytížený a aktivní člověk. A najedou jakoby se něco zlomilo a pravý opak. Motivace žádná, vůle žádná...

Já se k vám taky přidávám..Práce je pořád dost..můžu se učit,uklízet,jít někam ven s kamarády,se psem na procházku,k babičce..místo toho se ani nějak neučím,protože jsem vždy moc unavená a usnu,úklid mého pokoje počká,s kamarádkama bych ráda pokecala,ale bojím se jim napsat,že bysme si neměli moc co říct přitom když se potkáme tak se vždy rozkecáme,že pak vše ani nepořešíme..k tomu mi před 5měsíci umřel taťka a to na náladě opravdu nepřidá,protože na něj pořád myslím a neustále brečím..já s tímto neotravuju nikoho,protože jsem taková,že si radši vše nechávám pro sebe a když už někomu něco říkám tak člověku musím dost věřit,ale přítel na mě pozná i to,co nepoznám snad na sobě já takže pro něj sem průhledná byť se usmívám sebevíc někdy mám pocit,že zná on líp mě než já sebe..

Já to mívám, když se tak nějak nakupí moc úkolů a požadavků. Pak nevím s čím začít, práci stále oddaluji, nicméně přibývají další a další úkoly a nabaluje se to jak sněhová koule. Nicméně až to dosáhne nadkritického množství (stejně jak u spuštění řetězové reakce v atomové bombě) se na sebe naštvu a začnu intenzivně řešit. A pak jsem se sebou spokojená. Někdy je na to dobré, jak říkávají mí kamarádi, si jít s partou tzv. "vylít helmu".

Ahoj holky,
já jsem na tom úplně stejně. Úzkostmi a panickými poruchami trpím celý život, ale poslední měsíc se přidaly skutečné deprese a nevím, co s tím. Nikdy jsem to nezažila. Mám 3 malé děti, mateřskou jsem si až do teď užívala, pořád něco s dětma podnikala, starost o domácnost mě bavila, s kamarádkami se stýkám....ale od Vánoc je to horor. Je mi úzko, nejsem schopná se uvolnit, užít si děti, někam vyrazit, uklidit, navařit... Konečně jsem se odhodlala jít k psychologovi. Dobrali jsme se společně příčiny mých úzkostí, moc mi to pomáhá, ale depka a znechucení celým světem mě neopouští. Ach jo. Že by to počasí? Já nevím

holky já to zažívala také, doporučuji Bachovy esence....!! mě z toho dostaly...mám několikaletou zkušenost osobní, mohu jen doporučit!
http://www.shift-centrum.com/bachova-kvetova-terap ie.html

moje sestra to ted použila na pejska nemocného, nebo na syna, který ji dost zlobil, měl stavy velké úzkosti a za 14 dní je to o 90% lepší a zase se to zlepšuje

chodila jsem k paní, která se tím zabývá, nenechávám si to posílat přes net
ale některým z vás by stačili třeba pouze kapky Krizovky.......ty mám stále doma po ruce
ostatní kapičky se dělají přímo vám na míru.......podle vašich problémů

jinak vidím, že ten náhodný odkaz mohou využít lidé z Prahy, já jsem ale z Brna
kdyby jste chtěli kontakt nna tu super paní z Brna, tak se ozvěte

Takové pocity mám posledních několik měsíců bohužel také. Nic mě nebaví, nic se mi nechce, nevidím smysl v ničem co jsem až doposud dělala ráda. Najednou absolutně nechápu smysl toho všeho.. Svět a všechno v něm je mi najednou strašně cizí. A divím se, že to nikdo nevidí jako já. Připadám si sama, štve mě škola, štve mě práce, ani kamarádi už mě nedovedou rozptýlit.. Občas se jim to povede, ale jen na to dobu, co jsem s nimi, jakmile se ocitnu zase sama, už v tom lítám znovu. S přítelem to také není úplně lahoda (byl teď dlouho v zahraničí). Pomalu se v tom začínám topit, abych se úplně neutopila, zkusila jsem si nedávno založit blog a tam ventiluji svoje pocity.. Ani mi nejde o to, aby to někdo četl, jen mám potřebu to ze sebe dostat. Říct to přátelům nebo rodině jsem se pokoušela, ale mám pocit, že to nechtějí slyšet, nebo tomu nerozumí.. vždy řeknou, že řeším kraviny.Už moc nevím, co s tím.. hledala jsem moudra v knihách, ale žádná mě z toho zatím nedokázala vytáhnout.