Starší, rozvedený, 2 děti

Taky jsem zvědavá
Věci vždycky dopadnou tak, jak dopadnout mají
Držím vám palce oběma, MissDior

Můžeš být a nepoznáš to Takový muži v tom umí chodit....Ale zkus to uvidíš, za to nic nedáš

Reaguji na MissDior:
Má to svá pro a má to svá proti. Věk jako takový překážkou být nemusí, pokud to oba dva - anebo jeden z páru - neustále nepředhazují a nepřipomínají. Můj manžel měl také tendence přesvědčovat mě, že je pro mě starý a že mi už nemůže dát to, co by mi dal mladý kluk. Bylo to na začátku vztahu. Řeči tohotoho typu jsem rázně utnula a už se to pak nikdy neopakovalo. Z věkového rozdílu si děláme spíše legraci. Každopádně je pro vztah nejlepší, pokud nikdo na ten věkový rozdíl nepoukazuje. Na druhou stranu - to, že na ten věkový rozdíl poukazuje teď, na začátku vztahu, může být vlastně dobře. Pokud bych to brala podle svého manžela, tak má prostě strach, že ti "zkazí život". A strach má podle mě proto, že tě má rád. A to je dobře. Když si tenhle "věkový problém" vyjasníte (tj. hlavně si jej ujasní on sám), pak je to v pořádku.

Děti - jak jsou staré? Vídá se s nimi? Jsi připravená na to, že u vás mohou být každý druhý víkend, že když budou potřebovat, tak pro ně táta něco bude chtít udělat, zařídit, dovézt? Exmanželka - opravdu by bylo dobré zjistit, proč vztah nevydržel, kde se stala chyba. To, že je rozvedený, je opravdu velké plus, začínáte s čistým stolem.

To, že měl už jednu mladou přítelkyni... asi bych to až tak neřešila, ani to, že měl tendenci zahrnovat ji dárky. Zřejmě na to má, částečně se chtěl před ní ukázat, něco jí dopřát - nevidím na tom nic špatného. Jen bych se zase znovu zajímala, proč se rozešli. Navíc jak píšeš - ani nešlo o vztah. Možná si chtěl napravit pošramocené sebevědomí. S ní asi neřešil, že je to o tolik starší, s tebou to řeší. S ní mu nešlo o vztah a s tebou by jej zřejmě chtěl - další plus pro tebe.

Já vztahům, kde je věkový rozdíl, věřím, protože v něm žiji. Rozdíly mezi starším a mladším partnerem samořezjmě jsou a uvědomuji si je - můj manžel například absolutně neřeší malichernosti, které byli schopní řešit moji vrstevníci. Na druhou stranu se starší chlap špatně odnaučuje zlozvykům. Pokud to jsou zlozvyky, které se dají - jako v našem případě - přejít, pak to nevadí Fandím i tobě a jsem zvědavá, jak to celé dopadne.

PS: subjektivní pocit na závěr: mně by lehce vadilo , kdyby mě někdo zahrnoval tím "okouzlující, krásná... " atd. Vadilo by mi, kdyby si ke mně starší muž vypěstoval nějaký "vzhlížící postoj". Anebo ať si jej vypěstuje, ale musí to být oboustranné. Ale jak píšu - je to subjektivní pocit, pro mě by to bylo lehce varováním. Nevím, jak to máš ty (a co píšeš ty jemu )

Reaguji na lusinda:
Reaguji na ShoesManiac:
V životě jsem nebyla tak nesvá - ano, samozřejmě jsem měla před schůzkama nervy, ovšem momentálně je to něco příšerného.
Já už na tom nevidím absolutně nic pozitivního - dneska jsem byla na obědě s člověkem, u kterého si budu dělat praxi - 40 let, rozvedený - a dost na mě dolehlo to, co by případně bylo za 10, 15 let.
Doufám, že to nějak do víkendu zvládnu - chci tomu dát šanci a stále tomu věřím, ovšem těch možných problémů, komplikací je tolik...
Končím s negativními prognózami, dám vědět po schůzce .

Reaguji na martinam:
Nerada bych se do takové situace dostala...

Reaguji na laala:
Moc děkuji za příspěvek.
Ano, přesně to je jeden z mnoha jeho argumentů - nemůže mi zkazit život, zasloužím si někoho perspektivního, pokusíme se být kamarádi - ovšem to z jeho strany nepůjde. Je mi to hodně nepříjemné, sama si nejsem v této chvíli ničím jistá, takže ho prostě nemůžu přesvědčovat, že spolu zůstaneme až do smrti, že je mou životní láskou atp. Já se do něj "pouze" zamilovala a dál se uvidí... Vím o něm asi všechno to, co by mohlo být příčinou k okamžitému přerušení vztahů (jeho rozvod, děti) - ano, já si předstvovala někoho trošku jiného, ovšem nikdy tam nebylo to "ono", co cítím právě k němu... proto tomu věřím a chci to zkusit.
Děti - 6 a 14, tráví s nimi každou volnou chvilku, každý den je vozí do kroužků, domů... prostě je zbožňuje. Toho se bojím ze všeho nejvíc, abych na ně prostě nezačala žárlit - jo, láska k ženě a k dětem je přece něco úplně jiného, ale pro mě je to dost neředstavitelné, já žádné nemám a ani v současné chvíli neplánuji (na druhé straně si uvědomuji, že takový muž by byl úžasným otcem právě těch mých dětí). Snažím se připarvit se na fakt, že nebudu nikdy na tom pomyslném prvním místě - pokud půjde o děti, tak já budu stranou .
Příčinu/y rozvodu neznám, doufám, že si o tom někdy budeme povídat - ale těžko tento víkend.
Já tu jeho přítelkyni taky neberu jako něco hrozného - vím, že rozvod velmi těžce nesl, takže mu asi pomáhala ven z depky - a za to dostávala dárečky - no proč ne, jsem sice jiná, ale vlastně docela chápu takové holky.
A věkový rozdíl - nevím, toho se snad ani tolik nebojím, jsem velmi stálý člověk, myslím, že jsem schopna milovat člověka pro to, jaký je... ne, jakou zastává profesionální roli anebo jak vypadá. Navíc mě v současné chvíli opravdu šíleně fyzicky přitahuje - nevím proč, ale jsem hotová z myšlenky na to, že mě obejme a nepustí .
Já k němu začala vzhlížet jako první, ovšem ne tak okatě... nejsem schopná psát anebo říkat takové věci... asi ty mé náznaky chápe správně, proto je mi to spíš příjemné, ale zřejmě je to z jeho strany dost předčasné...

Mohla bych se jen z čisté zvědavosti zeptat, jak veliký je mezi vámi věkový rozdíl?

A ještě jednou děkuji za úžasný příspěvek!

Reaguji na MissDior: o necelých 20. Nebylo mi ještě 25, když jsme spolu začali chodit a určitě jsem neměla v té době nouzi o příležitosti seznámit se s někým ve svém věku.

S tím věkem si to musí ujasnit on. Mně to manžel psal v smskách - ať na něj zapomenu, ať si najdu mladšího, který mi dá to, co on už mi dát nemůže, že je jeho chování sobecké a že mi nechce ubližovat. Pamatuji si to jak dnes, mně to docela naštvalo a rázně jsem mu dala najevo, že když si budu chtít najít někoho jiného, tak to udělám, ale až budu chtít já, ne on. Pak s tím přestal. Opravdu k tomu musí dojít asi sám - já osobně bych dala jen najevo, že mi ty řeči vadí. Třeba mu to nedochází a bere to jako jakousi velkorysost...
Můžu s klidem říct, že manžel mě fyzicky přitahuje více než na začátku. A na to, že mě obejme a nepustí, se mohu spolehnout pořád. Nevím, ale u mladých kluků jsem se na tohle prostě spolehnout nemohla a vadilo mi to. Někdo má raději stejně starého nebo mladšího partnera a někdo staršího. Na věku prostě nezáleží, zamilovat se je možné do kohokoliv a mít s ním trvalý vztah také. A každý věk s sebou nese pozitiva a negativa a je jen potřeba se s tím sžít. Pokud se to podaří, pak může být ten vztah super v jakémkoliv věku.

Děti. Já si nemyslím, že by to měl třeba můj manžel postavené tak, že na prvním místě jsou jeho děti a až potom já. Podle mě se to ani takto srovnat nedá - a navíc chlapi to mívají jinak než ženské, u kterých je na prvním místě většinou dítě. A vždy záleží na konkrétní situaci. Jistě - pokud budeme doma a dětem se něco stane, samozřejmě se tomu člověk podřídí a manžel by za nimi okamžitě jel. A z druhé strany - pokud začnu rodit a děti budou potřebovat odvézt třeba domů od autobusu, který je přivezl z hor, jsem na prvním místě prostě já. Ještě se nestalo, že by se seběhly dvě závažné situace najednou... Na druhou stranu - my to nemáme tak, že by manžel každý den kvůli dětem někam jezdil a něco jim zařizoval - a kdyby to tak bylo, tak by mi ta rozpolcenost jeho života asi trochu vadila - i kvůli němu, že je pořád jakoby v pohybu a žádný odpočinek.

Já si myslím, že v tvém případě je to strašně jednoduché. Nejsi vůbec ničím svazována, on je rozvedený, takže vlastně nic neriskuje, ty máš sice přítele, ale asi to není úplně ono, takže také nic neztrácíš... Normálně to můžeš zkusit a když ti to nebude vyhovovat, zase z toho vycouváš. Jde o naprosto normální vztah, kde jsou akorát navíc ty děti. Věk je podle mě vedlejší. Reakce okolí - blízkého i těch, co tě neznají - mohou být negativní. U nás byly. Společní přátelé nám velmi fandili, ale třeba příbuzní nám myslím šance nedávali a mí kamarádi, kteří manžela neznali, to viděli dost černě. Už to přehodnotili, i rodina z mé strany. Z manželovy ne. Nejvíce negativní reakce mají lidé, kteří nás v podstatě neznají.

Reaguji na MissDior:
Ahoj,
těch věcí, které musíš vyřešit je víc. Za prvé by sis měla uvědomit co vlastně chceš, chápu, že někdy je to dost těžké. Jenže otázka mám být s tím nebo oním není dobrá.
Prostě pokud chceš nový vztah zkusit, rozejdi se s nynějším přítelem bez ohledu na to jak to s novým dopadne.
Pokud nechceš, prostě to nech plavat.
Nový vztah se nedá skutečně budovat pokud ještě původní není skončený a jít z jednoho vztahu do druhého obvykle moc dobrého nepřináší.

Pak je tu další věc, kterou zřejmě teď ještě nevnímáš. Tvůj "nový" partner má dvě děti, to znamená, že si je nejspíš občas bere k sobě, tráví s nimi čas a také jim a nebožce dává značnou část svých příjmů.
Tobě je 23 jestli jsem správně četla. Nedá se očekávat, že bude schopný jako otec i jako partner tak, aby Tě jeho děti nijak nezatěžovaly, i když výjimky existují.
To podstatné je to, uvědomit si, jestli jsi schopná ustát docela běžnou variantu u rozvedených otců... péče o cizí děti, které Ti dělají naschvály, hygiena, děkuji a prosím je pro ně neznámý pojem. Žárlivost vůči Tobě, ztráta soukromí, investování energie a peněz do bezedné studny. Ataky nebožky a pravidelné žádosti na zvýšení výživného, sdělování osobních informací u soudu. Trávení dovolených s dětmi, odříkání běžných věcí kvůli nim atd.
Je samozřejmě možné, že jeho děti jsou normální puberťáci a nebožka skutečná maminka, kterou zajímají její děti, namísto msty bývalému manželovi a tohle všechno Tě vlastně částečně mine, ale.....takový zázrak se často nestává.

A pak jsou tu samozřejmě další aspekty vztahů jako takových.
Nezávidím Ti a upřímně po zkušenosti, kterou mám...svého manžela miluji a po všem co jsme spolu prožili, nehodlám se ho vzdát..., ale stát na začátku s tím co vím, nešla bych do toho znovu.

Hodně štěstí.

Reaguji na Veselka10:

Se vším naprosto souhlasím... zvlášť s pasáží o tom, jak by mohl Váš život vypadat, když spolu budete. Asi bych si taky znovu rozmysela, jestli si začít s člověkem, který rodinu vybudoval s jinou ženou... A to svého partnera taky miluju a nehodlám se ho vzdát.

Reaguji na Kathalin:
Ne nadarmo se říká, že vlastní zkušenost je k nezaplacení.
Přiznám se, že byla doba kdy jsem naprosto nevěřila, že by to takhle mohlo vypadat.

Reaguji na Kathalin:
Reaguji na Veselka10:
částečně souhlasím, částečně ne. Já šla opravdu ze vztahu do vztahu. Jenže ten "první" vztah byl spíše nevztah. Nějak jsem neměla chuť ho ukončit, bylo mi dotyčného líto. Pak to šlo najednou strašně snadno a rychle. Žádné problémy v tom "druhém" vztahu mi to nezpůsobilo. Jak tak čtu o MissDior, myslím, že ani u ní to nebude problém.

Teď ještě znovu k těm dětem, věku, atd... Starší dítě je podle mě již tak staré, že bude "maximálně" dělat naschvály, ale žádnou péči od Miss Dior coby náhradní matky už nepotřebuje. Myslím, že všechno kolem něj bude schopen zajistit jeho otec. Ale stejně jako vy bych viděla problém u mladšího dítěte, tam bude asi potřeba, aby se Miss Dior s ním nějak sžila a fungovala. Ne jako náhradní matka - matku to dítě má, ale stejně nemůže to dítě ignorovat a musí fungovat jako jakýsi výchovný element, nemůže stát podle mě někde stranou.

Ideální je, když se nové partnerce podaří s těmi dětmi navázat normální vztah. O takových případech jsem slyšela. Dokonce znám případ, kdy nová partnerka vlastně převzala roli maminky u cca 14tiletého kluka - a když jsem jí slyšela vyprávět, jak to u nich funguje, jak si za ní chodí nevlastní syn pro pomazlení, moc jsem jí to záviděla. Myslím ale, že hlavní háček spočívá v tom, že ona byla věkově jinde než já. Já jsem se takhle s dětmi nesžila a myslím si, že je to dané věkem.

Nakonec stejně záleží spíše na dítěti a matce, než na otci a nové partnerce, jak to celé dopadne - a nová partnerka to až tak moc neovlivní. Dále si myslím, že co se týče financí, času a dovolených, vše může fungovat ke spokojenosti všech. Stejně jako "naše" matka občas jezdí na dovolenou sama bez dětí, i my to děláme. Dále, chlap může být velkorysý co se týče vyživovací povinnosti, ale mělo by to být do té míry, aby sám neživořil. Všechno se dá udělat tak, aby to bylo spravedlivé a ke spokojenosti všech.

Jinak já když se podívám zpátky, tak to bylo všechno vlastně těžké, ale výsledek stojí za to a i kdybych věděla, jak to bude těžké, šla bych do toho rozhodně znovu.

Reaguji na laala:
To co píšeš o dětech je dá se říct takový ideál, který dost často bohužel nefunguje. Tím neříkám, že nemůže, ale.....

K péči...ano jistě, že se může postarat partner a navíc by i měl..jenže upřímně kolik chlapů uklízí po sobě natož po dětech, kolik jich vaří a mnoho jiného. Ono to vypadá jako banalita, ale když máš desetkrát za den sbírat ****** po dětech co se jen válí u televize nebo počítače..
S financemi, jistě chlap může být grand...jenže ono upřímně, výživné v řádu 2-6 tisíc, k tomu měsíčně 2+tisíce na ostatní pro děti....kolik chlapů může ještě dávat něco k tomu?
Takže velkorysost je sice hezká, ale....
Navíc děti jsou často kromě jiného používáni jako špioni a pokud je biomatka mrcha, stačí něco nového a další soud je na krku.
Je toho mnohem víc, nedá se to takhle jednoduše napsat v pár bodech.
Podstatné je zhruba to, že pokud je biomatka skutečnou matkou a prioritně jí zajímají děti a v jejich zájmu tedy skutečně jedná, nejen zájem pasírovaný přes peníze a vše jen proti otci a nové partnerce, má skutečně vyhráno.
Pokud je to opak, což se týká zhruba 80% biomatek, je to jen pro silné a odolné nátury.

Souhlasím s tebou ve všem. Jen chci říct, že záleží i na chlapovi, jak se postaví k případnému vydírání ze strany biomatky i dětí, jak se vyrovná s případnými pocity jakési viny, které má třeba tendenci kompenzovat kupováním věcí navíc, jak se vyrovná s telefonáty ze strany matky, která neustále prudí a něco chce. A taky záleží na té nové partnerce, jak si to doma zařídí, aby jí manželovy děti nedělaly v obýváku ****** a slušně stolovaly

Podle toho, co píšeš, můj manžel silná nátura asi je - přitom nemám pocit, že by péči o své děti nějak zanedbával nebo šidil...

Reaguji na laala:

Reaguji na Veselka10:
Opět souhasím . Není mnoho mužů (těch normálních). kteří by po rozvodu netrpěli pocitem viny, že opustili rodinu a tak spoustu věcí přehlíží, přehání, přeplácí ve prospěch původní rodiny atd (zabezpečit děti je samozřejmost, aby mě někdo nechytal za slovo).. Jak už jsem kdysi psala v jedné diskuzi, není moc mužů, kteří umí skloubit potřeby původní a nově vzniklé rodiny tak, aby byli spokojeni všichni. A nejvíc právě záleží na tom muži, jak vše bude fungovat, jestli bude spravedlivý, opravdu pochopí, že je již rozvedený a jeho minulost nebude negativně zasahovat do toho nového vztahu. Pak by si zakladatelka měla uvědomit, že je tu ještě asi i maminka s tatínkem partnera a tam taky možná bude bojovat o místo vedle jejich syna. Pak sledování, jak se chová k jeho dětem atd... Je toho strašně moc a budou na ni kladeny celkem velké nároky. Je mladá a ať si raději najde svobodného a hlavně bezdětného. Ušetří si spoustu slz a utrápených nocí..
A pak až bude mít vlastní dítě, jako maminka zas bude upřednostňovat vlastní dítě a spoustu věcí bude muset překousnout, protože jak píše Veselka10, biomatka jeho dětí, bude jednat zase v zájmu jejich dětí a nemyslím tím jen finanční zajištění.. Jestli je připravena, tak přeji hodně štěstí v novém vztahu . Ale bohužel většina žen připravena není (při prvním takovém vztahu) a je jen prostě zamilovaná. Pak si až časem začne uvědomovat o co těžší takový vztah je...

Reaguji na Veselka10:
Taky jsem žila chvíi v iluzi, že takhle to vypadat nikdy nebude . Ale popravdě, já si ani vlastně neuměla vůbec představit, jak to bude. Nějak jsem to neřešila. Pro mě bylo hlavní to, že se s partnerem milujem. Pak to procitnutí bylo hodně zajímavé .