Společné financování domácnosti

v jednom vztahu jsem měla na starosti peníze já...bývalej by to rozfofroval za kraviny. Platy jsme měli podobný. Dalo se to dohromady, zaplatil se nájem alimenty, telefony a jídlo a každýmu něco zbylo. S dalším přítelm to bylo úplně jinak. Vydělával několikrát víc než já, takže nájem platil on. I nějaký větší výdaje, skříň, ledničku. Ale spolu jsme bydleli jen třičtvrtě roku. Jídlo přes týden jsem platila já, o víkendu jak kdo. Drogérku vesměs taky já. Když jsme někam šli tak přítel a věci na sebe každej sám...určitě bych to řešila dle výše platu.Když se musí platit větší nájem+něco dávat na jídlo a ostatní a někdo má opravdu menší plat, tak s tím vycházet nemusí.Hlavně to záleží na domluvě. Chtěla bych asi dávat penízky na základní věci dohromady+na nějaký spoření a aby každýmu zbylo na koníčky, oblečení a věci pro svou potřebu.No a rozhodně né aby pak chlap vydělával, ženská dávala vše do domácnosti a na rodinu a pomalu jí nic nezbylo....

Pokud spolu žijete jako manželé, mělo by podobně fungovat i všechno ostatní. Nějak si nedovedu představit, že bychom s manželem všechno přepočítávali napůl. Ani v manželství člověk neví, jestli je to na věky. Papír není na nic záruka. Spíš byste si měli ujasnit, proč spolu bydlíte. Pokud proto, že spolu chcete zůstat, jste jako manželé.A v manželství se většinou partneři doplňují. Jeden třeba víc peněz přináší, druhý dává svou práci, něhu, lásku. Jak toto přepočítat na peníze? Pokud čekáte, že se rozejdete, podle dohody. Potom ale nechápu, proč spolu bydlet

Naprostý souhlas s ilka1

A kdybych šla do detailu a měla peníze za jídlo rozpočítávat se svým chlapem napůl, tak jsem v nevýhodě, sní toho mnohem víc.

Někdo tady psal o společném účtu, který se v případě, že se partneři rozejdou, rozdělí spravedlivě na půl. To mě pobavilo - pamatuji si moje rodiče, kteří spravedlivě napůl dělili pilou stoly a spotřebiče. Když se brali, tak se také měli moooc rádi a mysleli si, jak se domluví, jako rozumní lidé.Rozhodně nechat si vždy vlastní peníze. Jeden společný účet je ok. Vytunelovaný účet je snadné rozdělit - 0 /2 = 0

Jsme s manželem skoro 12 let a on má odjakživa větší příjem - tudíž platí veškeré výdaje - energie, bydlení,dovolené,hypotéka atd...
Pokud jdeme na nákup platí ten kdo má u sebe peníze a v hospodě to samé...Nemáme společný účet, ale jsme MY. Nikdy jsme neřešili kdo co projedl, kdo co propil a co si kdo koupil na sebe...Tohle rozdělování se mi vždycky příčilo - vyrůstala jsem v tom, táta dělil i benzín z výletů...A to prostě nekoušu...
Před pár lety jsem začala docela slušně vydělávat a 9 měsíců nekouřím a ušetřila jsem nám letos potichu na dovču - ta hrdost v manželově očích byla k nezaplacení

Chápu, když jsou dva s menším platem, tak to nejde neřešit, ale pokud jste pár jste MY - tak to mám já. A v takovém případě bych dávala peníze na jednu hromádku a z té by šlo vše - moje sestřenice to tak má leta a funguje to. Dají výplaty dohromady - poplatí co musí a pak z toho berou na nákupy a své potřeby - jen si to hlásí, aby měli přehled a i ze společného šetří...

Takže podepisuju se pod Ilka1 - dokud na vztah koukáme já a ty, pak nejste MY a potenciálně neustále čekáme kdy to skončí a v takovém vztahu nevztahu bych nechtěla být...

Souhlasím s ilka 1, tlapka6.
Mě by teda zajímalo, když některé řešíte, že budete vše platit na půl a že máte každý své peníze( kdyby náhodou jste se rozešli), tak jak to budete řešit ,až budete na mateřské, budete dostávat *** a bude vás manžel živit a vše platit sám- to už nebudete řešit moje a tvoje že? A řešit kdo co jí a kdo co projí mi přijde úplně trapné. Takovou ženskou bych fakt doma nechtěla( být teda chlap).

Tak my to máme takhle (přítel toho platí víc, protože má o hodně vyšší plat):
snoubenec platí byt a auto + věci kolem (el., vodu, plyn, benzín, internet...)
a já platím jídlo, drogerii, čistící prostředky atd.
Zábavu platí ten, kdo u sebe má hotovost - ale většinou je to na chlapovi

Sice máme dva účty, ale peníze bereme jako společné, takže když u sebe třeba nemá hotovost, vezme si ode mě a naopak.

Co se týká šetření - každý na svém účtě necháváme peníze, které zbydou z výplaty po zaplacení všech věcí + zábavy.

Jsem studentka na VŠ a můj měsíční příjem je tak 2000 Kč (+ 2500 Kč kapesné od našich ale to lehce sežere škola, do které dojíždím a jsem tam celý den). Takže veškeré finance jsou na příteli. Do restaurace chodíme jen když si to zasloužíme (splněná zkouška, výročí apod.) a tam platí on, já, podle toho, kdo má hotovost u sebe, přes týden malé nákupy platím já (čaje, pečivo, sýry) větší nákupy přítel (ale občas i já, když zrovna mám po výplatě) ale NIKDY ani na začátku vztahu jsme si nic nedělili na půl. Jsme spolu téměř 6 let a přítel vždy říká, že až dostuduju a bude ze mně inženýr, že pak ho budu živit zase já děláme si z toho legraci. Ano občas mi je trapně, že to platí vše on, ale já jinou možnost prostě nemám. On koupí jídlo, ale já mu uvařím, vyperu, uklidím, polaskám . Peníze, to je to poslední na co ve vztahu myslím). Podotýkám, že nemáme děti a bydlíme spolu velmi výhodně a levně.

u nás přítel financuje vše týkající se domu - rekonstrukce atd. Já mu přispívám 2tis měsíčně na elektřinu (vodu a odpad máme vlastní)
do toho 1x za 14 dní kupuji větší nákup, drobné nákupy hradíme oba jak kdo má čas jít nakoupit.
Dovolené platíme napůl, výdaje za zvířata taky.

Osobně znám spoustu lidí, kteří mají striktně rozděleno, co kdo platí. Mě tenhle způsob nevyhovuje.
S bývalým přítelem jsem to měla tak, že peníze byly společné, on vydělával tedy výrazně víc. Já z té celé hromádky platila účty, drobné výdaje jsme si prostě přiměřně brali dle potřeby..věděli jsme kolik musí být na účty a příliš jsme nerozhazovali. Nákupy jsme převážně dělali společně. O větších investicích jsme se spolu domlouvali zda si to můžeme či nemůžeme dovolit. Nikdy jsme s tím neměli nějak zásadní problém.

Teď s manželem je to trochu komplikovanější, protože on byl zvyklý vždycky všechny účty platit sám a obecně výdaje mít pod vlastní kontrolou a hlavně se nesvěřovat se stavem peněz.
Takže domácnost aj. platí on a případně se podle možností na něčem konkrétním domlouváme. Starost o účty apod. jsem převzala já. Ale je to potíž, protože nikdy nevím kolik vlastně ten který měsíc zrovna máme k dispozici a tak se dost špatně dělají nákupy a vůbec plánuje hospodaření.

Obecně mi model společné kasy, každý podle svých možností, připadá nejlepší, pravidelné výdaje jsou jasné a každý si pak může podle potřeby a zůstatku vzít co potřebuje. Ale je nezbytené, aby oba byli přiměřeně zodpovědní a jeden druhého nezneužíval.
Vůbec se mi nelíbí způsob, který ještě i dnes někdo praktikuje, že např. chlap odevzdává celou výplatu a dostává kapesné, to mi připadá ponižující.

To je jak kdybych tvůj manžel byla já Taky nesnáším když má pod kontrolou někdo moje peníze... byt je psaný na mě, takže vše se platí z mého účtu, přítel mi měsíčně posílá částku zhruba ve výši nájmu, polovina z toho je vlastně na nájem a zbytek na nákupy, drogerii, věci kolem domácnosti. Platy máme zhruba stejné, on má možná trochu víc. Auto i koníčky si platíme každý sám, útraty v restauracích, platí on, dovolenou většinou napůl, každý máme svoje spoření, já mu zase nakupuju oblečení...Ale je pravda, že nějaké striktní dělení jsme nikdy nepraktikovali, to snad ani nejde...
Považuju za samozřejmost mít vlastní účet a vlastní peníze, prostě nejsem nějak psychicky schopná to nasypat všechno na jednu hromadu. Si pamatuju v dětství jak naši měli společnou kasu a otec vždy koncem měsíce stál v kuchyni v ruce s výpisem a chtěl po máti zdůvodnit každou položku, kterou vybrala a zda to bylo opravdu nutné.

Reaguji na PaniXY:
No to je právě to, záleží i na tom jak si lidé věří a také co je pro ně příjemnější, aby se cítili dobře.
Já zase znám úplně jiný způsob, všechny peníze ženě, ta zaplatila vše co bylo třeba, něco uložila atd. a část peněz dala do krabičky. O té krabičce věděli všichni a každý si tam mohl na své potřeby vzít, co potřeboval. Řekli si to a všechno fungovalo bez potíží.

Také si neumím představit, že bych zdůvodňovala a dokládala všechny účty. Jak už jsem řekla nejvíc mi vyhovuje model společné kasy, ze které se platí vše a nepočítá se kdo kolik přidal a každý má i zároveň nějaké svoje peníze.

Tak to právě není totéž, rozdíl je v tom přístupu, jestli Ty mu to kapesné přiděluješ a když nedáš, tak smůla a nebo si on vezme to, co potřebuje sám. Případně Ti dejme tomu řekne kolik potřebuje, to dostane a hotovo.

Já to myslela tak, že znám třeba rodinu, kde manželova výplata chodí na společný účet, ale kartu má jen jeho žena a ona rozhoduje striktně o tom jestli mu dá nějaké peníze a on vždycky musí dobře zdůvodnit na co je potřebuje. To je ponižující, že o všem, co on chce koupit, rozhoduje ona.

Reaguji na lusinda:
Naprostý souhlas. Ono v téhle rodině je toho trochu víc.
Víš on ten chlap je normální mužskej se svými klady i zápory, ale to, co dopustil, aby se stalo, je hrůza.
Manželka řekne a hotovo, měl majetek, manželka řekla přepiš ho a hotovo.
No a za situace kdy on nemá přístup ani k vlastním penězům, si říkám, že už jen chybí krůček k tomu, aby mu řekla papa a skoro v šedesáti je na ulici a úplný žebrák, i když celý život poctivě maká.
Bohužel jeho chyba, že si to nechal líbit a nezarazil to včas, později už prostě..neměl na výběr.
Takové jednostranné akty mi přijdou ponižující a naprosto nemorální.

Souhlasím s Veselkou 10 že je hodně důležité "být pár" i ohledně financí. Aby oba věděli, kolik je zruba zůstatek na společném účtu, za co se peníze /zhruba/ utrácejí, jestli je třeba začít trošku více šetřit nebo jestli si můžou ten daný měsíc dopřávat více a jaké další finanční invetice je čekají a dle toho se pak zařídí! Musí tam být zkrátka důvěra. Společný účet se dvěma kartama se mi zdá nejlepší. Zůstatek se pak dá na spoření a kapesné. Souhlasíte?