Společné financování domácnosti

Taky mě to zajímá, tak nějak to totiž také plánuji...

A s tím spořením je to složité - chcete být spolu, doufáte, že váš vztah vydrží vše, ale zároveň víte, že to tak být nemusí... to taky řeším
Noblessino řešení se mi líbí moc!

(Ale to s těmi nápoji bychom u nás řešit nemohli - já jím zdravé věci, jogurty, acidofilní mléka... a přítel se spokojí s párkem, maso mu stačí, takže bych na tom prodělala, že jo...)

Já si taky myslím, že nájem, potraviny, drogerii atd. by měl pár platit dohromady. Pak by měli na něco společně spořit /např. společná dovolená, rodina, opravy, rezervy/ a ještě by měli zbýt peníze na individuální koníčky. Zatím nemám jasno, kolik účtů by bylo vhodné - zda každý svůj + jeden společný, nebo jen každý svůj účet. Poraďte, včem jsou výhody?
Taky si myslím, že dá hodně času a energie v měsíci schovávat účtenky a vyúčtovávat náklady za potraviny a nákupy denní spotřeby. Myslím, že by se mohli partneři v hrazení střídat např. po měsíci, či půl roku...

A co se týče toho společného spoření - já bych byla pro "společnou hromádku" - myslím, že se tím vztah posiluje, máte radost kolik už máte naspořeno a můžete společně plánovat a těšit se co si koupíte.V případě, že se ti dva rozejdou, a přispívali na šetření oba dva stejnou měrou, tak by se měli spravedlivě rozdělit napůl a jít si svou cestou. Co myslíte?

Noblessa

S tím placením dražších jídel (nebo nápojů) nějak nevím, jak to udělat. Zase bych se nechtěla dostat do situace, kdy přepočítáváme opravdu všechno. Já bych byla pro zatím to platit dohromady (pokud se teda nenabídne sám, že si ty coly atd. bude platit sám), a případně to upravit podle toho, jak to bude vyhovovat.

jitka81
My zatím do společného účtu nepůjdeme, a nejspíš ani do společného spoření. Jsme teprve po škole, uvidíme jak vyjdeme s platama atd. I když bych se samozřejmě nebránila tomu, být správce společného účtu

S tím spořením je to těžké. Já jsem sysel, partner ne, takže tohle je spíš na mě, ale zase to dávám dohromady z našich společných peněz. Občas přihodím něco svého, on ani netuší, kolik máme První dovolenou platil partner celou sám, další jsme řekla napůl, příští nevím.. Ale vím, že kdyby neměl a potřeboval, není problém, je to taková železná rezerva.

K nakupování, já platím velké nákupy, chleba nebo cokoliv i do domácnosti, co partner jí přes den si kupuje sám. On něco občas koupí mě, já jemu.Zatím po dvou letech to nějak neřešíme, oba pracujeme a není por nás nic až tak hrozný problém koupit. Ale na svíčky do motorky mu teda peníze dávat nebudu, to je jeho záležitost

My si hned po sestěhování (před měsícem) zřídili společný účet, ze kterého jde nájem, nákupy potravin a potřeb pro domácnost. Myslím, že je to nejlepší varianta, pokud se vybere takový účet, u kterého nejsou zbytečné poplatky za jeho vedení, za transakce atd. Sama si neumím moc představit, že bychom se na konci měsíce sešli s účtenkami.

Na účet každý měsíčně posíláme svoji část nájmu a 3 000 na nákupy. Přítel platí větší část nájmu - prosadil si bydlení v luxusním bytě, který si já sama dovolit nemůžu. K tomu sám platí auto (garáž, naftu...). Společnou zábavu platíme někdy ze společného, někdy se navzájem zveme.

Přítel za společné soužití tedy platí víc než já. Jinak s platy je to tak, že on má 2krát až 3krát vyšší příjem než já.

Za mě teda rozhodně šetřit každý zvlášť, obzvlášť u těch, kteří jsou spolu kratší dobu, krátce spolu bydlí nebo teprve začínají bydlet, nikdy se nemůžete být jisti, jak vztah dopadne a pak budou jen komplikace s rozdělováním peněz. U nás je to stejně tak, že šetřím pouze já (mám stavebko+spořící účet), protože přítel má mnohem vyšší náklady než já (auto je bezednej polykač peněz a pak má přítel půjčku na auto a splácí měsíčně 3tis., na které mu nepřispívám), ačkoliv plat máme zhruba stejný.

Teď nedávno tuším v telce, nebo v rádiu sem slyšela: všimněte si toho, co přítel dává do košíku, pokud zrovna platíte vy

s těma účatama to není tak horky, prostě po nákupu je dáme do kuchyně do krabičky a přítel je pak nakonci měsíce spočítá, je takovej typ, že ho baví si s tím pohrát je fakt, že mě by to teda nebavilo vůbec, jen mi na konci měsíce řekne kolik mu mám dát a dám je to v pohodě. šlo by to i jinak, ale prostě jsme si zvykli. Nebazírujeme na každým účtu za rohlíky, jde spíš o ty větší nákupy.
Co se týče těch nápojů, tak to navrhl, že si zaplatí sám, nebo pokud si já zrovna kupuju nějakou drogerii nebo kafe, které on nepije, tak jsme si kvit.
Ostatní věci, jako večeři v restauraci většinou platí přítel, prostě to tak chce. kino, hospodu a podobně jednou on, jedou já, jsme spolu několik let, takže by mi nepřišlo fér, aby to vše platil on, jako nějaké gesto
do společného spoření bych rozhodně nešla a on asi taky ne. jsem realista, pragmatik. láska je věc hezká, ale známe to...

Nic moc, musím to tam dávat sama. Když jde on na nákup, přinese jen chleba, šunku a mlíko. Když jdu já, musím mu ještě půlku věcí nutit, jako jestli mu třeba nedochází šampon

Klapat může cokoli na čem se dohodnout ty dva....jak jednoduché.

to mi přijde ujetý....jako já pravidelně jím 100-150g masa a navíc si kupuju levnější kýtu, přítel 300g krkovice...při představě tohle nějak zahrnovat v úvahu

myslím, že tohle je taky vysvětlení...chlapy jsou opravdu ekonomicky méně náročná stvoření...ale mě by bylo hlavně trapně něco takhle rozpočítávat...

Chlapy se s tím nemažou - když jdou nakupovat, koupí 3 věci /jak psala Wild Paula/, ale doma čekají čím je pohostíme Je to ale lepší, že tolik za jídlo neutratí a zbytek si hold my ženský koupíme už sami.

A co když má přítel ekonomicky náročnější koníčky? Co byste doporučovaly? Nerada bych, aby to pak nějak narušovalo náš rozpočet, až jednou budem mít rodinu a počítat každou korunu. Já bych to řešila měsíčním kapesným dle fin. možností a z toho by si pak každý platil koníčky. Jak to řešíte vy?

Nijak, ať si se zbytkem dělá co chce, já se ho taky neptám, jestli si můžu koupit lodičky, pokud to nebude pro rozpočet problém. Jakože bysme měli oba 5t a utrum? Ani náhodou...

No můj přítel má jako velký koníček cyklistiku a ta spolkne hodně peněz. Zatím to tolik neřeším, protože nemáme děti a dokážu se sama uživit, ale až děti přijdou, tak bude muset utáhnout opasek a pokud na to nepřijde sám, tak přemýšlím jak mu to taktně říct už s předstihem. Nechci ho omezovat v jeho velké zálibě, ale je to fakt podstatný výdaj I když myslím, že až ta situace přijde, tak že ho to donutí samo, když bude vidět, kolik stojí děti...