Společná budoucnost

no to musíš právě nenápadně, sama za sebe, ne že mu v kavárně řekneš brouku šetři, další kafe nebude, ty peníze se uloží na účet našemu nenarozenému a víceméně ještě ani nenaplánovanému dítěti

alous
No ale na druhou stranu je přítel rozumný (a ty to určitě víš ), třeba vás chce určitě nějak zabezpečit, užít si života po studiu, kdy nemá finanční problémy a má čas na sebe a na zábavu, dítě hned po státnicích není úplně ideální... Navíc, kdyby ses s přítelem teď rozešla, tak ti nějakou dobu potrvá, než najdeš nějakého adepta na tatínka, teď ho musíš poznat, abys neměla dítě s kdejakým obejdou no a než se tohle vyřeší, tak ty dva roky utečou jako nic....no a potom se už skoro vyplatí počkat si na přítele až dozraje, ne

Chudobka
přesně takhle to máme my, sice nejsme po státnicích, ale nejdřív se chceme zajistit tak, aby pak dítě přišlo v tu správnou chvíli, ale to jsem v jiných tématech psala snad už stokrát a kdo tyhle témata sleduje, tak ví, o čem mluvím

lucinkaf
Vím o čem mluvíš

Chudobka
tak to jsem ráda, radši se třikrát přesvědčím, že je vhodná doba mít dítě, než se jednou zmýlit...

hmmmmm, tak ais to nechám být ještě no... jinak nevím asi se opravdu nic jiného v tuto chvíli dělat nedá...

Holky tak když vás tady čtu, tak mám pocit, že jsem asi divná

Je mi 27, přítelovi 29, jsme spolu 7 let - máme krásný vztah, příští léto svatbu, ale děti (byť kolem mě je má již spousta známých, kamarádek....) chci až tak za rok, dva..... Mám ségru a bráchu, ségra je o 15 let mladší takže jsem se o ní (a o bráchu taky) starala od miminka, takže vím moc dobře co to je. Vím, že je to nádherný, ale taky úplná změna dosavadního života. Děti miluju, partner taky - má k nim krásný vztah a vím, že bude úžasnej tatínek. Jen si tak říkám, že mi nic neuteče. Máme se krásně, cestujeme, užíváme si jeden druhého a vím, že až si budu úplně jistá že mimčo chci, bude ze mě dobrá a klidná máma (doufám ).

Samozřejmě že mě to občas chytá (a prášky už neberu) když vidím mé nej. kamarádky jak jim rostou bříška Ale taky vím, jak si mamča to těhotenství se ségrou vychutnala. Byla dostatečně vyzrálá, měla už něco za sebou.... Taky vidím spousty holek kolem sebe, co se rozhodly mít po 2 letém vztahu děti, a opravdu zatím z okolí neznám jedinou, která by s tím přítelem byla do teď... Samozřejmě každý to má jinak! Jen tím chci říct, že já osobně si ve svých 27 letech nepřipadám rozhodně "stará" a tak, že by mi něco utíkalo nebo ujíždělo

tím jsem myslela holčiny ve věku do 23 let....

Sačetka

Vůbec nejsi divná, mám to podobně jako ty, jen mi je 29 (a připadám si ještě moc mladá a spíš bych si myslela, že mi něco "ujíždí" když bych měla už teď dítě), příteli 27 (takže mě do toho ještě tolik netlačí), jsme spolu tedy teprve rok a půl a děti plánujeme tak za čtyři až pět let. Protože pocházím z rozvedené rodiny, kdy se mamka musela pěkně otáčet, aby nás s bráchou uživila a pocuchaný nervy z toho má dodnes, tak než budu mít dítě, tak chci být dobře zajištěná a tím pádem klidná. Ať si říká kdo chce co chce, já to takhle mám. Kdyby se stala "nehoda", tak bych se s tím srovnala, ale dobrovolně bych do toho ještě nešla, i když mě už občas taky přepadnou tyhle myšlenky.

Sačetka
tohle si myslím je hodně individuální právě. myslím si, že někdy 20 letá holka je připravenější na dítě než ženská ve 30.opravdu to záleží člověk od člověka.

jo jo, to ta moje taky. A právě když jsem jí pak viděla se ségrou - kterou měla v 35 letech, jak byla klidná, spokojená a šťastná - a hlavně když vidím dětství ségry a svoje... kdy u mě mamka nebyla věčně doma, protože nás musela nějak uživit sama.....

Mám hodně kamarádek, kterým je kolem 32 -34 let a teprve teď cítí, že jsou připravené A jsou to mladé, krásné a hlavně srovnané ženské. Tím samozřejmě nechci říct, že 20ti letá holčina nemůže být úžasná máma...

Každý to má jinak. Někdo je vyloženě mateřský typ a jeho životní radostí je ta rodina s dětma. Což je taky krásný přece. Moje životní naplnění je to taky. Jen vím, že vše se vyvine ve správný čas a tak jak má. Já mluvila jen za sebe a to že opravdu zatím neznám takhle mladou holčinu (kolem těch 23 let) co by měla mimčo a partnera s kterým si ho pořídila, neznamená, že to nejde Jen můj názor je prostě takový, že 20ti letá holčina je ještě sama v podstatě dítě (tím myslím hlavně v dnešní době...) - byť si může myslet, že je rozumově vyzrálá jakkoli

Jde o to, mít to s partnerem probrané. Sice teď může říct, že chce děti za 4 roky, ale sama vidím na svém partnerovi - s kterým když jsem začínala tak mu nebylo ještě ani 23 let, jak se vyvíjí, mění - "rozumní" A opravdu sama uvidíš, že za půl roku- rok, tvůj partner bude zas o kousek jinde a to, že teď říká 4 roky myslim neznamená nic moc, protože viš jak se říká: když chceš pobavit "Boha", plánuj si život

Sačetka
díky za povzbuzení

alous

vůbec není za co Hlavně když máš partnera, oporu a lásku v jednom Sama uvidíš že mímo přijde v ten nejlepší čas ve tvém životě. Vždy když se pak ohlídneš zpět tak vidíš, že to tak mělo být

Tak držím palečky a ať jsi šťastná

a já se přidávám

Sačetka
lucinkaf
moc děkuju holky!!