Sousedské vztahy

tyweee
Já ten hluk a klid nespojovala se městem To tak nebylo myšleno ale je pravda, že já Prahu nemám ráda Je na mně hlučá, špinavá a rychlá, ale to je zase na jiný téma

Verča11
Jsou části Prahy, kde ani nevíš, že to je Praha
Právě, žes to tak psala, víš, nebo to do toho směřovalo. Jakmile ten barák není dobře stavěný, tak je to v čudu a horor pro všechny.

věčné téma.dle vlastních zkušeností mohu říct,že nejlepší je začít fakt asertivně.my jsme se už něco nastěhovali,právě kvůli hluku!lidi jsou neuvěřitelně bezohledný.ale v prvé řadě musí člověk zatnout zuby a jít se ponížit prosbou!jakmile na sousedy jen jednou vyjedete,tak je konec.začnou to dělat naschvál.ach jo!

Bydlíme v přízemí bytovky, asi metr a půl nad zamí, pod naším barákem je jen mrňavej kousek trávy a po tý nám v létě pobíhají děti z řadovek, co jsou za našim barákem a to je fakt chuťovka.. Hlavně, že všude kolem dokola jsou pole, ale děti budou běhat nám pod oknama.. Proto jsem si nekupovala lodžii, abych si na ní ani v létě nemohla dát kafe . Já chápu, že pro rodiny s dětma je to věc normální, ale my jsme měly možnost koupit jeden z posledních bytů v jinak nejklidnější lokalitě ve městě a tohle mě fakt zlobí.. Kdyby to byly děti od nás z baráku, tak neřeknu půl slova, ale jsou to děti od rodičů z těch řadovek, co nám ani nedovolili mít popelnici za barákem a beze slova nám ji vyvezli na pole, protože pozemek pod ní nebyl nikoho, zatímco oni ty popelnice metr dál mít můžou a jejich děti nám vysedávají na schodech a hrají tenis o fasádu našeho baráku...

No, k tomu dupání zeshora - já si taky myslela, že sousedi nad námi strašně dupou, že nám to snad dělají naschvál atd. Pak jsem byla u sousedů pod námi v obýváku a moje děti a muž přitom byli v našem obýváku. Věděla jsem, že tam jen chodí, že mají bačkory a že máme v obýváku koberec - přitom byl slyšet dusot jako od slonů, příšerné!
Tak jsem pochopila, že to je chybějící kročejová izolace, že ti lidi nad námi nic nedělají, jen se pohybují po svém bytě. Tak jsem se s tím smířila.
Jinak po 10. hodině vrtat nebo tak, to lze vydržet jednou, třebas něco museli nutně dokončit. Když by to dělali pravidelně, tak za nimi vyražte a asertivně jim vysvětlete, že po desáté má být v domě klid, že musíte spát atd. Oni třebas budou řvát, ale informace se jim dostane do hlavy a časem to snad přinese ovoce.
A k těm sousedským vztahům venku, zasahování do vašich pozemků apod. - máte svaté právo říci NE a je praktické to říci hned zkraje, protože když už jednou něco povolíte, tak se to NE říká pak moc špatně a je kolem toho daleko víc nevůle a hádek než teď. Ušetřily jste si tím spoustu problémů.
A k sestřičce 2286 - děti rázně vykažte a dělejte to pravidelně! Sice získáte pověst té "protivné ženské", ale nakonec dosáhnete svého. Já takhle honím od našeho domu už druhou generaci dětí, rodiče chtějí mít klid, děti nechtějí být pod dohledem, tak jdou o pár domů dál a tam dělají bugr. Záleží jen na nás, zda jim to dovolíme.

Ahoj, mám problém ze sousedskými vztahy a potřebuji poradit. Přes ulici od našeho domku bydlí starší manželé (65), nemáme spolu žádné spory ani hádky. Normálně se bavíme. Jenže ta paní je strašně jízlivá, někdy mi připadá že mě až uráží. Např. se třeba hnusně naváží do mé 2,5 dcery!?, když uklízím kolem domu, proč mi nepomáhá atd. Nebo mi mlátí do oken, protože mám vypnutý zvonek (malá spí) a ona nutně něco potřebuje pujčit až mi ji vyleká a vzbudí. A teď mám dilema, protože mi vůbec nevadí jí prostě rázně říct co si o tom myslím, ale manžel mě zrazuje... jsou to přece sousedi... a ona to nedělá chválně, prostě je tak jednoduchá .. Jenže teď jsem zjistila od další sousedky, že k ní se chová stejně a ta mi tvrdí (bydlí tu asi 20 let) že si to dobře uvědomuje a jsou to schválnosti. Takže prostě mlčím, jsem naštvaná, už se jí raději vyhýbám, ale je to řešení? Můj manžel mi neustále připomíná ať se nesnižuji na její úroveň, ale mě to fakt hrozně užírá. Když vidím ten její úsměv a pak zase přijde nějaká jedovatost nejraději bych ji "bábě" jednu vrazila..

Bells

Moji rodiče mají podobné sousedy, jsou to manželé v důchodu, táta se s pánem normálně baví, oba občas přijdou k našim na kafe, ale paní je taky hrozně jizlivá na mamku, takovým tím posměšným tónem má narážky na to, že v týdnu mamka nedělá každý den teplé večeře. Zdá se to jako maličkost, ale kdykoliv jde kolem domu a naši jsou na zahradě, tak se schválně zeptá nahlas táty, co bude mít zase studeného k večeři a mamku to taky uráží.
Zatím se nesnížila na její úroveń, aby ji to vrátila, ale já bych to klidně udělala, nenechala bych si to líbit. Musí vědět, že jsou určité hranice, které se nepřekračují.

Ano, tak to je přesně styl naší sousedky. Problém je, že já s ní přece jen přijdu do kontaktu častěji než manžel (jsem na mateřské). A taky si začínám myslet, že je lepší říct co si myslím, něž se příšerně "užírat"! Moje kamarádka z ulice dokonce už kvůli ní i brečí! A nejhorší je , že já jsem dost upřímná povaha, co na srdci, to na jazyku, tak trpím dvojnásob.

To mě přesně napadlo, když jsem četla tvůj předchozí příspěvek..že manžel s ní do styku moc nepřijde, tak mu to připadá snesitelné.

Tak jí slušně řekni co ti vadí. Přeci se tím nebudeš užírat..Přinejhorším se s tebou přestane bavit

Bells, určitě je lepší si to slušně vyříkat a pokud to bude dělat dál tak je jasný že to jsou naschvály.

Nad námi taky bydlí rodina s malými dětmi a někdy to dupání a mlácení hračkama o podlahu bylo hrozný. Naštěstí se s nimi dalo domluvit a snažili se podlahu odhlučnit. Taky mám malý dítě, ale kdybych věděla že někoho obtěžujeme snažila bych se to řešit. Kamarádka měla se sousedy stejný problém jako my, ale domluva nepomáhala 2 roky. Tak jsme rozhodly, že hluk vyřeší ještě větší hluk. Takže vždy když odešla přes den z bytu pustila hudbu na maximum. Jiné sousedy než ty problémové tím neobtěžovala. A najednou si stěžovali jaký to je hrozný nemít ve vlastním bytě trochu klidu. A domluva najednou zafungovala.

Bells
Jako by jsi popisovala chování naší sousedky, to je to samé přes kopírák. Pořád se do mně naváží a dítě mi schválně budila - když viděla stát venku kočárek, začala klepat koberce, do něčeho bouchat, zavírala psa, aby štěkal. Řekla jsem jí to - podotýkám slušně, a výsledek byl ten, že to stejně dělat nepřestala, protože jí to asi vnitřně naplňovalo - někomu škodit - a ještě jako bonus kudy chodí, tudy o nás mluví a ne v superlativech. Co tak pozoruji, takových tu máme víc, na 1 slušného člověka na ulici je snad 10 těch neslušných. S paní se raději nebavím a vyhýbám se jí, narážky ignoruji a ty opravdu nemístné patřičně vyvracím.

Já zatím dělám jakože se nic neděje a vlastně mi ty jízlivosti nedochází. Ale dává mi to čím dál větší práci! Dřív mi jen "lezla na nervy", ale dnes ji už jednoduše nesnáším! Jak jsem psala, manžel mě od nějaké obrany odrazuje, že nemá smysl rozhádat se se sousedy v ulici, že ji mám jen ignorovat, až se vrátím za pár měsíců do práce budeme se potkávat méně čato atd... Já si zase říkám, že možná bude lepší, se s takovým člověkem nebavit vůbec??

Bells
No, tak asi jsem divná, ale já bych jí to už dávno vrátila. A kdepak slušně! Jak se do lesa.......
Prostě bych jí "utřela", pochopí, nejspíš se urazí a už se budete jen zdravit Možná ani to ne.
Nejsem typ, který udržuje dobré vztahy za cenu toho, že mě někdo uráží nebo má jedovaté narážky. Prostě když to baba nepochopí po jemném naznačení, tak jí ostřeji řekni, že jí do toho nic není a že je už dost stará, aby mohla pochopit, že ti budí dítě. A že do toho, jak ho vychováváš jí nic není. Pak bych odešla a vsadim se, že bych měla klid do konce života. Pomluvy by mě netankovali, však oni jí ostatní asi dobře znají.
Na co ti takový lidé v životě jsou? Na nic, nepotřebuješ je. Soused, nesoused.