Současný kult těhotenství, porodu, mateřství a dětí

Maaya
Ja jsem neodmitala važeni jako takove. Sama jsem ji važila, ale ne hned po porodu. Porod se mi zdal byt dostačujicim stresovym zažitkem, rozhodně neni třeba hned řešit dalši věci. Měřena byla tušim 4. den po porodu. A lze vše, pokud neni ohroženo zdravi ditěte nebo okoli (epidemie aspol), rozhoduje matka. O všem.

tavimi
Tak to je hezké, naštěstí ne všem kojení na veřejnosti vadí.

Tak nějak... Obědvat asi taky nechodime na zachod...

Zkus kouknout na web www.vedomematerstvi.cz
Pořadaji seminaře pro matky a je to velmi zajimave, co všechno jde Nesouhlasim uplně se všim a rodila jsem dřive něž tahle aktivita vznikla. Ale je zajimave, že využivaji stejnych metod jako ja s malou .

tavimi
ok podívám se na to.

tavimi
Sice jsem proti některým z vás rodila skoro ve středověku, ale nepřipadá mi vážení a měření jako něco život ohrožující nebo stresující, proběhlo to v rámci poporodního vyšetření dítěte a byla to jen chvilička. Je fakt, že dnes se k porodu přistupuje jinak, maminky už si můžou říci, co chtějí, což je v pořádku, ale někdy mi některé věci připadají poněkud přitažené za vlasy, vedené už trochu do extrému. Ale je to věc názoru, nikomu jej neberu.

Pro mě je nechutná představa,jak svého synka kojím na veřejných záchodcích,vůbec nechápu jak tohle někdo může myslet vážně.Kojení je naprost přirozená věc.Když jsme třeba na obědě v restauraci a malý začne plakat,tak ho nakojím a vůbec by mě nenapadlo se jít schovat na záchod.Když kojím,tak prso skoro není vůbec vidět,takže to nemá ani jak koho pohoršovat.Samozřejmě,že nejradi kojím doma v klidu,ale někdy to nejde jinak.

Pročetla jsem diskuzi a něco mi vadí, něco ne. Myslím, že jde spíš o to, jak se k tomu postaví jednotlivec. Osobně za nejhorší považuju matky s velkým M, které se v životě realizují jen a pouze skrz děti a nic jiného neexistuje.
Děti mám ráda, když si mě nějaké vyhlídne ke konverzaci, tak konverzuju (třeba v čekárně u lékaře), stejně tak mi nevadí třeba v té čekárně pohlídat jiné mamince dítě, ať si v ordinaci v klidu zařídí, co potřebuje a já zatím zabavím prcka v čekárně. Ale vadí mi, co se stalo před měsícem, jdu ke gynekoložce, v čekárně se zouváme, odložím tam lodičky za 4000 a když vyjdu vidím, jak se v mých lodičkách prochází dvouletá holka, ničí mi jejich špičky a maminka se mile usmívá. To mě dokáže nadzvihnout. Stejně tak mě štve, když v obchodě platím kartou a pin mi začně vyťukávat cizí dítě, já dítě držím, aby mi už nepomáhalo zadávat pin a jeho matka se zase přiblble usmívá.
Další věc je kojení na veřejnosti. Nic proti tomu, když se to dělá diskrétně. Ale minulé léto jsem skoro pozvracela v Metropoli na Zličíně. Starší matka šla kojit svoje dítě schválně k vodotrysku, kde je nejvíc lidí. Sundala si šaty až k pasu, pak si sundala podprsenku a my jen čekali, jestli si na to nesundá i kalhotky Navíc dítě už bylo asi tříleté.

Jinak prosím maminky neberte děti s sebou na kosmetiku, ke kadeřnici, na masáž apod. Pro ostatní je to forma relaxace. Zrovna v pátek jsem chtěla relaxovat a šla ke kamarádce na masáž. Dělá v salonu a ve vedlejší místnosti je kosmetika. Maminka si na kosmetiku přivedla malé dítě, které se tam samozřejmě nudilo, a dávalo to jasně najevo. Z masáže jsem nic neměla, protože tam nejdřív řvalo a pak šlo pobíhat za plentu k nám a já při masáži, kdy mám být uvolněná, jsem jen opakovala - nesahej na mojí kabelku, nech na pokoji moje věci, neodnášej mi boty... Kamarádka šla poprosit maminku, aby si dítě hlídala, maminka jí seřvala, co si to dovoluje a že je v tomhle saloně naposledy. No a mě chybí kartička k zubaři, kterou jsem si nechala v džínách (prcek mi je prošacoval)

Miinka - to je fakt strašný.S příspěvkem se naprosto ztotožnňuji.Tu " dámu " u vodotrysku měla zpacifikovat ochranka a nabídnout místo, kde nebude exhibovat. Scéna s lodičkami a PINem dokazuje, že některé matky si myslí, že jejich úžasnému drobečkovi je vše dovoleno a svět si z něho obdivne sedne na zadek. Proboha, co je to za primitivy ?

ještě mě teda štve, když musím s kočárem do krámu, snažím se to eliminovat, že pokud chci nakoupit na sebe, tak hlídá manžel, ale ne vždy to jde. Projet mezi regálama např. v New Yorkeru je docela masakr, stejně tam mě vytáčí, že ne vždy se mi kočár vejde do kabinky, takže ji musím nechat venku, což je pitomý.

někdy si maminy myslí, že prostě když jsou matky, tak můžou cokoliv, stejně jako ty děti, vždYť to jsou přece "děti"

Osobně nemám nic proti dětem,těhotným ani porodům...ovšem překvapuje mne,jak maminky,které znám,z toho dělají neskutečnou vědu.Pomalu neumí mluvit o ničem jiném.Otcové s nimi musí chodit a čekat v poradnách,protože ony sami s dítětem nejdou...Řeší,jak je přetěžké s dítětem uvařit...uklidit(2+1)...jedna nedokáže spolu s dítětem vyvenčit psa a volá manžela...Promiňte ten výraz,ale určitá neschopnost a to,jak to nafukují mne teda udivuje.A nemluvím teď o šestinedělí,ale o dvou,třech čtyřletých dětech...Jejich matky(matky maminek) jim žehlí prádlo...někdy vaří...manžele zapojují tak,že někdy to vypadá,že chlap je v pracovním procesu a na mateřské zároveň.Legrační mi přijde,jak matky nic nestíhají,ale na netu jsou denně...chodí cvičit...muži hlídají...v kavárnách,restauracích,nákupních centrech jsou hodiny.Samozřejmě že je pak dítě hladové a ony "musí"kojit na veřejnosti.Já si myslím,že některé příspěvky zde o kojení,jsou taky tak trochu o tom,že prvotní by bylo se věnovat v klidu dítěti a pak vyrazit ven,bez nutnosti na veřejnosti kojit.(Nemluvím o vyjímečných situacích).
Co mi teda vadí,je když jsem například u kadeřnice a přiřítí se maminka s dítětem a naprosto samozřejmě vrazí jedné z čekacích žen dítě na klín s tím,že dítě nezlobí a bude tiše...mezitím si nechá udělat melírek,střih...Nebo přijde jiná,dítě brečí a pro ni je to důvod žádat,aby šla na řadu hned,před tou,která má jít...Nebo přijdou a jen tak s sebou berou děti tu na zastřižení ofinky dítěte atp...a hned je zásek čtvrt hodiny...A když hovoří o tom,že jejich dvouletá beruška má svou vlastní kadeřnici,tak to snad ani nebudu komentovat...Některé těhotenství berou jako nemoc a nejraději by nedělaly nic.
Samozřejmě určitě budou i maminky,které jsou v pohodě,ale já kolem sebe vidím a znám ty,které přehánějí a otráví svým přístupem.Některé prostě chtějí,aby se kolem nich a jejich dítek točil svět.Setkala jsem se i s tím,že mi kamarádka vyčetla,že si představovala,že budu jiná teta...zřejmě bych měla svůj život přizpůsobit jejímu dítěti...Některé jsou názoru,že když se nevrhá jiná žena do jejich kočárů a nemluví jen o dětech,tak hned děti nemá ráda a je matkou krkavčí...Takže chápu ty,které vnímají dnešní trend kolem tohoto jako přílišný.
A jedna vyjímka Znám ženu,která je šťastná,že má miminko(teď už druhé) , zvládá domácnost , studuje při tom , když razí na masáž,jde bez dítěte a ráda mluví i o něčem jiném,než jen o dětech.Nedramatizuje porody , nekritizuje porodníka , sestry , nemocnice...
Je to o přístupu každé.

Tak já jsem rodila před osmi měsíci, těhotenství byl pro mě dost strašný ( i když samozřejmě krásný) "zážitek", neb jsem ho skoro celé prozvracela povětšinou tak 20x denně, skončila několikrát v nemocnici na kapačkách. proto jsem byla hodně vyřízená a i se dost stresovala, aby moje miminko neodneslo můj metabolický rozvrat organismu. Prostě jsme si s prckem v bříšku nesedli Porodní plán, tak na to fakt nebyly myšlenky, ale informace na netu jsem četla dost, časopisy pro maminky si kupovala ráda a taky mě zajímalo, že nějaká "celebrita" porodí v době jako já, brala jsem to jako pobavení. Porod byl plánovaný a císařským řezem, neb jsem měla preeklapsii a miminku se v bříšku nedařilo, což já jaksi cítila dopředu, ale doktoři s tím moc nesouhlasili. Rodila jsem 5 dní před termínem a můj porodník po poměrně těžkém porodu sám nakonec uznal, že se miminku už opravdu nedařilo a že by ani přirozený porod nebyl možný. Nicméně nikomu jsem do porodu nemluvila, nerozumím tomu, jen cítím, co se s mým mimčem děje, ale to mi nejprve nikdo nevěřil. Kojila jsem ráda, i na veřejnosti, ale nikdy jsem se nevystavovala, vždy se spíše otočila. Nicméně současný babyboom mi rozhodně nevadí, ráda si o miminkách a těhulkách přečtu už z takové nostalgie. Mateřství je úžasné,ale těhotenství bych z toho vyškrtla

Magy - je to o tom, čím jsme byly před těhotenstvím a mateřstvím, zda jsme měly okruh širších zájmů, přátel, koníčků. Jsou ženské, které nedětská životní témata nemají a pak je jejich výhradním konverzačním tématem to dítě. Ale když dítko poporoste , je zvídavé, puberťák hodlá řešit svět a objevovat nová témata, s nimiž by si mohl s mámou popovídat, naráží na to, že není o čem nebo to nejde do hloubky. Když potomek vyroste a vylétne do světa, pro výhradně rodinný typ matky nastává problém prázdného hnízda.Už není komu vařit, žehlit, na koho dohlížet a tím se zabavit.Až to nastane,je nezbytné mít nové obzory, plány a sny.Bohužel, obzory a síly mnoha žen se smrskly na tu domácnost a péči o bližní a pak neví, co sám ze sebou.

Myslím si, že bych v současné době pracovat s miminkem nezvládla, mám opravdu hyperaktivní dítě, které minutu neposedí a pořád něco zkoumá, rozhodně to není hodný a klidný chlapeček Také si musím přiznat, že asi bude časem dost nezvladatelný....Mám pedagodické vzdělání, ale obávám se, že toto asi nezvládnu a bude to dost těžké.

Do obchodů a na výlety ho moc neberu, ale je to dáno tím, že mám někdy panickou hrůzu z toho, aby někde něco nechytl, prostě si myslím, že miminka v době chřipkové epidemie do nákupních center jen proto, aby se maminka podívala po obchoděch a pobavila se, nepatří. To mnoho matek nechápe a já nechápu je. Ale samozřejmě je to každého věc. Nicméně nyní se synem plánuji, že začneme jezdit na menší výlety. Uvidíme.

Magy
Já mám jednu kamarádku, se kterou mateřství udělalo přesně to, co popisuješ. Dost mě to mrzí a mám problém se s ní kamarádit jako dřív. Není to jen to, že by byla zahleděná do dítěte, to bych ještě brala, ale ona tak nějak vyvyšuje i sebe. Mimčo tahá i na firemní večírky svého manžela a žádá přítomné, aby nekouřili. Nejde s ní mluvit o ničem, jen o jejím dítěti. A všechno to ostatní, co popisuješ, fakt dělá...
Ale myslím, že ostatní holky okolo, včetně mne, jsou celkem normální. S děckama jezdíme do přírody, protože máme většinou i psy a s těmi jsme taky nikdy po obchodech necouraly. Je fakt, že když mám kočár a malá zrovna není naložená, hůř ty psy zvládám. Takže někdy je nechávám taky na tátovi. A taky jsou to macci a špatně se mi nakládají do auta.
Já jezdím s malou normálně autem skoro všude, táta umí hlídat skvěle, takže by mě fakt nenapadlo si vzít malou s sebou na kosmetiku nebo do kadeřnictví. A klidně od malé umím na chvilku odejít, tohle mě netrápí. Nechávám ji přece s tátou nebo s mojí mamkou.
Dál čtu Elle a Marianne a zajímají mě tytéž věci, jen přibylo moje děťátko...

Chavo,
moc pěkné. Měla jsem to taky tak. Byl to nádherný týden, který změnil můj život. A byl v bílých kachlíkách, bez balónů a bazénů s teplou vodou. "Užít si", to není o tom, co se donese pod nos zvnějšku.
Na tom všem mně rozčiluje to, co bych nazvala rozcapeným egem. A je jedno, zda ho prezentuje pětiletý spratek ve školce nebo mamina nabitá hormony a sebevědomím porážející člověka v supermarketu kočárem se svým Einsteinem, pro celý svět tak předůležitým.
M.