Současný kult těhotenství, porodu, mateřství a dětí

Četla jsem kdysi jakýsi etologický článek o vlčatech. Ta údajně potřebují přesně znát, kde je jejich místo v hierarchii smečky a limity, kam až mohou zajít, aby byla spokojená a vyvíjela se dobře. Dokonce prý vlčata, která neměla tyto věci jasně dané, dokonce vykazovala v extrémních případech známky hluboké deprese a měla sebedestruktivní sklony. Nechci nikoho pobouřit a nechci srovnávat vlčí smečku a výchovu dětí. Jen mě to zaujalo a například při výchově a výcviku štěňat mi to pomohlo.

na tom nic zvláštního není... podle tebe se nemůžou řídit všechny děti na sto honů dokola...každé je jiné a tak říkám, že jsou i takové co ve dvou letech potřebují kočárek a nejedná se o lenost matky...toť vše...

já se nějak nemůžu utrhnout

pokud si dítě bude dělat co chce, tak zvlčí

a mě článek o vlcích nepobuřuje,ale naopak, částěčně potvrzuji...můj syn má taky rád na čem je a rád ví co ho čeká...dělá mu dobře, že třeba chodí denně spát ve stejnou hodinu pokud je to možné a tak se obejdeme bez křiku a slz...no prostě to byl jen příklad a vím jak to myslíš...rodič trochu musí vládnout, aby jste se hnuli z místa...

nuf
Myslím, že všem mláďatům je třeba vymezit mantinely co ano, co už ne. To bude paráda, až všechny tyhle myšlenky za rok půjdou do kytek a zjistím, že toho prcka nezvládám a cpu se s kočárkem do těsných minikavárniček .

některé věci se prostě vyvíjí.Třeba každodenní koupání není vhodné. Vlastně nelogické - denně novorozenci odmastit kůži a pak ji znova mazat. Spát v kočárku občas může dítko i na vzduchu na balkoně a chronicky nevyspalá matka má možnost si zdřímnout místo pochodového cvičení po sídlišti.No a dalo by se pokračovat.

Hurá, byla jsem pochopena. Bála jsem se, že budu za pitomce.
Jo, tak to myslím, rozumný řád a láskyplná a důslednávýchova dělají šťastný život. Tak a moje dítě bude jistě nezvladatelné

Danda28
Souhlasím s tebou! Jsem máma skoro 4 leté holčiny,která chodí 1.rokem do školky.Už u ní ve třídě je pár takových malých agresivních grázlíků a jsou mezi nimi i holky.Asi tak před dvěma měsíci ji jeden bouchnul do hlavy takovým tím podprdelníkem,nebo jak se tomu říká.Holka mi pak doma brečela,že jí bolí hlava...Manžel se taky zapojuje do diskuze,že prý to je evoluce,to násilí a agresivita v dětech.Když se prý rodí do takového světa,který je toho plný.Sice s ním až tak nesouhlasím,ale možná trošku pravdy má.Spíš si myslím,že je to tím jakým způsobem rodiče tráví čas s dětmi,pokud vůbec.Je hodně rodičů,kteří tráví spoustu času v zaměstnání a pak mají takový ty nevychovaný hajzlíky.Nevím jaká bude jednou moje dcera,ale rozhodně nechci,aby patřila do takový sorty

no měla jsem si to dohledat, což se mi nechtělo, tak jsem to jaksi přetransformovala z toho co mi utkvělo v paměti...jak počet kočárků, tak místo...v tom případě nechápu...a zdá se mi to jako nemožná situace...že by 6 kočárků a zrovna na rašeliništi na uzoučkých chodníčcích ze dřeva...přijde mi to jako blbost, ale pokud je to tak...tak minimálně 6 matek naší republiky je padlýách na hlavu...

nuf
Já to nepraktikuju,já to psala jako že s takovýma názorama nesouhlasím.

áno, áno...pro zachování duševního zdraví matky a možná i zachování života dětí (občas bysme je "zabily") je možné i toto směju se nahlas...

no tak to si piš hihííí

nolita
Já vím, jen jsem na to navázala.

S "kultem" materstvi nesouhlasim, je babyboom a tak mnozi se na tom snaži vydělat. Proto tolik "povyku".
Za mě: kojila jsem rada, všude a dlouho. Nemam problemy s nahotou. V těhu jsem přibrala 8,5 kg, takže jsem měla do 60 kg a s holym břiškem jsem vypadala docela esteticky . Ditě jsem brala s sebou kamkoliv. Když male byly 4 měsice, tak byla prvni "poznavaci" dovolena, takže přesně ty zminěne hrady a kopce. Měla jsem ji v šatku. Rodila jsem dle mnou sestaveneho porodniho planu a jsem přesvědčena že o mem těle mam rozhodovat předevšim ja, nikoliv doktoři, ať už jsou jak chtěji zkušene. Me tělo znam nejlepe ja, sve ditě vnimam nejlepe ja. Oni vidi jen fyzicky viditelne. To je velmi malo. Se svou dcerkou jsem byla celou dobu těhotenstvi v kontaktu a na době porodu a jeho průběhu jsme se dohodly spolu. Vzpominam si že mi doktorka nabizela nastřih. Při holčičce, ktera važila 2,7. Nabidky jsem nevyužila a ukazalo se že nebyl třeba. Kdybych to nechala na "odbornikovi", byla bych zbytečně rozřiznuta.

Maminky děti narozenych ve stejnem roce a měsici chodi na diskusni fora a čas od času zorganizuji společnou dovolenou s vylety. Tak možna že jsi zrovna tohle potkala

ale blbost já vůbec netvrdím, že mám ve všem pravdu...a půl generace byla bez kočáru a tak ta druhá s kočárem?? haha...já jen říkám, že všechny dvouleté děti co znám běžně chodí na běžné vzálenosti pěšo,ale vyjít na celodenní výlet bez kočáru je velký risk...a taky, že ne každé ditě starší dvou let v kočáře tam sedí díky lenosti matky...

a nikdo tě nijak nenapadl...jen jsem napsala, že vlastní je opravdu jiné...a dokonce i jiné než bratr...jsou tam uplně jiné emoce a vztahy které tě ovlivňují...svého bratra miluješ a vše jsi dělala s přesvědčením, že děláš to nejlepší...ale věř, že je to jiné, než pak u vlastního (které jsi spolodila, odnosilka a denně 24 hodin vychováváš)...je to jako srovnávat lásku k manželovi a k matce...obojí je vleké,ale jiné...