Současný kult těhotenství, porodu, mateřství a dětí

Maaya
tak se nevidím ani v jednom, naštěstí

Miinka
já už jsem 2,5 roku na Modrým koníkovi, ale s děvčaty řešíme spáš život, než děti....

Miinka
No, já jsem na rodina.cz chodila několik let, ale už jsem to vzdala. Ty diskuze tm, to je vždycky maso. Vždy se to šíleně vyhrotilo a chodí tam milióny lidí, člověk ztrácí přehled.

Žádný extrém není dobrý.
Ani matky-aktivistky, ani kariéristky, které mají děti...ani nevím proč vlastně.

Patrně jsme si to každá zařídila tak, jak to vyhovuje nám, a nepotřebujeme souhlas druhých, tak proč se přít.
Ty diskuse na Rodině už jsem psychicky nezvládala ani číst. Mě to šíleně ubíjelo. Ani ne tak téma, ale takový ten boj mezi maminkami. Vždycky na mě z toho dýchla militantní energie, tak jsem přes pár lety raději prchla.

Co, ve dvaceti. V sedmnácti! A v šestnácti to tehdy také nebývala žádná vyjímka. Chodilo se na tzv. splnoletňování k soudu. Hrůza!
Jsem ráda, že tato uniformita pominula. Moje teta v té době čekala své poslední dítě a byli jí osmatřicet. Dnes na to vzpomíná, jak se na ní spousta lidí dívala s pohoršením.

jj, moje máma mě měla v 18 letech a 5 měsících, a pak bráchu ve 32 letech....prý rozdíl neskutečnej. Já jsem jesličková, babičková, taky hodně tet na hlídání jsme měli...

dobré ránko děvčata.I mě mměla máma v 17letech.A byla jsem strkaná všude možně.Na našem vztahu se to dost podepsalo.V 18 jsem utekla z domu.

Ještě se musím reagovet na Kareninu.
Tehdy se rodilo podle jediné knihy na našem trhu. Jmenovala se Naše dítě od MuDr. Heleny Fugnerové-Klímové. Můžeme si v ní mimo jiné přečíst:

" Vím, že to svádí. Pláče-li dítě, pudově se k němu schýlíme, přitiskneme jej a houpavým pohybem znovu uspáváme. Překonejme tento pud! Pláč je přirozený dětský projev, ale také dětský cvik! Dítě si rozpíná plíce a sílí hrudní a krční svaly..." Nebo dokonce:
" Jesle mohou víc, než rodina a matka, jesle vychovávají děti ke společnému soužití s ostatními dětmi, k lepšímu rysu jejich povahy, které mu budou užitečné - smysl pro kolektivní život, pro druhé děti, samostatnost, kázeň, dobré hygienické návyky. Napravují špatnou výchovu rodiny, odvykají dítě zhýčkanosti, vyběračnosti, vzteku. Každá matka i otec oceňují tuto práci jeslí a neruší ji svým jednáním v těch chvílích, kdy mají dítě u sebe..."

Taky jste se otřásli, když jste to četli?

Romísek
já na sobě nějakou pachuť z jeslí teda nepociťuju, asi je to tím, že nejsem citlivka nebo taky tím, že si to nepamatuji. Rozhodně bych to nezatracovala, i když je jasné,že je lepší být s prckem doma. Někdy to ale nejde.

ale s tím pláčem je to mazec. Já jsem jednou zkoušela tu metodu 15-10-5 při uspávání a bylo to fakt jednou. Takovýho zdrcenýho pláče, co malá naplakala...to radši spí s náma a je klid a já ji aspoň v noci můžu oňuchňávat

Alca
Asi jsi byla typ dítěte, co se do jeslí hodil.
Ve mně zanechalo velké trauma i MŠ.
Doslova. Lížu si rány z ní doteď.

O mnoho let později na semináři o citové deprivaci přisedla ke stolu mladé psycholožky stará elegantní dáma. Nad polévkou se daly do řeči a mladá psycholožka jadrně pravila:"Bodejď bysme nebyli citově deprivovaná generace, když nás vychovávali podle tý krávy Fugnerový-Klímový." Dotyčná dáma vstala a pravila: " Dovolte mi, abych se vám představila. Já jsem doktorka Fugnerová-Klímová a dnes už vím, že jsem byla ******."
Můžeme dodat něco jiného - než klobouk dolů, paní doktorko!?
Mýlit se je lidské, ale ještě lidštější je umět si své chyby přiznat a poučit se z nich.
Z knížky - Malá povzbuzení pro mámy a táty
od Heleny Chvátalové

Romísek
no, já ani žádnou knížku neměla, co jsem potřebovala je na netu a od více lidí, takže pro mě celku přínosnější. Doufám, že jsem to tak nějak s citem zvládla, zatím mám pocit, že je to všechno tak, jak bych chtěla...

Vím, že dřív se to prostě nedalo dělat jinak. Chtěli nás mít, jak říká Alca pod kontrolou. A taky je pravda, že né každému dítěti to ublížilo, no ale jsem ráda, že dnes je svobodnější svět, i když trochu bláznivej.

Bavila jsem se o kojení a současných trendech s kamarádkou - lékařkou a má na to dost zajímavý názor: podle nějaké nové studie není plné kojení po jednom roce věku vůbec prospěšné, naopak studie prokázaly, že plně kojené děti starší jednoho roku mají větší náchylnost k některým onemocněním (bohužel jsem zapomněla ke kterým), a to celkem o dost.

Samozřejmě toto neplatí pro rozvojové země, kde je lepší, když má dítě aspoň mateřské mléko než aby hladovělo / trpělo podvýživou... Prostě to platí v našich podmínkách.

Bohužel tohle se vedle mediální masáže, jak ji popsala Miinka, málokdo dozví a většina matek si myslí, že když budou kojit o sto šest a nejlépe co nejdéle, dítěti prospějí...

Taky si z jeslí ani ze školky trauma nenesu, snad jen že dodnes nemusím čaj s mlékem . V určité době je určitě vhodné, aby se dítě začalo socializovat, tj. stýkat se s vrstevníky, učit se s nimi komunikovat atd.

Ráda bych poukázala na jeden fenomén, který za socíku nebyl a který se nyní objevil: některé děti neumí při nástupu do ZŠ mluvit tak, aby se dorozuměly s ostatními, případně mají vážné logopedické vady (nemylsím "ř" nebo "r", ale hodně souhlásek, takže jim není rozumět). Je to důsledek "domácí péče" o děti, při které se matky ovšem dětem - dle mého názoru - nevěnují dostatečně tak, aby se u dítěte rozvinula řeč a komunikace. Takový případ ze socíku nepamatuji, na druhou stranu ze současnosti takové dítě znám (a rodina rozhodně není žádný sociální případ).

Nechválím socialismus atd., jen říkám, že všeho se musí s mírou... a co je OK pro jedno dítě, není OK pro druhé.

No, já obě děti kojila do dvou let. Jednomu je patnáct a jednomu čtyři. Když s nimy chodím na povinné prohlídky, tak mi jejich doktorka, mimochodem velmi emancipované žena, říká, že jsme jedni z mála, kteří nemarodíme a vždycky mi nezapomene připomenout, že je to určitě tím, že jsem je tak dlouho kojila.
Myslím, že i tady platí - co hlava to názor.

Alca
jj to máš teda pravdu. Určitě se nesmý přehánět žádný názor. Můj muž nebyl kojený ani jediný den, protože jeho matka neměla mléko a do jeslí chdil od svých 9 měsíců. A můžu vám říct, že je zdravý jako řípa, vůbec není deprivovaný a je to fajn člověk. Spíš záleží na povaze a na přístupu k životu vůbec.