Smíšené pocity z nového bytu

Je to naprosto normální My se stěhovali do domu, který dispozičně nebyl to pravé pro nás a dodnes (po dvou letech) nejsme zabydlení, věci mám v IKEA taškách, nábytek ještě nerozbalený a budeme se brzy stěhovat. Jednoduše nám ten prostor nedává smysl. A to je mi skoro 30, zařídili jsme perfektně několik prostor, jen v tomto se nám nedaří.
Ale třeba se srovnáte, budete mít jiné plusy (zajmavá lokalita, dostupnost MHD,...).

Reaguji na Silvie OK: Snad jo, musíme začít hledat to dobré a to špatné pomalu likvidovat

Naprosto souhlasím s Barbuchou. Říkáš, že jsi rodičům vděčná, ale podle mě se chováš hrozně. Hledáš problémy tam kde nejsou. Když se chce všechno jde. Jak píšou holky, i kdybys měla spát na matraci na zemi, buď ráda, že máš svůj byt. Proboha je ti 20, na zařizování máš roky času.
Mimoto mě zaujalo, že máš postel 260cm? To je nějaká nadměrná ne? Mě by se teda do ložnice nevešla...

Být tebou, tak se pustím do úklidu a malování nového bytu a nepřemýšlím nad nábytkem.Uvidíš, že tě tyhle ty rozporuplné pocity přejdou, a až tam budeš mít čisťoučko začni plánovat kde a jak by se dal aspoň nějaký nábytek umístit.Uvidíš, že se ti tam nakonec bude líbit, až si vše uděláš podle sebe.
No my jsme taky střední třída, penízků minimálně, tak vím jaké to je, ale jak tady už psaly holky nejde mít hned vše, budete si byt postupně upravovat a hlavně budete v něm s přítelem sami a budete mít od všech klid

Jo, je to běžná věc. Přítel beze mě koupil dům. Byla to aukce s naprosto neuvěřitelnou cenou. Já jsem byla v té době v zahraničí. Muselo se rozhodnout rychle. Když jsem ho pak viděla, bylo mi skoro do pláče Stále ho opravujeme a já narážím na věci, které mi nevyhovují a nevím jak je budeme řešit. Ale pořád si říkám "máme barák a jsme absolutně bez dluhů". To je pro mě lepší než mít vymazlený dům, ale strach, že nebude práce a co pak se splátkami....

Takže v klidu. Na byt si zvykneš a ono se to vystříbří....

Reaguji na Klementina: Je dělaná na zakázku, jsou tam zabudované jakoby noční stoky, na pevno přimontované, nejdou oddělat. Chovám se hrozně jen protože mám strach jak to zvládneme a jsem zmatená? Tak jo no..

Reaguji na Heja: Taky si říkám, že máme byt bez dluhů a to ostatní se prostě poddá, jen mě to docela dost vyděsilo, tne první pocit a to jak nad tím pořád přemýšlím a vymýšlím různé alternativy a když něco vymslím a snažím se zjistit jak by se to dalo udělat a pak si to přepočtu na finance tak jdu opět do mdlob a tak mě to celou totálně rozhodilo.

Tohle přesně znám. Kolikrát kvůli tomu třeba nemůžu spát, protože přemýšlím jak by to šlo udělat. A co na to Tvůj přítel?

Úplně tě chápu! ( holky mi budou oponovat) Rodiče se měli s Vámi poradit, a trochu i přemýšlet o budoucnosti a praktičnosti bytu a koupit o místnost větší ( rozdíl mezi 2+1 a 3+ 1 není tak velký) i kdyby jste jim měli rozdílv ceně doplatit
Za nějakou dobu nastane další a ještě zásadnější problém a to ten, až budete mít děti, tak se tam pak teprve budete špatně skládat!

Reaguji na male-jelito:
Měla by ses omluvit rodičům, ještě jednou poděkovat a pak se s chutí vrhnout na plány.
Neboj se, zvládneš to.

Reaguji na Heja: Přítel je na tom stejně, protože jak sem psala nemáme na rozhazování a ušetřit nemáme z čeho, vycházíme tak tak. Sedíme přemýšlíme, vymyslíme, spočítáme a opět jsme na začátku. V bytě jsou holé panely, bez tapet a omítek, malovat budeme tedy na ten panel, nic lepšího jsme pro začátek nevymysleli, v kuchyni jsou kachličky jenže nějak "ujeli" a jsou celé na křivo, takže si ej budeme vybíjet a dáme tam pro zatím sadrokarton. Bereme to nejlevnější a nejdostupnější řešení. Nic z toho nám nevadí, kompenzovali jsme si to právě tím, že máme ten nábytek ale bohužel se nevleze tím pádem starost k tomu navíc. Prostě totální zmatenost a nevědomost jak dál.. :/

Reaguji na Renataxyx: Jsem ráda, už sem začlala mít deprese i z toho jak mi holky psali že jsem nevděčník :/

Reaguji na Klementina: Já jim neřekla nic ve stylu - byt se nám nelíbí, nechceme ho, řekla jsem jim že máme problémy s nábytkem, že ložnice je malinká a nevleze se nám tam postel a poskládat nábytek do obýváku bude taky problém atd a že kdyby se s námi nejdříve domluvily bylo by to lepší no. Teď mě napadlo tu postel dát nějakému člověku co umí se dřevem jestli by nešla nějak oříznout nebo tak ale fakt nevím jestli to jde.. :/

Reaguji na Heja: jdu opět do mdlob a tak mě to celou totálně rozhodilo.

Tohle přesně znám. Kolikrát kvůli tomu třeba nemůžu spát, protože přemýšlím jak by to šlo udělat. A co na to Tvůj přítel?

Tak tohle znám taky, mám v hlavě spousty plánů, co by se mělo v našem bytě udělat, ale prostě na nic nejsou peníze
My když jsme se nastěhovali, tak jsme měli starou televizi s úhlopříčkou 37 cm v obýváku postavenou na krabici a o sedačce se nám mohlo jen zdátKoupelnu máme pořád v umakartu, no a co, svět se kvůli tomu nezboří.

Tak už se přestaň trápit ber to s nadhledem, nakonec to určitě vyřešíte

A další věc je ta, že za nějakou dobu, až vám bude byt malý, můžete ho přece prodat, doplatit a koupit větší, i to je v dnešní době velká pomoc.

Reaguji na Bladdy: Umakart přelepíme tapetou. Ale co uděláme s "vanou" která je prasklá a předchozí majitel si vzal umyvadlo a dokonce i kohoutky, je tam jen takový uzávěr ze zdi fakt nevím Bohužel si rodiče při přejímce bytu praskliny nevšimli protože byla zamaskovaná.. Bude to hooodně práce ale snad to tedy zvládneme, hlavně už nesmím vidět vše černě ale nějak se nad to povznést a myslet na to, až to bude za náma a budeme se tomu smát. Jinak to nevidím )

Reaguji na male-jelito: Ale co uděláme s "vanou" která je prasklá

Koukni na AUKRO, máma před pár měsíci sehnala novou vanu do bytových jader za 500,- a malé umyvadlo a koutky a hadice pro přívod vody se dají taky sehnat levněji