Smíšené pocity z nového bytu

Reaguji na Krvinkaxxx: Reaguji na to, že zakladatelka píše, že nemají svůj nábytek kam dát, že se jim do nového bytu nevleze. Já bych byla fakt šťastná za byt a tím ušetřenou kopu peněz, že bych i nábytek oželela, i když bych za něj dostala míň. A při rekonstrukcích menších bytů se dají šikovně řešit vestavěné skříně atd., že pak není potřeba tolika nábytku. Pisatelce přeju, ať se jí v novém hezky bydlí a ať si rekonstrukci užívá.

na tohle téma jsem narazila náhodou a teda nestačím se divit! Absolutně chápu zakladatelku, jak se musela cítit... Je to sice strašně super, že jim rodiče vyřešily v podstatě největší dilema mladých začínajících lidí, ale tohle bylo prostě přes čáru. Nekoupili jim jen byt, koupili jim domov a v tom se musí každý cítit dobře. Každý slušný člověk dárky přijímá s úsměvem, neodmítá je a ponechá si je. A každý slušný obdarovatel se zpětně nevyptává a nekontroluje, zda je dárek využíván. Rodiče tady hodili vlastní dítě do šachu, tady máš dárek, který musíš využít a nesmíš žbrblat. Co těm dvoum tedy zbylo? Musí nedobrovolně bydlet někde, kde vůbec nechtějí, v podmínkách, který se jim nelíbí a za starostí, který by u bydlení "na míru" neměli. Je strašně super od rodičů, že se dceři postarali o budoucnost, ale měli vzít papír, napsat hezké ozámení o darování, a spolu s dětma kouknout na net jaké byty se nabízejí... nehledě na to, že 40 m2 je super pro dva do začátku na pronájem, spát na zemi, chladit jídlo v zimě za oknem a jezdit si o víkendu prát k rodičům, je to velikost větší garsonky, ale oni ho koupili dvoum mladý lidem, kteří brzo třeba budou chtít založit rodinu, prostě absolutně nepraktický

Reaguji na Poison: Súhlasím! My sme mali byt 1+1 45 m2 (podnájom) a neviem si predstaviť, že by z toho bola 2+1 a už vobec nie, že by sme tam mali prcka. Takže zakladateľku tiež chápem, ja by som na jej mieste mala tiež zmiešané pocity.

Reaguji na Katarínka85:

já žila ve dvou v garsonce 20m a romantika šílená, spaní na zemi, žádný spotřebiče, chudej mladej pár, ale žít tam několik let namačkaní mladí lukrativní lidi, jenom proto, že rodiče jim nedali na vybranou..

No též chápu smíšené pocity zakladatelky, ale má to své výhody i nevýhody.
Je to fajn, že rodiče zařídili bydlení, ale není to věc na pár let /i když samozřejmě může být/ i já vím, jaké to je vracet se po práci někam, kde se ti nelíbí a jdeš se tam jen vyspat.
Mně/nám je třeba něco málo přes 20 let a postavili jsme si dům sice přesně vše podle našich představ, ale máme hypotéku na 20 let, takže na jednu stranu, když se nad tím zamyslím a přehodnotím, kééééž by nám rodiče dali byt a i na té matraci na zemi bych spala jen, aby to bylo bez dluhu, ale to věc názoru a zkušenosti.

Reaguji na fiorentino: Je pekné, že im rodičia kúpili byt, ale keď budú plánovať rodinu, možu kupovať nový, pretože plocha 40 m2 nie je rozhodne pre 3 a viac člennú rodinu.

Reaguji na fiorentino:

taky to musí být supr když člověku zmizí taková starost a má střechu nad hlavou bez dalších dluhů, ale optimálnější by bylo peníze na bydlení věnovat a děcka ať si vyberou sami, taky když kupuji dárek už dražší, tak sakra přemýšlím a pídím se, jak by to přesně mělo být, nejen proto abych nevyhodila zbytečně peníze, ale taky obdarovaného opravdu potěšila a nezatlačila ho do kouta s něčim, co mu nevyhovuje a nemůže to schovat na dno skříně. takové ty nechtěné dárky zná snad každej, tak si prostě občas vezmu řetízek co se mi nelíbí a udělám kamarádce radost, ale bydlení by si měl člověk vybrat, hlavně když se na to těšili, šetřili a koupili nábytek, a teď aby ho prodávali..

Můžu se zpětně zeptat zakladatelky, jak to dopadlo?

Reaguji na Poison: Postupně jsme byt celý předělali, s rodiči se o tom nedalo diskutovat. A tak nezbylo nic než vybourat skoro všechny zdi, předělat všechny místnosti apod. Vyhodit nábytek nám bylo fakt líto, když jsme měli dá se říct vše "skoro" nové, takže se muselo vyřešit to aby nám sem vlezl. Teď byt vypadá úplně jinak, byla to sice dřina ale vyplatilo se. Ale pravdou je, že až budeme plánovat rodinu budeme muset bydlení řešit jinde, protože zde se s dítětem bydlet nedá. Teda dá, ale pouze první dva max tři roky, potom už bude potřeba aby mělo dítě svůj vlastní pokoj.

Reaguji na male-jelito:

Super, moc gratuluju je fajn že jste našli takový řešení, mě to osobně taky napadlo ty zdi zase vybourat, takhle malý byty se většinou nedělají, ty zdi tam musely bejt podle mě dostavěný a původně to byla max. 1+1.. tak jste se určitě vypotili na přestavbě a myslím, že vás to určitě alespoň chvílema bavilo, ne? vždyť jste to dělali spolu. A divím se, že se rodiče tak zabejčili