Skin picking, dermatilomania, acne excoriée

Jedná se o přehnané a chorobné oštipování, ďoubání kůže, vede ke zhoršení stavu, jeho intenzita stoupá ve stresujících situacích. Jedná se o chování na pomezí obsedantněkompulzivních rituálů, problém se vyskytuje často u lidí s nějakým osobním traumatem. Má někdo z vás podobný problém? Já již asi od mých patnácti let si neustále nevědomky sahám na obličej, olupuji stroupky, čímž se mi mé původně nepříliš rozsáhlé akné rapidně zhoršilo. Léčila jsem se proto u kožní lékařky, která mi neustále předepisovala všelijaké mastičky a vodičky, které by samozřejmě zabraly, kdybych kůži nechala aspoň týden v klidu, aby se mohla zhojit. Vždycky si obličej rozdrápu tak, že se sama za sebe pak stydím a nemůžu nikam ani jít. Snažím se to maskovat make-upem, ale kolikrát ani to nejde. Určitě by to chtělo léčbu s pomocí psychiatra a psychofarmak, ke které jsem se po několika letech odhodlala. Bohužel u nás tento typ "psychické poruchy" asi ještě není tolik znám, takže budu muset hledat psychiatra, který by věděl, co s tím. Myslím si, že jsem snad jedinej člověk na světě, který to dělá, takže bych byla ráda, kdybych zjistila, že v tom nejsem sama

Samantha

ahojky, taky tímto trpím, je to děsný, ale můžu tě uklidnit, nejsi v tom určitě sama.

vilaamalka

Nejsi v tom sama, dělá to spousta lidí, dokonce i zralejšího věku. Ale když budu upřímná, psychiatra by to chtělo tak maximálně proto, že bys toto chtěla léčit psychofarmakama.

ellie_rzrkt

A léčíš se s tím nějak? Jak to zvládáš psychicky? U mně je to hrozný, škrábu si i ruce, nohy, takže vůbec nemůžu nosit sukně a občas ani krátká trika ne

ellie_rzrkt

Cituji vilaamalka: o tak maximálně proto, že bys toto chtěla léčit psychofarmakama

no četla jsem, že obscedantně kompulzivní porucha se léčí terapií a antidepresivy, takže tohle bude podobné. Ne opravdu nejsem typ člověka, co by do sebe za každou cenu chtěl cpát nějaké léky, ale vím, že tohle sama nezvládnu. Nevím, možná by pomohla nějaká terapie

14648

Možná jsem stižena lehčí formou, ráda si rozrýpu co se dá, ale když jsem měla Roaccutane, tudíž nebylo co exkoriovat, tak nebyl problém. Taky mě pomáhá, když se moc nevidím - šero, špinavá zrcadla, namakeupovaná i doma.

Petulaa

Cituji mufallo: Taky mě pomáhá, když se moc nevidím - šero, špinavá zrcadla, namakeupovaná i doma.

bedrunela

tak já si orýpávám kůži kolem nehtů, okusuju rty, a stroupky kdekoli - to je moje
na obličeji mi pomáhá makeup. Když jsem nalíčená, nesahám si na obličej, po odlíčení servu co nahmatám...

Pokud má toto chování něco společného s psychikou, dá se to řešit určitě jinak než psychofarmaky. Já jsem ve svém věku 31 let dospěla ke kineziologii, a rozhodla se svou minulost uzavřít, netahat svá traumata dále svým životem za sebou jako psa na vodítku...

Seima

tak zrovna jak jsem začala číst první odstavec jsem se přistihla, že systematicky seškrabuju stroupky z pravé ruky u mě je to čistý zlozvyk, mám ostré nehty, takže to jde dobře. jedinné, co mi pomáhá je, že když začnu, tak si to co nejdříve uvědomit a prostě toho nechat, zaměstnat ruce něčím jiným, třeba si vzít prupisku do ruky...

markets

Mám to jako Seima, dělám to nevědomky a nebo z nudy. Spojitost s traumatem nevidím, spíš mi jakoby vadí nedokonalosti kůže, hlavně stroupky a záděry a chci mít kůži hladkou (že by posedlost? ). bedrunela Ale mám pocit, že třeba stroupky si škrábou snad všichni