Šikana v zaměstnání ze strany vedoucího (bossing)

janina007

to je mi moc líto .. pokud bys tam chtěla zůstat, pak myslím jedině pořádně zatnout zuby, dbát si pouze své práce a tzv. na nic nemít názor - zásadně jí neoponovat a její případné narážky a výpady přejít s blahoskloným poděkováním za upozornění .. ale obávám se, že pro někoho, kdo je osobnost, tohle na dlouho není Zvláště je-li člověk zbytečně buzerován a napomínán a vedoucí si ho již nějak "všiml" a tzv. se na něm "hojí" .. můžeš jen zkusit počkat, jestli neudělá např. chybu a nebude odejita dříve ..

P. vedoucí udělala ne jednu chybu,ale dokáže to vždycky nějak zdůvodnit takže ji ještě nevyhodily. Chodí plakat k majiteli,jak hrozné jsme ženské a on jí to všechno baští.V jejím minulém zaměstnání jsou tak rádi že se jí zbavily.Jedna paní ji sehnala tamto zaměstnání a ona na oplátku ji vyštvala ven.

Já jsem momentálně na mateřské(vydržela jsem to 3 roky),ale nenechává mě v klidu celá tahle situace,paní co se mnou dělala na směně je z toho zoufalá je před důchodem a ona se snaží jí vyštvat. řekněte mi co je to za člověka,když tohle dokáže dělat.Já si stěžovala písemně a p. vedoucí mě označila za blbku,protože prý já nejsem schopná ani napsat stížnost,že jsem si to nechala napsat nějakou osobou z kanceláře .
Já se tam chci zase vrátit,ale pokusím se nejdřív s tím něco udělat a uvidíme.

[i]Hezký večer, mám podobný problém se svou vedoucí, je to ta nejchytřejší paní z celé budovy, cca 200 zaměstnanců.Ví vše nejlépe, všechno dělá nejlépe. Vyjadřuje se stylem- to děláš na H****, tys to zku*****, no a podobně. byla jsem mladá holka, když jsem nastoupila a velice si to brala, chodila každý den domů s brekem.Tak nějak jsem to 4 roky ustála a pak přišla mateřská, která mě vysvobodila.. Teď jsem se vrátila zpět a je to stále na stejném bodě- také bych si stěžovala, ale u nás není východiska- manžel ve vedení a velké přátelství s panem ředitelem svědčí o svém.K tomu všemu mám ještě vyšší vzdělání než ona.. Za dva roky jde do důchodu, to je jediná naděje našeho úseku, jsme tam 4 ženské a ona.. Nezbývá mi nic jiného, než čekat..

Na toto téma bych mohla napsat knihu . . . .vzhledem k tomu,že nepatřím mezi ty co stojí v řadě a tupě přikyvují i té největší blbosti na světě,tak mám za sebou několik pracovních "soubojů" ve smyslu zaměstnanec versus zaměstnavatel.
Říká se,že hezké ženy mají život jednodušší . . .omyl . . .v ženském kolektivu Vám to dají pořádně vyžrat . . . .hlavně ty,které mají hodně komlexů,navíc pokud nepijete kávu,nekouříte a neprobíráte svůj osobní život,tak jste navíc divná . . .nedej bože,když máte skvělého partnera,chytré dítě a celkem slušnou životní úroveň . . . .to by Vás kolegyně i ukamenovaly kdyby za to nebyly trestně stíhané.
Další kámen úrazu nastává,když máte celkem inteligentního šéfa,který si víc všímá pracovních výsledků než výstřihu a jmenuje Vás do nějaké vyšší funkce . . . .jakmile se to dozví jeho drahá polovička,tak po Vás pojede jako po uzeném,protože si myslí,že postup na tuto funkci musela být určitě přes postel . . . .pokud má možnost a pracuje ve stejné firmě,tak Vám dost znepříjemní život a může to dojít až tak daleko,že na Vás bude chtít hodit manko nebo jakoukoliv jinou boudu. . . .
Další lahůdkou je to,když si Váš nadřízený usmyslí,že Vás do té postele dostane a Vy mu dáte košem . . . .to pak nastává taky dobrý teror . . . .
A taková třešinka na dortu je ta,když mezi kolegyněmi vládne rivalita kvůli výši prémií, přitom se všechny tváří jako nejlepší přítelkyně a čekají na sebemenší chybičku kterou uděláte,aby z toho mohly velmi slušně profitovat a tuto atmosféru ještě podkuřuje zakomplexovaná nadřízená a dělá ještě větší dusno než je . . . .
A jaké je řešení?? buď sklopit hlavu,nevyčnívat z řady,držet hubu a krok a splynout s davem a nebo říct svůj názor,pak si samozřejmě nést následky a třeba hledat i jiné místo . . . .
Můj případ je to druhé . . .nesu si následky,řeknu narovinu jak se věci mají a pokud zjistím,že můj nadřízený je spíše zakomplexovaný,tak odcházím,protože taková spolupráce nikam nevede a chodit do práce s tím,že se ráno probudím a první co mě napadne je : "co zase bude!?" tak je něco špatně a je čas to řešit nebo změnit . . . . .
Dnes máme mnoho možností(paragrafy,zákoníky) jak bojovat proti sexuálnímu harašení,proti šikaně,proti nevyhovujícímu prac. prostředí a proti mnohým věcem . . . .ale teorie a praxe se většinou rozcházejí.
Skvělý kolektiv a schopný,inteligentní,nezakomlexovaný nadřízený je víc než vyhrát první pořadí ve sportce.

Ahoj, přispívám svojí "troškou do mlýna": Je tohle taky šikana?
Momentálně jsem na MD, do práce se vracím za necelý rok a už teď mám z toho husí kůži. Když jsem otěhotněla, tak mi zástupce vedoucího, přestože mi bylo neskutečně špatně, dávala pracovní dobu od rána do večera, tak jsem raději šla na rizikové a celé těhotenství zůstala doma. Nedávno jsem přivezla do práce ukázat malého, byly mu už dva roky, za celou dobu jsem opravdu neměla potřebu tam zajet, tak mi zástupce s ročním předstihem líčíla, že mě čekají po nástupu velké změny, že budu bývat v práci od osmi do osmi, tak ať si zařídím hlídání, přitom ví, že nemáme žádnou rodinu, že jsme s manželem, který je velice pracovně zaneprázdněn, sami. Takže se o malého starám jenom já. Mám hrůzu z toho,jak budu stíhat školku atd. Zástupkyně mě dopředu upozornila, ať zapomenu na OČR, že si to musím řešit jinak. Podotýkám, že jsem státním zaměstnancem, žádný soukromý sektor. Pracuji zde 8 let, nikdy jsem neměla žádné problémy s výkonností, vždy bezproblémová. Je takové jednání po návratu z MD běžné?

Taky jsem tento rok zažila šikanu nejen ze strany šéfa, ale i ostatních kolegů. Když jsem nastoupila do oné firmy, tak se na mě všichni usmívali (kromě šéfa, ten se choval jako hulvát od začátku) a nikdy by mě nenapadlo, jaké peklo mi tam udělají. Neustálou šikanu, pomluvy a posměšky jsem snášela 9 měsíců, pak mě vyhodili, prý z důvodu finanční krize a také proto, že na mě od kolegů chodily různé "stížnosti". Na co to byly stížnosti a od koho byly mi šéf nebyl schopen říct.

Nebyla jsem sama, přede mnou takhle vyštípali jednu holku, která radši dala výpověď hned po zkušební době. Já tam vydržela tak dlouho, protože jsem nutně potřebovala práci, byla jsem předtím půl roku nezaměstnaná (čerstvá absolventka VŠ) a myslela jsem si, že tohle místo si potřebuji udržet za každou cenu. Teď vím, že za to ty nervy nestály.

Začalo to tím, že ke mě šéf bezdůvodně zaujal negativní postoj, neustále kritizoval všechno, co jsem udělala, vždycky si něco našel ať to byla sebevětší blbost, všechno mi omlacoval o hlavu a moje námitky a vysvětlování neposlouchal. Také mi často dával najevo, že by se beze mě firma klidně obešla, že vlastně vůbec nic nedělám (což nebyla pravda) nebo mi vyčítal, že nedělám neplacené přesčasy.

Ostatní asi vycítili, že není moc výhodné být na mé straně a přestali se se mnou bavit. Možná to bylo i tím, že jsem si s nimi prostě neměla co říct. Pak začalo opravdové peklo. Bylo to právě po skončení mé zkušební doby, tak už nebylo tak jednoduché odejít, čehož si oni byli vědomi. Šéfova oblíbenkyně o mě nazala rozšiřovat pomluvy a běhala s tím i za šéfem. Nakonec jsem pro všechny byla "ta, co nic nedělá", prostě černá ovce. Neustálé zlé pohledy a divné poznámky. Na oběd začali chodit beze mě. Se mnou v kanceláři byl kolega, se kterým jsem měla spolupracovat, ale já měla pocit, že záměrně sabotuje moji práci. Pak jsem se také dozvěděla, že chodil za šéfem "stěžovat si" na mě.

V podstatě jsem tam byla úplně sama, izolovaná. Pak za mnou asi týden chodila "na kontroly" šéfovo manželka, která dělala to samé co on, ale v ještě vyhrocenější podobě. Neustále mi bylo vyčítáno, že neplním své povinnosti a zároveň mi byli dávány zbytečné a ponižující práce. Byla jsem tam zaměstnána jako administrativní pracovnice, ale musela jsem tam chodit s hadrem a uklízet, zdobit zasedací místnost, lézt po lešení a měřit rozměry zdí budovy, běhat po pracovní době s firemními dopisy na poštu apod.

Možná vám přijde divné, proč jsem si to všechno nechala líbit. Vlastně ani nevím. Zpočátku jsem se bránila, ale k ničemu to nebylo. Jako bych mluvila do dubu. A pak, když jste proti všem úplně sami... Prostě mě nějak zlomili a já už pak jenom držela hubu a krok. Chodila jsem do práce nervózní, se staženým žaludkem, šéfa i jeho manželky jsem se bála. Začala jsem kvůli tomu i pít. Byla jsem opravdu psychicky na dně a dokonce jsem uvažovala i o sebevraždě.

Zpočátku to vypadalo, že ta práce pro mě nebude problém. Všechno mi šlo dobře. Jak jsem pak začala být nervní, tak se ze mě to nemehlo snad opravdu stalo. Strašně sem se bála, že v něčem udělám chybu, tak jsem se pořád na všechno chodila ptát, což si zase ostatní vysvětlili tak, že jsem nesamostatná a pro firmu totálně nepotřebná. Já jsem tomu nakonec skoro začala věřit. Nakonec jsem byla pod psychickým nátlakem donucena podepsat výpověď "dohodou", abych neměla nárok na odstupné. Měla jsem na sebe vztek, ale nemohla jsem s tím nic dělat.

Bránit se proti tomu je hrozně těžké, skoro nemožné. Je třeba uvědomit si včas, co se děje a nastavit od začátku pevné mantinely toho, co si k vám mohou dovolit, které je třeba si důsledně bránit i za cenu, že o to místo přijdeme. Za zničené zdraví a pošlapané sebevědomí to nestojí.

dnes, 10:20:46 - Připojeno během spojování:
Šikana v práci od zaměstnavatele

V únoru 2010 jsem nastoupila do jedné soukromé firmy asi s 25 zaměstnanci. Majitelé jsou 2 bráchové, kteří firmu dostali od svého otce, který ji vybudoval. A právě před tímto otcem mě každý varoval. Synáčci se o firmu moc nestarají a radši si chodí dopoledne na golf a na kafe, takže jejich otec chodí pořád do firmy a dělá nám tady peklo. Jelikož jsem asistentka právě jednatelů, mám pocit, že to odnáším nejvíce – mladí se mě nikdy nezastanou. U tohoto jejich otce jsou na denním pořádku sprosté nadávky, urážky, vyhrožování na mou osobu a navíc mě nutí dělat práci, která se vůbec netýká firmy ve které pracuji. Klidně mi volá i o víkendu a musím mu zařizovat soukromé věci – pokud telefon nezvednu následuje opět křik a vyhrožování. Jenom ho ráno spatřím a už se celá třesu. Snažila jsem se to brát s nadhledem a být nad věcí, ale 2,5 roku je i na mě moc a už několikrát jsem se v práci psychicky složila. Nemá základy slušného chování a když se mu někdo znelíbí, nedělá mu problém ho vyvést z firmy ať se jedná o našeho váženého zákazníka nebo nějakého kolegu. V noci nemůžu spát, mám žaludeční potíže, protože se děsím co bude druhý den v práci.
Asi každá mi tady napíše, že by dala výpověď, ale to já si bohužel dokud nenajdu jinou práci nemůžu dovolit. A práce se shání velice těžko.
Spíš sem se chtěla zeptat, zda s tím nemá někdo taky zkušenosti a jak se proti tomu bránil – teda jestli to vůbec jde, protože mám strach, aby to nebylo už úplný peklo.

https://www.omlazeni.cz/sikana-v-zamestnani-67-2593 29-0.html tady to pár holek řeší, ale většina toho buď nechala (i když třeba neměla jinou práci) nebo mlčí a snaží se nějakou najít... Sama za sebe netuším, co bych poradila, bohužel je mi to líto...

Co zkusit navštívit nějaké asertivní kurzy nebo kurzy zaměřené na psychicky náročnou práci? Tam ti poradí jak zvládat takové ty stresové situace. Pokud je pro tebe těžké najít novou práci zapracovala bych na tomto,aby jsi byla více v pohodě a on ti nemohl pokazit den. Jeho chování určitě není správné, ale opravdu možnost je buď odejít a nebo se snažit o nějakou duševní změnu a snažit se si z toho nic nedělat.

Díky za odkaz, určitě ho pořádně pročtu, ale stejně to jsou holky jako já - prostě to nezvládaj - já doufám, že najdu někoho kdo se třeba proti tomu posavil...Taky bych hned odešla, kdybych mohla, ale složenky nepočkají

Byla jsem objednaná k psychologovi . doufala jsem že mi to třeba pomůže, ale on mě k němu nepustil. Řekl mi, že jestli chci jít v pracovní době k doktorovi, tak ať si rovnou napíšu výpověď.... To ž na to mám právo samozřejmě nemá cenu ani řešit,to ho nezajímá ....

Tak,ale co když onemocníš nebo půjdeš na preventivní prohlídku nebo k zubaři? Pak doporučuji opravdu změnit práci nebo by bylo dobré poradit se s právníkem co v takové situaci dělat. Takoví tyrani si většinou dovolují na slabší jedince(kde cítí, že si to můžou dovolit) a možná by potom dostal strach. Něco jiného je psychické terorizování a něco jiného je zabraňování věcí na, které máš nárok.