Seznámení s novými sousedy

Za sousedy bych zašla hlavně kvůli hluku (vzhledem k předělávkám)....začít tím,že se stěhujete vedle a tím se představit Ohledně seznamování..myslím,že postačí být milá když někhoho potkáš, pozdravit, případně se dát do řeči....záleží jak je panelák velký. Já žiji v bytě (bytovka o 6ti rodinách - nic velkého) a ještě jsem nezažila obcházení bytu a seznamování....Záleží ale jen na vás jak to cítíte.

Nápodobně. Sousedi mne nezajímají. Maximálně poprosím sousedku z patra, ať mi v době mé delší nepřítomnosti vybírá schránku, tím to hasne, taky jí to oplácím, když ona potřebuje. Čím míň sousedy vidím, tím líp.

Když jsme se přistěhovali před několika lety, tak v našem domě bydleli slušní lidé a se všemi jsme se časem seznámili na chodbách. Poslední rok se ovšem přistěhovali do domu divní lidé, kteří nemají moc slušnosti, dělají v noci hluk, neudržují pořádek apod. To dovedlo všechny slušné nájemníky k tomu, že dům opouštějí.
My se stěhujeme za týden a doufám že bude atmosféra v novém domě přátelská.Já sama se půjdu sousedům v nejbližších bytech s přítelem představit, protože mi to přijde jako dobrý základ pro hezké sousedské vztahy.

Tak snad není třeba paušalizovat, já jsem se narodila v Praze a zdravím každého koho v domě potkám.

byl to vtip, samozřejmě netuším, jestli jsou moji sousedé původně z Prahy či od jinud, a proti Pražanům nic nemám, takže to ber s nadsázkou .)

něco takového bydlí už rok pod náma.Plíží se po chodbě jen aby nemuseli pozdravit.Když už na někoho v baráku narazí,tak na půl huby pozdraví a dívají se jinam.Je to pár,on učí na VŠ a ona nevím,každopádně vypadají jak když místo jídla berou nějaké tabletky - naprosto nevyrovnaní mladí lidé,kteří se hledali až se našli.
Je tu jenom osm rodin a až na tyhle dva exoty jde o lidi normální.

To záleží na tobě. Jestli chceš, tak se seznam, ale moc se to u nás nedělá a nikdo tě nebude považovat za nevychovanou, když se nepujdeš sousedům představit. Já se teda nikomu představovat nešla. Když někoho potkám na chodbě, tak pozdravim, podržím dveře, třeba prohodíme pár slov, ale to je všechno. A myslím si, že sami od sebe by mě oni ani nepozdravili, protože vždycky zdravím já jako první.

To je možná škoda, když se přistěhovali noví sousedi, přišli se představit a mě to přišlo milé.

Možná jako jedna z mála

Reaguji na Tiakia: Tak to já pozdravím a nahlas, zas tak mi to žíly netrhá. Ale jsem raději, když na té chodbě nikoho nepotkám.

Já za nikým nešla. Jen se zdravíme.

Tak ja som urcite za! my sme na patre 6 bytov a poznáme sa všetci.... Nikdy nevieš kedy sa Ti to zíde.... Minule ma mamča vymkla tak som len zazvonila susede vedla, či môžem u nich počkať, zároveň som si tam našla najlepšiu kámošku, býva hned oproti....

Je sice fakt, že naše vzťahy sú o inom, lebo tu žijeme 17 rokov, mala som 5 keď sme sem prišli, ale príde mi to fajn, zoznámiť sa

když jsem se přistěhovala do nového bytu, tak jsem nic takového neřešila... nějaké seznamování je mi ukradené a abych řekla pravdu, tak kdyby u mě zazvonila nějaká holčina, že se právě přistěhovala a že mi jde říct jen ahoj, tak by mi to asi přišlo trochu trapné...

,,Fakt jo, to je super, tak zas někdy čau,,

Reaguji na redzac: Mám to stejně. Mám ráda svůj klid, nejspíš bych ani neotevřela .

Jako že ty by ses cítila trapně? Já si plánuju říct, něco v tom smyslu: Dobrý den, jsem XY, právě jsme se nastěhovali do bytu vedle vás, v nastávajících dnech budeme ještě stěhovat nějaký nábytek, tak se omlouváme za případný hluk. A trapně mi teda nebude

My jsme se teda nikomu nepředstavovali, navíc náš panelák je dost ohromnej (20 pater a na každém patře cca 20 bytů, takže to bych se představovala celej den ). Navíc stejně ti lidi u nás v baráku jsou divný, např. když se sejdeme u jednoho z výtahů a já je pozdravím, tak oni mi ani neodpoví. Bydlíme tam cca rok a půl a jedinej, kdo mě kdy pozdravil, je vrátnej