Rozchod, který jsem nechtěla a co teď?

Nepřijala mě jeho mamka, protože sem se ji ho snažila ukrást. Několikrát mi to dala najevo. Dělala všechno proto, abychom spolu nebyli. Přítel se o mě totiž vždy pěkně staral, vodil si mě za ruku, objímal, pusinkoval, kupoval kytičky, nosil malé dárky (čokoládu atd.), když jsem byla v práci a on doma, uvařil oběd nebo večeři, upekl dort, uklidil... Já mu to oplácela stejně, takže jsme se měli rádi a všechno fungovalo, byla jakási rovnováha.
Jeho mamka na mě asi žárlila. Její manžel totiž měl milenku, když byl přítel dítě. Jí se manžel takhle nevěnoval. A přítel měl mamku hodně rád, tak mi to příjde, že se na něj upnula. Snad chápete, co tím chci vyjádřit. Má ještě staršího bráchu, ale ten na rodinu celkem dlabe, je pořád někde v tahu, domů se chodí jen vyspat a najíst (po rozchodu se slečnou bydlí asi rok a půl zpátky u rodičů).
A pak jsem se objevila já. Ze začátku to bylo super, ale když jsme po necelém roce začli spolu bydlet, rodiče rychle obrátili. Taťka se s přítelem půl roku vůbec nebavil, mamka naopak psala sms nebo volala a typu 'už si tady dlouho nebyl, měl bys přijet' nebo 'přijeď máš tu oběd' a podobně, ale vždy zvala jen jeho. Na mě se prý jen občas zeptala (tvrdil přítel). Ale to hlavní, on tam k nim ani neměl potřebu jezdit, nechtělo se mu, to spíš já ho nutila.
Pak se ale cosi změnilo. On dostal novou práci, psychicky hodně náročnou (řidič). A od té doby je jiný-uzavřený, takový ten styl 'mouchy snězte si mě' a 'studený čumák'. Jak kdyby neměl emoce-nic s ním nehne. Ale promluvit si nechce. Je tvrdohlavý a ješitný, nikdy mi nepoví o svém problému. Prý se stydí. Ale to napětí přenáší do vztahu.
Dopadlo to tak, jak nejhůře mohlo. Já mám taky spoustu starostí, a potřebovala jsem mít doma zastání. Vědět, že o mě stojí. Toho se mi moc nedostávalo. Tak jsem začala vyšilovat, hledat chyby, hádali jsme se kvůli kravinám. Jak v začarovaném kruhu. Vzdalovali jsme se od sebe čím dál víc. Měla jsem strach, že už mě nemiluje, protože teď nedonesl kytku nebo tu blbou čokoládu jak je rok dlouhý, za celý den nenapsal jedinou zprávu, neposlouchal mě co říkam (např že jdu k lékaři-druhé den se mě ptal kde jsem). Není schopný se na nic soustředit, a vidím že se opravdu změnil-dříve chodil s klukama hrát tenis, hodně četl knihy. Já mu před půl rokem koupila knížku a doteď ji neotevřel. Připadá mi to, že se zablokoval. Že je toho na něj moc. Nervy v práci, blbé vztahy já a jeho rodina, navíc v poslední době i málo peněz.
Milionkrát jsem mu říkala, ať se svěří. Ne! Já bych při něm stála v jakékoliv situaci, tak moc ho miluju. Ale on nechtěl komunikovat. Přiznám, teď s odstupem času, že jsem asi moc tlačila na pilu, vyváděla kvůli kravinám (třeba že jel za mamkou). Protože jsem se bála, že ho zase ovlivní, a tak mi to pak už i zapíral, že tam byl. Začal lhát, já to to několikrát přišla... Snad ani nemusím psát dál, asi si dovedete představit jak to mohlo pokračovat. Z jeho strany stále více lhaní, nezájmu, rezignace. Z mojí strany hádky, výčitky...
Už jsem byla zoufalá, Co jsem měla dělat? Nechtěl mi říct, co se děje, a trvalo to příliš dlouho. Teď vím, že jsem to i já přeháněla. Ale měla jsem mu vše omlouvat.? A ten poslední hřebíček do rakve. Používáme společný počítač a při zadávání adresy ne mě vyskočí navštěhované stránky.To, že se často dívá na porno, vím. To mi říkal, a dobře, to beru, dneska je to asi normální. Ale tam byla stránka nějakého chatu, kdes i zaplatil online sex. Nevydržela jsem, zeptala se ho na to, on zapíral, že tam nechodí a že za to neplatí, až jsem ho donutila aby se tam přihlásil a pak to prasklo. Prý tam byl jen ze zvědavosti, jen chtěl vědět co to je, a stojí to za houby. Já to beru jako nevěru. Platil nějaké ženské za to, aby se před ním v reálu svlíkala a masturbovala... Dyť to je skoro jako by tam byl.
Dva týdny hádky střídaly tichou domácnost. Ze zvědavosti jsem mrkla do historie. Byl tam 2x znova. To už bylo moc. Prý ten účet zrušil. Zase mi lhal. Pak přiznal, že tam chodil proto, že to mezi náma bylo už úplně v pr.... Ano bylo.
Já jsem mu v jedné hádce řekla, že s takovým člověkem nemůžu žít, že mi jen lže a nezajímá se o mě. Že se chci rozejít. Čekala jsem, že to s ním nějak hne, že zabojuje. A on nic. Že se teda odstěhuje.
Druhý den jsem přišla z práce a on měl všechny věci odvezené. Byla jsem v šoku. Za 2 dny jsem se setkali, nejdříve se nechtěl moc bavit, pak jsme se i políbili, všechno tohle co sem píšu, sem mu řekla, co sem od něj čekala. Že proč trochu nebojuje, proč mi nějak nedá najevo že mě miluje. Že za muže mluví činy, ne slova. On že se stěhovat nechtěl, že já to chtěla, proto odešel. Zatím je u rodičů, ale být tam nechce.
Když jsem mu navrhla, ať se vrátí, tak nechce. Přitam odcházet nechtěl a tam kde je teď se mu nelíbí. Má mě rád, záleží mu na mě, ale nevěří, že by to mezi námi mohlo fungovat. A prý to takhle bude lepší.
A tak tu teď jak ***** sedím sama a přemýšlím co jsem udělala špatně. Holky poraďte mi. Mám být ráda že to skončilo? Když mě jeho rodina nepřijala. Když se neuměl omluvit a uznat chybu za ten online sex? Nebo jsem ho k tomu donutila já? Co mám teď dělat? Vím že mě má rád, a že je mu se mnou dobře. Ale taky vím, že nikdy za mnou nepříjde abychom to vrátili. Ikdyby chtěl, řekne že nechce. Nezvedá mobil, vyhýbá se mi. A za 2 dny si má přijet pro zbytek věcí. Co mám dělat. Má mu znovu říct, že mě to mrzí a požádat ho o šanci? Mám dolízat po tom co udělal? Nebo ho mám nechat ať se sbalí, rozloučit se a konec... Je mi po něm moc smutno, stále ho mám ráda, vím že jsme to posr.... oba. Ale copak to on může jen tak utnout? Copak mu ani trochu nechybím?
Mluvit se sním asi moc nedá, hned se naštve. Mám ho nechat vychladnout? Pomůže to něčemu? Mám strach že aby zapomněl, bude hledat útěchu u jiných holek...
Nemůžu se na nic soustředit, nejím, nespím.. Nemůžu se smířit s tím, že místo aby zabojoval, tak to vzdal. Asi už o mě vážně nestojí..
Děkuji za vyslechnutí.