Svoje rodiče jsem považovala za vzorovou dvojici..vztah plný tolerance, společných zájmů...měla jsem skvělé dětství, u nás doma jsem neznala hádky, dusno, nebo cokoliv takového. A když se naši nepohodli, byly to spíš blbosti. Já u rodičů už skoro pět let nebydlím, bydlí u nich moje mladší sestra, ale i ona, stejně jako já, je už dospělá, bude maturovat. Rodiče posledních pár let spolu podnikají, to je dost časově náročné, ale i tak pořád zbýval čas na sport i společnou dovolenou. Ještě letos na začátku léta spolu byli u moře na oslavu výročí...no a před týdnem telefonát s mamkou...a řekla mi novinku, tatka má nějakou paní, píšu záměrně paní, není to žádná mladá milenka, ale skoro vrstevnice s dvěma menšími dětmi. Prý se poprvé v životě pořádně zamiloval. No šok...Odcházet nikam nechce, s mamkou spolu stále pracují, komunikují, bydlí...jela jsem tam na víkend a vlastně všechno bylo jako dřív...ale...mamka je z toho samozřejmě moc špatná, dost se mi svěřila, sebevědomí na nule...ale myslím, že to vzala za dobrý konec, snaží se být co nejmín doma, vyráží s kamarádkami, cvičí...ale je vidět, jak to nese špatně, žaludek na vodě, často zvrací, špatně spí...
S tátou jsem se bavila úplně normálně, ale o paní ani slovo, dělal přede mnou jakože nic, přestože to moc dobře ví, že já to vím...
Nevím, jak se chovat a hlavně jak pomoct mamce...co čekat, že bude dál, rozvod zatím ani jeden nechce..
pište vaše zážitky a zkušenosti...
Děkuju