On mě vždycky tak umí přemluvit...myslet si, že bych vlastně měla být vděčná že ho mám, že on je ten hodný kluk, co mě má rád, co by mě nikde nepodváděl, který se mnou žije... Který je na mě doma ťuťu ňuňu... Ale jakmile začnu přemýšlet nad ostatními částmi vztahu - je sobecký, všechno půl na půl a když mě párkrát vezme na pivo nebo nejlevnější položku lístku, je hrdina...na normální večeři nemám nárok, on na ni chuť nemá, takže se nejde...leda že bych si to pozvala sama...ne, že bych teď měla z čeho, právě si hledám práci. Doma je hrdina, když něco udělá...ale že by něco dělal pravidelně to ne. On jen pravidelně sedí u tv/pc a o vikendu jde na pivo...Přijde mi, že spolu jenom hnijem, o žádný společný koníček zájem nemá...naším koníčkem je leda tak sednout si večer k filmu, dát víno...a sex. Joo, v létě chodíme na koupaliště, to jsem zapomněla. Ale samozřejmě jednou párek v rohlíku platí on, jednou já. V kuchyni na nic nešáhne, ale jakmile mám na vikend odjet a on si jde ohřát jídlo, co jsem mu nachystala, najednou si jde dělat salát i se zálivkou (jednu porci pro sebe) a ještě se mě ptá, co do toho má dát. Nemůžu čekat, že by si to našel sám, nebo že bych někdy přišla domů a on řekl "udělal jsem nám salát" třeba na večeři...
O nějakém vdávání nebo dětech tady není řeč už vůbec... Jakmile po něm začnu chtít, aby se začal chovat zodpovědně, jako dospělý jedinec a o něco se doma staral pravidelně, ne že "když se mu zachce" a "ta špinavá vana počká". Nedej bože, abych chtěla, aby udělal nějakou chlapskou práci. Taky nemůžu chtít, že by mi někdy řekl, ať jdu v sobotu s nima, ikdyž tam mají přijít přítelkyně jiných chlapů, on si chce prostě užít chlapský večer. Jo, proč ne, taky mu to jak blbka celé roky umožňuju, ale co takhle nějaký společenský život? Nemůžu se s nima jít taky pobavit? To můžu, ale jen když je výslovně nějaká akce typu oslava narozenin, kde jsem výslovně pozvaná. To musí mít on své přátele, já své, když něco chci, mám si to udělat sama, všechny koníčky mít vlastní...a na co vlastně máme ten vztah?