Přítel neví co chce, je ovlivňován rodiči.

Jsem tady nová a nevím jak začít, zkusím to zkrátit, ale potřebovala bych slyšet něčí názor. S přítelem jsme byli skoro dva roky. Po půl roce jsme si našli podnájem, vše bylo ok. Až teda na jeden problém, který se za námi stále táhne. Jeho bývalá. Je to nejlepší kamarádka jeho sestry a taky rodinná přítelkyně. Když jsme spolu začínali, byla u nich v domě na víkend. Já to zjistila až po pár měsících z fotek které mi jeho sestra ukazovala. Ptala jsem se přítele-několikrát-a několikrát mi lhal, že ji neviděl, až když jsem mu řekla o těch fotkách, přiznal se, že u nich byla. Fajn, přešlo to, bylo nám spolu dobře, drželi jsme při sobě. Na návštěvy k rodičům ani jezdit nechtěl, to já ho spíš musela nutit, že po měsíci bysme se tam měli aspoň ukázat. Bydleli jsme 10km od nich. Když se odstěhoval od rodičů, jeho táta s ním ani nepromluvil. Jen tak z nutnosti, a stále mu předhazoval, kolik nás to stojí peněz atd.
Po půl roce bydlení a roce vztahu jsme oba přišli o práci. Dohodli jsme se, že se přestěhujeme k jeho rodičům do baráku, dole že si to opravíme a nějaký ten měsíc až rok tam zůstanem. Po pár měsících to začlo skřípat. Mě vadilo, jak si z přítele dělali levnou pracovní sílu, vše dělal jen on, práce kolem baráku, dřevo atd. Oni jen posedávali venku u kafíčka a z nás měli poskoky.
Jeho rodina mě nikdy nepřijala. Já nekouřím, nepiju, pracuju na směny, dálkově si dodělávám VŠ, a to byl asi problém, přišlo mi že mi to snad závidí. I přítel. Ten zkoušel výšku 3x, ani jednou nedodělal. Ale já mu tolikrát říkala, že to přece nevypovídá o člověku, že my dva nejsme soupeři, aby jsme bojovali o to, kdo je lepší, ale partneři kteří mají stát při sobě.
Jeho rodiče jsou strašně povrchní, sobečtí, a jen samá šmelina a podvůdky, a mě vychovávali úplně jinak. Že s poctivostí nejdál dojdu...
Po pár měsících bydlení u nich, samozřejmě hádky se mezi mnou a přítelem stále stupňovaly, mě vzali zpět do práce, jeho ne. Našel si jinou práci, psychicky dost náročnou. A já ještě měla školu a rekvalifikaci, ale SPOLEČNĚ JSME SE DOMLUVILI, že to pár měsíců vydržíme, abych si mohla dořešit jiný problém (pro to jsem potřebovala tu práci)! VĚDĚLI JSME CO NÁS ČEKÁ, STRES, MÁLO ČASU, ALE PŘESTO JSME DO TOHO ŠLI. Nevydrželi jsme...
A do toho všeho k nim na víkend opět přijela jeho bývalá. Já se ozvala, že se mi to nelíbí, a byla sem ta špatná já. Přítel postupně změnil názor z toho, že mu to taky vadí, na to, že je mu to jedno.
Já pak na 6 týdnu omarodila, byla jsem u své mamky, nechtěla jsem tam s nimi v tom baráku být, a dohodli jsme se, že se odstěhujeme.
Našli jsme si podnájem, jenže mezi tím jsme se denodeně hádali, několikrát ve vzteku rozešli. Přítel byl pod stálým tlakem rodičů, až ho tak zpracovali, že den před stěhováním se semnou rozešel...
Jsou to 4 měsíce, za tu dobu to bylo peklo. Já to nemohla pochopit, věděli jsme co nás čeká, přece jsme na tom byli domluveni, a on mě opustil kvůli tomu že se stále hádáme.. Za tu dobu tady ke mě jezdil, několikrát týdně jsme se vídali. Když byl semnou, vše bylo jako dřív, jak kdyby se nic nestalo. Pak se třeba po víkendu vrátil domů k rodičům a úplně otočil. Zase se třeba týden neozval, až když já to nevydržela a přemlouvala ho tak z donucení přijel, ale pak jak kdyby roztál a bylo to ok.
Několikrát mi řekl, že mě nemá rád, nemá o mě zájem, že u jsem lhostejná atd. A prý kdybych se chovala normálně, choval by se normálně i on. A copak to jde? To on se zasekl. Taky mi řekl, že neví co chce. Teda ví, nechce teď nic řešit, chce mít klid. Chce mít volnost a klid. Je úplně vyčerpaný, má hlavu jako balon. Z práce.
Před pár dny jsme se bavili. Řekl, že je vůl, že mě nechtěl, že kě mě cítí něco víc než ke kamarádce, a že by ho zajímalo jak to bude dál. Když jsem se ho druhý den ráno na to zeptala, vyhýbal se tomu jako čert kříži. Tak sem se neptala dál. Ještě předtím na otázku, proč mi dříve říkal ty hnusné věci, odpověděl, že byl naštvaný.
Jinak stále mluví o miminku, že by ho semnou chtěl, a říkám ale já bych chtěla úplnou rodinu. Na to odpoví, tak že by si mě nechal a usmívá se. Stále mi říká, jak se mu líbí, dokonce z něj vylezlo, že mi závidí ale je na mě hrdý za to jak to zvládám práci i školu. Ale nějaké řešení naší situace z něj nedostanu.
Po víkendu zase odjel domů k rodičům a od té doby se neozval. Psala sem mu jednu sms, neodpověděl. Nerozumím mu. Co teda vlastně chce? Já se nechci nijak chválit, ale muži o mě mají zájem, jsem celkem hezká a příjemná holka, a jak ostatní říkají, až moc hodná...
A taky hloupá. Kolikrát si říkám, že ta to všechno by zasloužil kopnout do ř..... Jenže když jsme spolu sami dva, nikdo a nic ho neovlivňuje, tak je ten nejlepší chlap na světe. A vím že mě má rád. Ale příjde mi to dlouho, aby 4 měsíce nevěděl co chce. A já ani nevím, jestli bych mu to všechno dokázala odpustit. Ne to, že mě nechal, ale tu zradu.
Ještě dodám, že je nám oběma 26 let. Mě to příjde, že se neumí postavit rodičům, a vlastně nikomu. Raději to, co po něm chtějí, udělá, jen aby měl klid a nemusel se s nimi dohadovat. Neumí jim říct NE.