Poslední dobou mi utkvěla v hlavě otázka, proč se vlastně neumím radovat z maličkostí a života vůbec?
Nikdy jsem to na sobě tolik nepozorovala ( možná si to jen nepřipouštěla) ale poslední dobou mi dochází, že jsem hodně náladová, nedokážu se radovat z maličkostí a vlastně ani ve svém životě nejsem šťastná a to i za předpokladu, že mám hodného přítele, skvělé přátelé, rodinu kterou miluji. .. Strašně bych si přála být pozitivní člověk a mít radost jen z toho, že je třeba slunečný den... Bohužel jsem však pravý opak... Pokud začnu mít z něčeho radost tak si ji užiji opravdu jen chvilku přičemž ji pak zkazí moje pesimistická nálada.. Za poslední čas jsem hodně bez nálady, nemám potřebu si nějak povídat a vlastně ani nevím o čem..mám pocit, že by stejně moje vyprávění bylo pro ostatní nezáživné a nudné..Proto se ani nedivím, že na některé mé přátelé můžu působit nepříjemně.. Strašně mě to štve, protože dříve jsem taková nebyla... Vůbec nevím, kde se stala chyba...Možná potřebuji jen nějakou změnu a novou jiskru do života...
Měli jste taky někdy takové období? Co vás zase nakoplo?