Vždycky jsme měli rozvrh tak nějak podobně, takže jsme přijížděli i odjížděli spolu. Jednou jsem tam kvůli zkoušce jednu noc zůstala sama a v noci jsem vůbec nemohla spát. Bojím se tmy, proto jsem si nechala zapnutou slabě lampičku, ale je tam i neuvěřitelné ticho (okraj města). O cca rok později jsem tam musela opět jednu noc přespat sama, už jsem ani moc neřešila tmu, takže žádná lampička, byla jsem dost unavená, chtěla jsem usnout a spát, ale podvědomí mi to nějak nechtělo dovolit. Pak jsem teda nějak usnula, ale zdály se mi noční můry a byla každou hodinu (max. 2) vzhůru, neustále se budila z ničeho nic, sama od sebe, ne že by mě vzbudila například nějaká rána. Ani meduňkový čaj před spaním mi moc nepomohl a prášky na spaní brát nechci. Pokoj na spaní je oproti mému (doma) tak 2x větší, takže to mi taky vadí. Příští semestr máme rozvrh úplně odlišně, takže se tam potkáme jen jednu noc a dvě noci tam budu muset bývat sama, což si moc nedokážu představit. Nechci být tak "nesamostatná", aby semnou přítel musel jezdit jen kvůli tomu, že se tam bojím spát sama.
Měl jste/máte s tím někdo taky problém a jak ho případně řešíte?